Elektronické zpřístupňování práva - II. Zdroj: Vladimíra Přikrylová, SAY Action

Elektronické zpřístupňování práva - II.

JUDr. Jakub Harašta je asistentem a externím doktorandem na Ústavu práva a technologií, kde se věnuje kybernetické bezpečnosti. V rámci výzkumu působí v současné době i jako guest research fellow na Haifské univerzitě v Izraeli. Na právnické fakultě Masarykovy university vyučuje povinný kurz Právní informatika, v rámci kterého se snaží přemýšlet i o tom, jak co spravit. A údajně je poměrně hodně co spravovat, nejen ze strany právních informačních systémů, ale i ze strany státu a přístupu k právu obecně.

JUDr. Jakub Harašta

JUDr. Jakub Harašta

asistent a externí doktorand, Ústav práva a technologií Právnické fakulty MU v Brně

JUDr. Jakub Harašta

asistent a externí doktorand, Ústav práva a technologií Právnické fakulty MU v Brně

První část příspěvku si můžete přečíst zde.

Budoucnost právních informačních systémů

Toto všechno není problém právních informačních systémů. Tady chybí úroveň, která by to měla nějakým způsobem systematicky řešit, a nad ní by se stavěly služby, které by se daly komercionalizovat. Ale ve chvíli, kdy to musíte dělat manuálně a musíte si skládat semi-automatizovaně úplná znění předpisů, tak ta situace není optimální a staví právní informační systémy v České republice do role jakýchsi jednookých mezi slepými, kteří dělají, co mohou, na nic většího nezbývají kapacity, a přitom svět už je někde jinde. Pokud jste někdy měli příležitost podívat se do amerických databází typu Lexis Nexis, viděli jste v podstatě formalizovanou strukturu různých argumentačních postupů, které se používají v judikatuře, která se ze systému dá vytáhnout. Protože proběhla nějaká manuální anotace, která tam má dlouhou tradici, proběhlo označkování klíčových částí rozhodnutí a nad tím vším to v podstatě vytěžuje automat, kterému můžeme honosně říkat umělá inteligence, nebo nemusíme, to je úplně jedno. Jde o to, že je tam připravená dostatečně robustní metadatová báze, se kterou se dá pracovat.

Právě to si myslím, že je moment, kdy je potřeba se bavit o tom, co dál, kam by to celé mělo směřovat. Z jednoho prostého důvodu: ve chvíli, když jste zaměřeni na zisk, tak nabízíte služby, které na trhu nejsou. A ve chvíli, kdy tady není služba, která by nám všem umožnila komfortně se podívat na to, jak vypadá právo a provázat si jej s judikaturou, tak nám právní informační systémy budou nabízet přesně to, co nabízejí teď. Tedy tu chybějící službu, kterou potřebujeme. Až ve chvíli, kdy se chybějící služba vytvoří někde jinde, až konečně přesvědčíme stát, že je to potřeba, prostě protože neznalost práva neomlouvá, až v tu chvíli se tvůrci právních informačních systémů budou schopni soustředit na to, kam to posunout dál, jak nám práci dále usnadňovat, protože v současné době, a myslím, že na tom jsou úplně stejně občané i soudci, ve chvíli, kdy nad vámi stojí Ústavní soud, jste soudce obecného soudu, mlátí vás do hlavy jedním judikátem za druhým a tvrdí, že neznáte judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, tak naprosto racionální otázka je, jak já se k nim mám dostat? Jistě, je v těch placených systémech, ale mám možnost někde se do ní podívat třeba jako občan? Mám jako soudce, který chce položit předběžnou otázku, a to si myslím, že je úplně zásadní problém, zjistit, jestli se na stejnou nebo podobnou věc nezeptal někdo jiný, nějaký jiný soud v některém z 27 států Evropské unie, ve kterých se mluví 24 jazyky?

V tuto chvíli nejsme ani ve fázi, že jsme schopní přijít a říci "systéme, ukaž mi rozhodnutí na základě metadat, na základě věcí, kterých se týká, které já si mám nechat přeložit". Teď jsme jenom ve fázi, že soudce se podívá na tu obrovskou masu judikatury, která ve všech členských státech vzniká a povzdechne si "to nějak podám, něco se stane". Což je situace, kde právní jistota trpí. A právní profesionálové, kteří by se v právu měli orientovat a měli by mít služby, které jim to nějakým způsobem usnadní, tak je nemají a musí spoléhat jenom na to, co si sami načtou, nebo na informace, které jim dá jejich pomocný aparát. A znovu odkazuji třeba na Spojené státy nebo na Velkou Británii, kde fungují na základě provázané struktury, jasné, průhledné struktury šablon, do kterých se píší předpisy, vkládají soudní rozhodnutí, atd. Na základě toho je možné vytvořit sémantickou síť, podívat se, jakým způsobem se například v usnesení o odmítnutí návrhu vyvíjela formule, která se v něm opakuje pořád dokola. Ta formule se ale musela někde vzít a ve chvíli, kdy vytvořím dostatečně hustou sémantickou síť, se kterou jsem schopen pracovat, jsem schopen se podívat na to, jakým způsobem se v historii formát toho usnesení měnil, jestli tam někde není nějaký zásadní okamžik, kdy došlo ke změně, jestli někde nevisí ve vzduchu nějaký judikát, který mi celou praxi převrací naruby, ale nikdy si ho nikdo nevšiml. My vlastně víme o právu, o všech dokumentech, ze kterých právo čerpáme, žalostně málo. Protože jediná naše možnost je číst, číst, číst a hledat provázání v rámci právních informačních systémů. Což prostě ani zdaleka není state of the art.

