Články

Občanský zákoník obsahuje shodně jako dosavadní právní úprava regulaci manželského majetkového společenství, tj. společného jmění manželů. Ačkoli je zákonná reglementace na první pohled v mnoha ohledech shodná jako v občanském zákoníku z roku 1964, vzniká otázka, zda s přijetím nového kodexu není čas přehodnotit některé dosavadní závěry doktríny a judikatury.

Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob již od 1. ledna 2014 stanovil možnost provádění zápisů do obchodního rejstříku notáři. Tento postup je však fakticky možný až od 15. května 2015, kdy byly odstraněny technické i právní překážky, které notářům nedovolily zápisy uskutečnit.

O české titulománii bylo již napsáno mnoho. Spekulace o tom, že to je pozůstatek Rakousko-Uherska, kde existovalo na všechno razítko a funkce byla tak důležitá, že se musela uvádět i na hřbitovních náhrobcích i povzdechy nad tím, že se devalvuje vysokoškolské vzdělání a dříve výjimečný magistr je nyní prakticky nejnižší společensky přijatelný titul.

Ustanovení § 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „OZ“ či „občanský zákoník“) obsahuje pravidla, podle nichž mají být interpretována ustanovení občanského zákoníku, popř. i dalších soukromoprávních předpisů. Tímto se liší od předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále též „OZ 1964“), který výkladová ustanovení tohoto typu výslovně neobsahoval, jelikož tato se dovozovala z teorie, potažmo z judikatury.

Dle § 1194 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,[1] je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku;[2] při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Podle § 1195 může společenství vlastníků nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku.

Dne 1. dubna 2015 vstoupila v účinnost novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Jednou z mnoha změn, kterou novela přináší, je rozšíření práv tzv. dotčené veřejnosti v řízení o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a v navazujících řízeních včetně přístupu k soudní ochraně. Tyto změny mohou zkomplikovat realizaci záměrů podléhajících procesu EIA a zejména významně prodloužit délku povolovacích řízení.

Rekodifikace soukromého práva svým obecným předpisem obchodního práva, zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“), provedla malou revoluci ve firemním právu. Institut obchodní firmy změnil svou povahu z osobní na majetkovou.

Téměř přesně před rokem jsem na stránkách Právního prostoru komentoval (poměrně „novátorské“) rozhodnutí Ústavního soudu ve věci střídavé péče – konkrétně jednoho jeho senátu (I. ÚS) – a ještě konkrétněji dva jeho nálezy: sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 a sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014.

Revoluci v právním vnímání zvířat přinesl do českého právního řádu nový občanský zákoník ve svém ustanovení § 494. Podle něj má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor a nově již není věcí, ustanovení o věcech se použijí pouze v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze zvířete.

Dne 17. 6. 2015 Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o zaměstnanosti (sněmovní tisk 296), která má umožnit zavedení tzv. kurzarbeitu. Jedná se o novinku, která má pomoci zaměstnavatelům překlenout obtížná období, aniž by museli propouštět své zaměstnance. Podívejme se proto blíže, jaké nové možnosti se zaměstnavatelům naskytnou, jestliže bude tato novela schválena i v Senátu a podepsána prezidentem.

I přes to, že je mou hlavní specializací právní postavení národnostních menšin, k němuž jsem napsal řadu monografií, chci se dnes věnovat otázce právní úpravy cestovního ruchu. Jde o institut nevyhraněný, který v českých či slovenských poměrech nemá v právní vědě skoro žádnou tradici.

Vláda se v programovém prohlášení zavázala k přijetí legislativního řešení oznamování korupce a ochrany jejich oznamovatelů. Při Radě vlády pro koordinaci boje s korupcí vznikla pracovní komise, která se legislativním řešením v rámci expertní skupiny od začátku letošního roku zabývá.

Pokud vyslovíme slovo „důstojnost“, většina z nás zřejmě ucítí silný závan etiky, snad politické filosofie a samozřejmě i práva. Vzpomeneme si, že o ní hovoří Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – zkrátka mnoho mezinárodních smluv a významných dokumentů, stejně jako řada různých ústav včetně té naší.

