Proto by si měl každý řidič uvědomit, že pokud požije alkohol anebo jinou návykovou látku, tak by mu mělo být následné řízení motorového vozidla zcela zapovězeno. Je sice možné, že v budoucnu budou mít všechna nově vyrobená motorová vozidla povinně nainstalovaný alkoholový zámek, který neumožní opilému řidiči vozidlo vůbec nastartovat, nicméně v současnosti lze jízdě motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek bránit (vedle prevence takového jednání) zejména prováděním kontrol řidičů.[1]
K prokázání přítomnosti alkoholu anebo jiné návykové látky (nejčastěji se jedná o metamfetamin anebo THC) je však zásadně třeba, aby se řidič podrobil vyšetření na zjištění přítomnosti návykových látek (dechovým analyzátorem anebo rozborem krve). Stav vylučující způsobilost lze sice v určitých případech dovodit i na základě jiných důkazů, než je provedení dechové zkoušky či rozboru krve (např. výpověďmi svědků o chování řidiče, event. o jeho způsobu jízdy, zajištěním účtu za zkonzumované alkoholické nápoje z restaurace nebo opatřením lékařských zpráv), nicméně je nutné připustit, že odmítnutím vyšetření na přítomnost návykových látek se řidič většinou vyhne trestnímu postihu za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále „tr. zákoník“), a bude postižen pouze za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“).[2]
Tato skutečnost je zjevně primárním důvodem, proč se každý den přibližně 20 řidičů motorových vozidel rozhodne odmítnout vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek. Ponecháme nyní stranou úvahy, zda by de lege ferenda nemělo být odmítnutí vyšetření na přítomnost alkoholu anebo nealkoholových drog postaveno na roveň zjištění stavu vylučujícího způsobilost a posuzováno také jako trestný čin, jako je tomu např. na Slovensku, a budeme se zabývat tím, zda je odmítnutí vyšetření na přítomnost návykových látek pro řidiče skutečně tak výhodné.[4][3]
Řízení pod vlivem alkoholu anebo jiné návykové látky a ve stavu vylučujícím způsobilost
Společným objektem skutkové podstaty přestupku spočívajícího v řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu [od 1. 1. 2024 se bude jednat o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu], jakož i přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, je zájem společnosti na tom, aby se provozu na pozemních komunikacích účastnily pouze osoby, které nejsou žádným způsobem ovlivněny alkoholem nebo jinými návykovými látkami.
Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti anebo sociální chování.[5]
V České republice platí tzv. nulová tolerance přítomnosti alkoholu (neuvažujeme-li tzv. fyziologickou hladinu alkoholu) nebo drog při jízdě vozidlem, a proto je jako přestupek či trestný čin postihováno jakékoli zjištěné množství alkoholu anebo jiné návykové látky v těle řidiče při řízení vozidla.
Při zjištění stavu vylučujícího způsobilost, který si řidič motorového vozidla přivodil vlivem návykové látky, je takovou jízdu motorovým vozidlem zásadně třeba posoudit jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.
Stav vylučující způsobilost
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně, rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna jeho schopnost vykonávat danou činnost. O stav vylučující způsobilost, mj. k bezpečnému ovládání motorových vozidel, se však jedná vždy, když je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi. V případě řízení vozidel pod vlivem jiných návykových látek než alkoholu se jedná o stav vylučující způsobilost tehdy, když jejich koncentrace v krevním séru řidiče dosáhne nejméně 10 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC), 150 ng/ml metamfetaminu, 150 ng/ml amfetaminu, 150 ng/ml 3,4-metylendioxymetamfetaminu (MDMA), 150 ng/ml 3,4-metylendioxyamfetaminu (MDA), 75 ng/ml kokainu a 200 ng/ml morfinu.[6]
V případě, kdy bude zjištěno současné užití jiné návykové látky a alkoholu a závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi nebo hodnotou koncentrace jiné návykové látky v jeho krevním séru, je ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou zásadně potřeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Z poznatků lékařské vědy přitom vyplývá, že v případě vzájemné kombinace různých návykových látek je způsobilost řidiče bezpečně ovládat motorové vozidlo zásadním způsobem snížena již při dosažení výrazně nižších hodnot návykových látek, než je tomu v případě jejich samostatného požití.[7]
