Rozhovor: Jan Wintr – K ústavnosti a zákonnosti krizových opatření vlády

Česká republika se potýká s těžkými časy. Šířící se koronavirová epidemie testuje připravenost našich volených zástupců a exekutivních orgánů na mimořádné situace, vláda přijímá důležitá opatření jako na běžícím páse. V dnešním rozhovoru ústavní právník doc. Jan Wintr rozebírá soulad těchto postupů s právním řádem.

Foto: Fotolia

Na svém facebookovém profilu jste publikoval rozbor ústavnosti a zákonnosti vládních opatření přijatých v souvislosti s šířením epidemie koronaviru. Kdybyste je měl z ústavněprávního hlediska v jejich souhrnu zhodnotit, připadají vám v pořádku?

Nouzový stav byl vyhlášen řádně na základě čl. 6 ústavního zákona o bezpečnosti ČR, podle kterého současně musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Vláda ta omezení a ukládání povinností doplňuje průběžně, ale to jistě je v souladu se smyslem a účelem ústavního zákona o bezpečnosti ČR, krizová situace se dynamicky vyvíjí a vláda na ni musí pružně reagovat.

Jednotlivá opatření musí mít zákonný základ a být v souladu s Listinou základních práv a svobod. Zákonný základ je především ve výčtech v § 5 a 6 krizového zákona. Opatření musí respektovat čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu; opatření musí být přiměřená, měla by tedy obstát v testu proporcionality.

Velká většina těch opatření mi připadá v pořádku. Pochybnosti mám u zákazu vycestování z ČR. Nouzový stav je vyhlášen „pro území ČR“, je tedy sporné, zda může regulovat chování na území jiných států. Osobám nacházejícím se na území ČR zákazy v rámci nouzového stavu ukládat lze, při širokém výkladu krizového zákona možná může být vymezenou oblastí i oblast mimo území ČR, těžko ale celý svět. Pochybná je i proporcionalita zákazu vycestovat, protože není nezbytný pro ochranu zdraví na území ČR.

A doplňovací senátní volby lze podle čl. 10 ústavního zákona o bezpečnosti ČR odložit jen zákonem, nikoli usnesením vlády.

A kdybyste je měl zhodnotit z hlediska jejich efektivity, případně včasnosti a systematičnosti?

Pokud jde o efektivitu a včasnost, myslím, že hodnocení je závislé především na intenzitě hrozby pro veřejné zdraví, a tu si bez odborných znalostí v oboru epidemiologie netroufám odhadnout. Systematičnost trpí, jednak vcelku pochopitelným spěchem, jednak ale také neujasněnou právní formou těch vládních nouzových opatření. Podle mě (a i podle komentáře krizového zákona) by vláda správně měla svá opatření v rámci nouzového stavu vydávat jako nařízení vlády, stanovuje-li jimi obecně závazná pravidla chování. Není vyloučeno, že soudy tato usnesení vlády posoudí materiálně jako nařízení vlády. Vláda ale tato opatření nevydává jako nařízení a individuální právní akty to zjevně nejsou, takže už by zbývalo jen opatření obecné povahy podle § 171 a násl. správního řádu. Pro tento závěr hovoří zase § 94a zákona o ochraně veřejného zdraví, podle kterého obsahově dosti podobná mimořádná opatření ministra zdravotnictví jsou výslovně označena jako opatření obecné povahy, s určitými výjimkami pro jejich vydávání. V obou případech bych považoval za správné, aby vláda svá opatření doprovázela aspoň krátkým odůvodněním, v němž se vypořádá mimo jiné s otázkou jejich souladu s ústavním pořádkem.

Zásadním krokem bylo vyhlášení nouzového stavu. Dosud byl nouzový stav vyhlašován pouze v případě živelních pohrom, zpravidla povodní, a vždy jen pro vybrané kraje. Co si o tomto kroku myslíte?

Myslím, že vyhlášení nouzového stavu bylo naprosto namístě, podmínka nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy a zdraví, je jistě splněna. Situace je vážná a silnější nástroj vláda nemá. Stav ohrožení státu vyhlásit nemůže, protože není „bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy“ podle čl. 7 ústavního zákona o bezpečnosti ČR.

S vyhlášením nouzového stavu se pojí významná omezení lidských práv a svobod. Čekala bych, že se tato omezení setkají s alespoň nějakým odporem občanů, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že v době vyhlášení nouzového stavu byl počet nakažených stále poměrně nízký. Čemu přisuzujete, že se tak nestalo? 