Ústavní soud ČR se v nedávném nálezu z 16. června 2015 sp. zn. I. ÚS 3018/14 důležitým způsobem vyjádřil k výkladu indemnity členů parlamentu a odmítl její poměrně široké pojetí, které v poslední době v některých mediálně sledovaných kauzách razil Nejvyšší soud.

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva projednával 9. července 2014 stížnost Delfi AS, týkající se odpovědnosti internetového zpravodajského portálu za urážlivé komentáře svých čtenářů. Dlouho očekávaný rozsudek byl vyhlášen dne 16. června 2015. Velký senát dospěl k závěru, že estonské soudy nepochybily a čl. 10 Úmluvy porušen nebyl.

Jednu z novinek v českém právním řádu představuje od ledna 2014 i akciová společnost s proměnným kapitálem (z francouzského Societe d'Investissement A Capital Variable též známá jako SICAV). Hlavním cílem zavedení SICAV v českém právním řádu je přiblížit právní rámec kolektivního investování standardům běžným v zahraničí a zvýšit tak přitažlivost České republiky z pohledu investorů.

Název mého příspěvku se nabízel. Dočetl jsem se a doslechl, že mi přezdívají „katastrofik“ a mají mne za průkopníka nové metody právní interpretace - výkladu „hysterického“. Řekl jsem si tedy: čím jiným své publikum potěším, než naplním-li jeho legitimní očekávání a pozvu je k další várce katastrof a výkladové hysterie.

Rekodifikace přinesla řadu změn větších či menších, rov­něž v případě koupě obchodního závodu[1] (dříve podniku) došlo k přepracování této materie. Koupě závodu je zpravidla záležitostí komplexní, neboť závod představuje složi­tý organizovaný systém mající celou řadu složek[2] s různý­mi kvalitativními a kvantitativními vlastnostmi.

Moje dnešní téma má úzkou souvislost s plastickými operacemi, tedy něčím, čehož když je někdy příliš, věci neprospívá a výsledek nakonec není takový, jak by si člověk představoval. Domnívám se, že obdobné je to s plastikami zákonů, kterými se zaklíná zlo nebo kryje faktické, exekutivní nekonání zástupců lidu na naší politické scéně.

Docentka JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., se v sérii příspěvků zabývá účinnou právní úpravou právního jednání, zakotvenou v ustanoveních § 545 až 599 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dnes se podíváme na vznik, změnu a zánik práv s vazbou na splnění podmínky, resp. na doložení času.

Hned na úvod musím zdůraznit, že v trestním řízení je případů, kde spis ve stadiu soudního řízení opakovaně putuje mezi soudem prvního stupně a soudem odvolacím, občas dokonce s krátkou odbočkou na soud Nejvyšší či Ústavní (tzv. ping-pong), mnohem méně, než se obecně veřejnost domnívá. A stále jich ubývá, mimo jiné i v důsledku změn v trestním řádu, posilujících princip apelační na úkor toho kasačního.

Mimosoudní metody řešení sporů si nacházejí své místo nejen v našem soudním a právním systému, ale vůbec v celé společnosti. Ráda bych se společně s Vámi zamyslela nad tím, co v tento okamžik, kdy máme dva roky účinný zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci, brání tomu, aby byla mediace také více využívána.

Nový občanský zákoník zavedl do českého právního prostředí staronový institut nezbytné cesty, respektive stanoví pravidla, jak povolení nezbytné cesty přes cizí pozemek zřídit.

„Nový“ občanský zákoník svým § 2051[1] rozšířil možnost moderace smluvní pokuty z obchodních závazkových vztahů na všechny závazkové vztahy, tj. zejména i na spotřebitelské smlouvy.

Úvodem mi dovolte omluvu. Navzdory názvu jsem se rozhodl, že pojem whistleblowing nebudu používat, ač o něm budu mluvit. Proč? Používat cizí pojem pro jev, který známe a máme pro něj označení v českém jazyce, mi přijde trochu nepřípadné, občas to může působit až pitoreskně.