Způsob prokázání přítomnosti návykové látky
K prokázání přítomnosti nealkoholových návykových látek je třeba provést odborné lékařské vyšetření a následně toxikologické vyšetření biologického materiálu. K prokázání přítomnosti alkoholu v těle řidiče však zásadně postačí provedení zkoušky dechu analyzátorem, který byl řádně ověřen, kontrolován a ve stanovené lhůtě kalibrován.[8]
Není přitom povinností správních orgánů ani orgánů činných v trestním řízení paušálně odečítat od naměřených hodnot při dechové zkoušce nějakou veličinu připadající na vliv přesnosti měření a tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v těle.[9]
Odmítnutí vyšetření na přítomnost návykových látek
Chráněným zájmem skutkových podstat přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. d) a odst. 1 písm. h) bod 3 zákona o silničním provozu (poslední zmíněná skutková podstata přestupku souvisí s novým institutem mentora nezletilého řidiče, který bude do našeho právního řádu zaveden od počátku příštího roku) je zájem společnosti zjistit, zda řidič vozidla, příp. učitel autoškoly anebo mentor nezletilého řidiče je či není pod vlivem alkoholu anebo jiné návykové látky, jednáním je odmítnutí řidiče nebo učitele autoškoly či mentora nezletilého řidiče podrobit se lékařskému vyšetření za účelem zjištění, zda je či není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a následkem je porušení tohoto zájmu.[10]
Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. f) a g), resp. v § 8a odst. 2 písm. a) a b) a od 1. 1. 2024 také v § 83a odst. 10 zákona o silničním provozu jsou oprávněny vyzvat řidiče, učitele autoškoly anebo mentora nezletilého řidiče k vyšetření směřujícímu ke zjištění, zda řidič, učitel autoškoly anebo mentor nezletilého řidiče není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou.
Jedinou podmínkou pro vznik povinnosti podrobit se vyšetření na ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou je výzva osob uvedených ve zmíněných zákonných ustanoveních. Je přitom samozřejmé, že lékařské vyšetření na přítomnost návykových látek nesmí být prováděno bezdůvodně, svévolně, či dokonce šikanózně. Zároveň je třeba zdůraznit, že odmítnutí orientačního vyšetření přestupkem není, protože s tím výslovně počítá příslušná zákonná úprava. Přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. d) a odst. 1 písm. h) bod 3 zákona o silničním provozu je pouze odmítnutí odborného lékařského vyšetření. K naplnění skutkové podstaty těchto přestupků přitom dojde již prvním nepochybným vyjádřením vůle odmítnout lékařské vyšetření. Po výslovném odmítnutí již není možné se vrátit do předcházející fáze silniční kontroly (k provedení orientační dechové zkoušky) ani spáchaný přestupek odvrátit upuštěním od závadného jednání.[14][13][12][11]
Rovněž je třeba zmínit, že v případě odmítnutí vyšetření na přítomnost návykových látek řidičem motorového vozidla, který se může jízdou motorovým vozidlem dopustit přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku (na rozdíl od učitele autoškoly a mentora nezletilého řidiče, kteří na jízdu řidiče pouze dohlížejí), má policejní hlídka vůči takovému řidiči možnost uplatnit další postup předvídaný zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále „trestní řád“ či „tr. řád“). Pokud totiž policista nebo vojenský policista dospěje ze způsobu chování řidiče v průběhu dopravní kontroly k důvodnému podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, může jej podle § 158 odst. 1 písm. e) tr. řádu vyzvat k provedení zkoušky krve nebo k provedení dechové zkoušky a zároveň jej poučit o možnosti uložit mu v případě nevyhovění pořádkovou pokutu (§ 66 tr. řádu) a také o možnosti postupu podle § 114 odst. 4 tr. řádu. Pokud řidič nevyhoví výzvě dané mu policejním orgánem podle § 158 odst. 1 písm. e) tr. řádu, může mu policista v souladu s § 66 tr. řádu uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč a v krajním případě může v souladu s § 114 odst. 4 tr. řádu překonat jeho odpor za účelem provedení neinvazivních zkoušek směřujících ke zjištění, zda řidič není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou (dechová zkouška na přítomnost alkoholu, resp. detekce drog ze slin nebo z potu).