Probíhající projekty

V současné době pracujeme na dvou věcech, které snad někdy v budoucnu praxi posunou. První - v Evropské unii existuje Úřední věstník, ve kterém se autoritativně publikují právní předpisy. Tento Úřední věstník má povinně metadatovou strukturu. Povinně se tam uvádí, jaké předpisy vykládají směrnici, uvádějí se tam předpisy další, ve kterých je třeba směrnice citovaná, s troškou námahy jste schopni dohledat i národní prováděcí předpisy. To, na čem v současné době pracujeme, je v podstatě proof of concept pro toto tvrzení Evropské unie. Tato datová struktura funguje a my jsme s minimální námahou schopni z ní automaticky těžit informace. V současné době testujeme službu celexových rešerší, kdy po zadání čísla směrnice vám aplikace vykreslí veškerou navazující judikaturu, prováže vám ji se stanovisky generálního advokáta a s podáním předběžné otázky, a pokud je tam nějaké nerozhodnuté řízení, visí ve vzduchu nezodpovězená předběžná otázka, která se týká vašeho předpisu, tak vám ukáže červeně, že je potřeba na něco dávat pozor. Protože to je zase něco, co ve chvíli, kdy jste právní profesionál, potřebujete vědět. V současné době si s tím hrajeme a zatím to ještě není použitelné tak, jak bychom chtěli a, bohužel, objevujeme chyby. Metadatová struktura, o které Evropská unie tvrdí, že je dostatečně robustní, a že to unese, a že je neprůstřelná, tak v sobě obsahuje chyby.

A druhá věc, tu v současné době připravujeme a rozjíždíme, je automatická analýza judikatury. Nejen vykreslovat citace, ale i řešit polaritu těch citací. To znamená, použil to soud podpůrně pro svůj argument, nebo o tom řekl, že je to hloupost, nebo to jen tak zmínil, protože tam potřeboval něco napsat. Domníváme se, že to z kontextu lze poznat. A zatímco ve světě už takové systémy fungují, právě proto, že třeba systém common law má pevnou argumentační strukturu některých rozhodnutí, jsou tam landmark cases, od kterých se můžete odrazit, atd., u nás je to v současné době tak trochu v plenkách, a to z jednoho prostého důvodu. Stát vyhodí na internet text rozhodnutí, jenže ve chvíli, kdy s ním chcete pracovat a chcete na něm postavit automatizovanou analýzu, musíte ho mít manuálně anotovaný, musí mít ta metadata, musí tam být označeno, co se cituje, jakým způsobem stroj, který na to budete nasazovat, má poznat, že toto je dobrá citace, toto je špatná citace. Všechno to v současné době chybí a my si to musíme udělat sami. A jenom abych přiblížil machine learning - strojové učení na rozpoznávání a zpracování přirozeného jazyka, probíhá tak, že stroji dáte dostatečně velkou množinu rozhodnutí, na kterých se to může naučit a on vám ve stejném duchu zpracuje ten zbytek. Ve chvíli, kdy máte odhadem - teď střílím trochu od boku - 50 tisíc rozhodnutí, na které chcete nasadit tuto službu, musíte manuálně anotovat zhruba dva až tři tisíce rozhodnutí, a to ideálně dvoj až trojnásobně, abyste měli ověřenou správnost. A to je přesně chvíle, kdy nejsme schopni dohnat zbytek světa, zejména Spojené státy a Velkou Británii, protože tam tato manuální anotace, to manuální zpracování, ty vlaječky zapíchávané na různá místa soudního rozhodnutí, mají tradici, která jde do 19. století, takže jim v sedmdesátých letech stačilo vzít záznamy za posledních 75 let, elektronizovat je a od té doby už se s tím pracuje, argumentační struktura se cizeluje atd.

Závěrem

Divíte se tvůrcům právních informačních systémů, že se jim do toho nechce? Já ne. Přípravné práce nejsou hotové, stát o ně nejeví zájem a komerční společnosti tady suplují úlohu státu a nechce se jim do toho cpát vlastní peníze. Ale neznalost zákona neomlouvá. 


Konference Právo ve veřejné správě 2015

Ve dnech 3. a 4. listopadu 2015 se v Praze konal již 4. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Program konference, která tematicky navazuje na odborný kongres PRÁVNÍ PROSTOR a je určena pro zástupce z řad státní správy a samosprávy, byl opět rozdělen do dvou dní. Letos vystoupilo 13 přednášejících odborníků z oblasti právní praxe i teorie. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.

konference právo ve veřejné správě elektronizace

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články