Myslím, že lidé chápou, že ohrožení epidemií je vážné, a velká většina obyvatel se dobrovolně podřizuje omezením a řídí se doporučeními. Je obdivuhodné, jaká vlna solidarity a ochoty lidí ke vzájemné pomoci se v řádu dnů vzedmula. A naprosto mimořádná a obdivuhodná je práce a obětavost žen a mužů zaměstnaných ve zdravotnictví. Na druhou stranu ani v rizikové epidemiologické situaci nesmíme rezignovat na záruky právního státu a základních práv a svobod. I proto se snažím nad ústavností a zákonností vládních opatření přemýšlet a své rozbory umisťovat na wintr.cz.

Která z jednotlivých opatření přijatých v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu považujete za nejproblematičtější z hlediska kritérií testu proporcionality?

Už jsem zmínil zákaz vycestování z ČR. U zákazu volného pohybu osob mě šíře výjimek přesvědčuje, že vláda se proporcionalitou svého zákazu vážně zabývala a hledala omezení dostatečně účinné, ale co nejméně zatěžující. Během neděle jsem měl pochybnosti o přiměřenosti případného zákazu vycházet na čerstvý vzduch, když pobyt ve volné přírodě je zjevně méně zdravotně rizikový než pobyt ve městech, ale i na to vláda ve výjimce h) usnesení č. 85/2020 Sb. (pobyt v přírodě nebo parcích) nakonec pamatovala. 

Jak bude probíhat přezkum těchto opatření u soudu?

Jde o to, zda a kým budou napadena a zda je soudy nakonec vyhodnotí jako nařízení vlády nebo jako opatření obecné povahy. Ústavnost a zákonnost nařízení vlády kontroluje Ústavní soud podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kde je i uveden okruh oprávněných navrhovatelů, dále jakýkoli soud je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy oprávněn posoudit soulad nařízení vlády se zákonem nebo mezinárodní smlouvou. A opatření obecné povahy může zrušit soud ve správním soudnictví na návrh kohokoli, kdo tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech (§ 101a a násl. soudního řádu správního).

Co říkáte na odložení doplňovacích voleb do Senátu? Ústavní zákon o bezpečnosti ČR v čl. 10 uvádí, že pokud nouzový stav neumožní konat volby ve stanovených lhůtách, lze je prodloužit pouze zákonem. Nedošlo k porušení tohoto ustanovení?

Došlo. Odložení doplňovacích voleb do Senátu bude třeba provést zákonem; je ale do určité míry pochopitelné, že vláda vydává pokyn orgánům veřejné moci i kandidátům zastavit přípravu voleb za situace, kdy jsou dány podmínky pro odložení voleb zákonem, který patrně bude přijat, jen co se komory Parlamentu sejdou. Poslanecká sněmovna se stejně bude muset sejít, bude-li potřeba prodloužit nouzový stav za 12. duben. Důležité také je, že nezvolením jednoho senátora není ohrožena funkčnost ani legitimita ústavního orgánu, jak by tomu bylo třeba při prodlužování volebního období Poslanecké sněmovny podstatněji nad Ústavou stanovené čtyři roky.  

Za poslední dva týdny se všechno možné úspěšně převádí do elektronické formy, včetně výuky na vysokých školách či církevních obřadů. Člověk by řekl, že se nabízí příležitost to vyzkoušet i s volbami.

Uvidíme. Na poučení z této výjimečné situace bude dost času po jejím odeznění. Elektronické volby mají i svá rizika, jako jsou hackerské útoky a obtížná kontrola. Vláda zatím v chystaném zákoně o správě voleb přichází s korespondenčním hlasováním.

Jak se díváte na postup premiéra Babiše při aktivizaci Ústředního krizového štábu? Co říkáte na to, že v jeho čele nestojí ministr vnitra?

Přivítal bych, kdyby byl Ústřední krizový štáb uveden v činnost dřív, možná by zajišťování některých důležitých úkolů vypadalo méně chaoticky. Je ale třeba vidět, že Ústřední krizový štáb je podle § 24a krizového zákona jen pracovním orgánem vlády, klíčová rozhodnutí pořád činí vláda. Kdo je předsedou štábu, určuje Statut. Dlouho byl podle Statutu předsedou ministr vnitra, 15. března byl ale Statut změněn tak, že předsedou štábu „jmenuje předseda vlády podle charakteru situace některého z členů vlády nebo členů Štábu“. Je jistě na vládě, koho chce mít v čele štábu, a politickou odpovědnost za činnost štábu stejně ponese kolektivně vláda. Připadalo by mi ale vhodnější, kdyby v čele štábu byl člen vlády jako politicky odpovědný činitel. Úplně do toho nevidím, ale představuji si, že náměstek Prymula jako expert na epidemiologii by měl spíš analyzovat a vyhodnocovat data a informace a formulovat odborná doporučení, a nebýt zatěžován organizačními úkoly, jako je svolávat Ústřední krizový štáb a řídit jeho schůze.

Hodnocení článku
80%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články