Pokud se od 1. 1. 2024 řidič motorového vozidla na výzvu oprávněných osob odmítne podrobit vyšetření na přítomnost alkoholu anebo jiných návykových látek, správní orgán mu obligatorně uloží ve správním řízení pokutu v rozmezí od 25 000 do 75 000 Kč[15] a trest zákazu činnosti v rozmezí od 18 měsíců do 3 let.[16] Přitom je třeba zdůraznit, že s účinností od 1. 4. 2024 vzniká řidiči při uložení trestu zákazu činnosti v trvání nejméně 18 měsíců, tedy na samotné spodní hranici zákonného rozmezí sankce za zmíněný přestupek, také povinnost absolvovat terapeutický program pro řidiče. V této souvislosti je třeba také poukázat na skutečnost, že pokud řidič způsobí dopravní nehodu a poté se odmítne podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek, tak od začátku nového roku mu bude možné (vedle trestu zákazu činnosti až na tři roky) uložit pokutu až 100 000 Kč.[18][17]
Možné situace po podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu anebo jiných návykových látek
Pokud řidič motorového vozidla dostojí své povinnosti a na výzvu oprávněných osob se podrobí vyšetření na přítomnost návykových látek, mohou nastat tři situace:
- Buď nebude zjištěna v krvi řidiče žádná návyková látka, resp. zjištěná hladina alkoholu nepřesáhne tzv. fyziologickou hodnotu hladiny alkoholu v krvi (0,2‰), a pak se nejedná o trestný čin ani přestupek.[19]
- V případě, že hladina alkoholu přesáhne hodnotu 0,2‰ a nedosáhne alespoň jednoho promile, resp. v případech jiných návykových látek nedosáhne limitních hodnot stanovených ve shora uvedeném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, tak se od příštího roku bude jednat o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, za který řidiči (pokud pod vlivem návykových látek nezpůsobil dopravní nehodu) bude hrozit pokuta od 7 000 do 25 000 Kč a trest zákazu činnosti od 6 do 18 měsíců.
Nicméně zákon o silničním provozu nevyloučil možnost mimořádně snížit výměru pokuty, která vychází z obecné úpravy v přestupkovém zákoně. Po novele provedené zákonem č. 271/2023 Sb. bude od 1. 1. 2024 rovněž možné, aby správní orgán uložil řidiči zákaz činnosti na dobu kratší, než je její dolní hranice stanovená zákonem o silničním provozu, jestliže by byl zákaz činnosti uložený na této hranici vzhledem k poměrům řidiče nepřiměřeně přísný. Zákaz činnosti bude muset být v takovém případě uložen alespoň na dobu odpovídající jedné polovině dolní hranice stanovené tímto zákonem. Je tak možné konstatovat, že pokud by správní orgán snížil pokutu i zákaz činnosti na samou dolní mez mimořádného snížení těchto trestů, kterou mu umožňuje obecná právní úprava zákona o přestupcích a od příštího roku mu bude umožňovat zákon o silničním provozu, tak řidiči může být za řízení vozidla pod vlivem návykových látek uložena pouze pokuta ve výši 1 400 Kč a trest zákazu činnosti jen na dobu tří měsíců.[21][20]
- V případě překročení limitních hodnot, resp. prokázání stavu vylučujícího způsobilost k řízení motorových vozidel, je jednání takového řidiče kvalifikováno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Za spáchání tohoto přečinu je možné teoreticky uložit peněžitý trest v řádech několika milionů korun a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu až na 10 let (příp. i jiné druhy trestů, typicky trest obecně prospěšných prací). Avšak trestní věc může být vyřešena také tzv. odklonem.[23][22]
Možnost vyřešit trestní řízení za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku tzv. odklonem
Je možné uvést, že v případě každého přečinu[24] se otevírá prostor pro řešení věci v trestním řízení tzv. odklonem, kterým nejčastěji bývá (pomineme-li vydání trestního příkazu samosoudcem) podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. řádu nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání podle § 179g tr. řádu.
Tento způsob vyřízení věci je přitom pro řidiče zřejmě nejvýhodnější (takový řidič nebude mít ani záznam ve výpisu z Rejstříku trestů, a ani ve výpisu z evidence přestupků). Přitom mnohdy není třeba, aby ve věci rozhodoval soud, neboť velkou část případů kvalifikovaných jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku může meritorně vyřešit již v rámci přípravného řízení státní zástupce.
Základní podmínky pro využití odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku již v přípravném řízení
Je samozřejmé, že při užití odklonu musí být splněny základní podmínky uvedené v § 179g odst. 1 nebo v § 307 odst. 1 tr. řádu.
Co se týče podmínky doznání podle § 179g odst. 1 písm. a) nebo § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tak je nutné uvést, že pokud podezřelý či obviněný při výslechu po sdělení podezření nebo při výslechu po zahájení trestního stíhání spáchání trestného činu popře nebo využije svého práva odepřít výpověď, ale po následné poradě s obhájcem (který mu vysvětlí výhody odklonu) svůj názor změní a bude chtít možnosti odklonu využít, tak není vyloučeno, aby znovu kontaktoval státního zástupce a ke svému jednání se doznal. Z doznání obviněného nebo podezřelého by však měl být zřejmý jeho kritický náhled na vytýkané trestné jednání, neboť doznání nesmí být vnímáno jen jako formální úkon, za nějž bude podezřelý nebo obviněný odměněn odklonem.
