Regulační poplatky už nelze vymáhat po nezletilých
Ačkoli doposud soudy běžně rozhodovaly o povinnosti nezletilých platit neuhrazené regulační poplatky nemocnicím, Ústavní soud v nedávné době učinil této praxi zřejmě zadost, když za osobu, jež je plátcem regulačního poplatku, označil zákonného zástupce nezletilého.
Ústavní soud svým nálezem ze dne 16. září 2015, sp. zn. II. ÚS 728/15[1], obecné soudy pravděpodobně poněkud překvapil, neboť až do nynější doby bylo z jejich strany poměrně běžně rozhodováno o povinnosti nezletilých zaplatit v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb za neuhrazené regulační poplatky. Ačkoli tento typ regulačního poplatku byl již zrušen, žaloby směřující k jeho zaplacení obecným soudům stále napadají.
Ve výše uvedeném případě, z nějž zmíněný nález vzešel, se Ústavní soud v podstatě zastal obecného soudu, který žalobu proti nezletilému žalovanému pro nedostatek pasivní legitimace zamítl. Zjednodušeně můžeme říci, že celý kámen úrazu tkví ve výkladu příslušného ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v rozhodném znění, a to ustanovení § 16a odst. 1. Podle něj je totiž „pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, povinen v souvislosti s poskytováním hrazených služeb hradit poskytovateli, který hrazené služby poskytl, regulační poplatek …“ Ústavní soud opětovně upozornil na nedostatky jazykového výkladu, který ve skutečnosti představuje pouhé seznámení se s příslušnou normou a při její aplikaci by měl být toliko východiskem ke správnému pochopení jejího obsahu. Tedy sílu jazykového výkladu nelze přeceňovat. Ačkoli v tomto případě lze díky jazykovému výkladu dojít i k tomu závěru, že regulační poplatek je povinen platit jak pojištěnec, kterému přímo byla zdravotní péče poskytnuta, tak za něj i jeho zákonný zástupce, Ústavní soud se jednoznačně přiklonil k výkladu ve prospěch nezletilé osoby. Připomněl, že od doslovného znění zákona se smí a musí odchýlit v případě, že to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.
Rozhodující je zájem dítěte
Jak uvedl sám Ústavní soud s odkazem na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, základním interpretačním pravidlem při výkladu právních předpisů dopadajících na nezletilé je zájem dítěte. Úmluva v tomto směru zdůrazňuje, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Pakliže tedy v posuzovaném případě umožňuje ustanovení § 16a zákona o veřejném zdravotním pojištění dvojí výklad, měl by soud v každém případě přistoupit k takovému výkladu, který nejefektivněji naplňuje zájem dítěte. V tomto směru pak nelze přisvědčit výkladu, podle nějž by byl osobou povinnou hradit regulační poplatek nezletilý. Sám Ústavní soud zdůraznil, že nezletilé dítě v zásadě nemá ani reálnou možnost ovlivnit, zda služeb podléhajících regulačnímu poplatku využije nebo zda regulační poplatek za hospitalizaci jeho zákonný zástupce uhradí či nikoli, ostatně nezletilí nižšího věku nejsou asi s to povinnost regulační poplatek hradit pochopit či si jej být vůbec vědomi. Jsou to tedy především zákonní zástupci, kdo za nezletilé nese finanční zodpovědnost a právě oni jsou tedy povinni regulační poplatek za hospitalizaci nezletilých pojištěnců hradit. Podle Ústavním soudem zastávaného výkladu by tak měly být žaloby o zaplacení soudního poplatku směřující proti nezletilým žalovaným pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuty.
Ústavní soud se výše nastíněným výkladem jednoznačně přiklonil na stranu nezletilých. Podle mého názoru však nelze tento výklad paušalizovat na všechny případy, kdy jsou zdravotní služby poskytovány nezletilé osobě. Je otázkou, jak by byl posuzován případ sedmnáctiletého nezletilého, který již je výdělečně činný ze svého pracovního poměru a vzhledem ke své rozumové a volní vyspělosti si skutečnosti hrazení poplatku je velmi dobře vědom a je vlastními prostředky schopen jej uhradit. Domnívám se, že v tomto případě by povinnost hradit regulační poplatek v rozporu se zájmem nezletilého nebyla, a je tak třeba věnovat zvýšenou pozornost každému konkrétnímu případu.
Poplatky stanovené nezletilým stále aktuálním tématem
Problematice soudních řízení vedených proti nezletilým, kdy tito jsou na základě pravomocných platebních rozkazů či rozsudků povinni platit za služby, jejichž poskytování sami nemohli ovlivnit nebo o nich vůbec vědět či jim alespoň porozumět, je v poslední době věnována značná pozornost a tematika je tak stále aktuální. Přibývá případů, kdy proti osobám je veden výkon rozhodnutí, popřípadě exekuce, pro neuhrazené poplatky, přičemž o takové povinnosti se tyto osoby dovídají až po nabytí zletilosti v momentě obdržení nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekučního příkazu, a samozřejmě se proti takovému postupu chtějí bránit. Velmi diskutovanými se v tomto směru staly místní poplatky, zejména místní poplatky za komunální odpad. Zde se očekává rozhodnutí Ústavního soudu ohledně návrhu senátu Nejvyššího správního soudu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jenž vymezuje osoby povinné platit poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Ve věci Ústavní soud doposud nerozhodl, řízení je vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 9/15.
[1] http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=89856&pos=1&cnt=2&typ=result
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