Dále je zapotřebí, aby obviněný nebo podezřelý ještě před rozhodnutím o odklonu nahradil škodu nebo s poškozeným uzavřel o její náhradě dohodu, a tím splnil podmínku podle § 179g odst. 1 písm. b) nebo podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Tuto skutečnost je třeba mít na paměti zejména v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy obviněný nebo podezřelý pod vlivem návykové látky způsobí dopravní nehodu. V těchto případech je totiž vyloučena alternativa náhrady škody formou oznámení dopravní nehody a poskytnutí potřebné součinnosti příslušné pojišťovně, kde má pachatel sjednáno tzv. zákonné pojištění vozidla, neboť na tyto případy se vztahuje zákonná výluka z pojištění, resp. pojišťovna má vůči řidiči, který způsobil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu anebo jiné omamné látky anebo se odmítl podrobit příslušnému vyšetření na zjištění návykových látek v krvi, právo regresu finanční částky, kterou vyplatila poškozenému.[26][25]
Přitom je třeba si uvědomit, že trestní řád neumožňuje, aby státní zástupce (na rozdíl od soudu v odsuzujícím rozsudku) jednostranně uložil v rozhodnutí o odklonu obviněnému nebo podezřelému povinnost ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání uhradit způsobenou škodu, aniž by předtím došlo k uzavření dohody o náhradě způsobené škody mezi obviněným či podezřelým a poškozeným. Bez předchozí úhrady škody nebo bez uzavření dohody o její úhradě tedy není možné v těchto případech rozhodnout o odklonu.
Základní podmínkou pro využití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání je také skutečnost, že vzhledem k osobě obviněného či podezřelého a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu je možné považovat vyřízení věci formou odklonu za dostačující. Při zvažování užití odklonu v případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je nutné reflektovat také judikaturu Nejvyššího soudu, podle které platí, že zpravidla nelze považovat za dostačující rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu (obdobně také rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle § 179g odst. 1 tr. řádu) pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, zvláště byla-li naplněna jeho kvalifikovaná skutková podstata. Naproti tomu by zpravidla bylo možné považovat za dostačující rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání (nebo podmíněném odložení podání návrhu na potrestání), pokud by byla využita některá ze zpřísňujících alternativ uvedených v § 307 odst. 2 písm. a) či b) tr. řádu. Zmíněné zpřísňující alternativy jsou přitom shodně upraveny také v § 179g odst. 2 písm. a), b) tr. řádu.[27]
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Pokračování článku si na Právním prostoru můžete přečíst pod tímto odkazem.
Blíže např. ZDE.[1]
Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1522/2019, anebo ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1334/2019.[2]
Např. v roce 2022 se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítlo podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyli ovlivněni alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoli takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jejich zdraví, přes 7 000 řidičů.[3]
Viz § 289 odst. 2 zák. č. 300/2005 Z. z., trestný zákon.[4]
Viz § 130 tr. zákoníku a § 19 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.[5]
Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 7 Tdo 529/2019.[6]
Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, k trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.[7]
Viz § 20 odst. 4 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.[8]
Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2334/19, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 398/2019.[9]
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 3 As 92/2014.[10]
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 6 Aps 3/2011-63, který byl publikován pod č. 2603/2012 Sb. NSS, anebo ze dne 11. 3. 2015, č. j. 6 As 276/2014-61.[11]
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 2 As 146/2015, který byl publikován pod č. 3441/2016 Sb. NSS.[12]
Ust. § 20 odst. 2 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.[13]
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 5 As 353/2019.[14]
Ust. § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu.[15]
Ust. § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu.[16]
Ust. § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu.[17]
Ust. § 125c odst. 8 zákona o silničním provozu.[18]
Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 9 As 135/2012.[17]
Ust. § 44 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Dle tohoto ustanovení je možné v taxativně stanovených případech (mj. tehdy, když by pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby byla vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná) snížit výši ukládané pokuty až na jednu pětinu dolní zákonem stanovené hranice sazby.[20]
Ust. § 125e odst. 4 zákona o silničním provozu.[21]
Ust. § 68 tr. zákoníku.[22]
Ust. § 73 odst. 1 tr. zákoníku.[23]
V souladu s § 14 odst. 2 tr. zákoníku je třeba přečinem rozumět všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Přečinem je tedy také trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.[24]
Srov. § 47 zákona o silničním provozu, kde je dopravní nehoda definována jako událost v provozu na pozemních komunikacích, např. havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.[25]
Ust. § 10 odst. 1 písm. f), i) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.[26]
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 Tdo 975/2019, uveřejněné pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.[27]
Diskuze k článku ()