Skončení dohody o provedení práce ve světle poslední novelizace zákoníku práce
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (tedy dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti) představují pro mnohé zaměstnavatele i zaměstnance vítanou alternativu k pracovnímu poměru. Hlavní devízou těchto dohod je především flexibilita, s níž může zaměstnavatel nakládat s pracovní silou ve snaze pružně reagovat na aktuální potřeby při plnění pracovních úkolů. Tato flexibilita se projevuje mimo jiné i v mnohem volnější úpravě skončení pracovněprávního vztahu těmito dohodami založeného.
Snaha zaměstnavatele či zaměstnance pružně skončit dohodu o provedení práce ještě do nedávné doby mnohdy narážela na absenci výslovné úpravy jejího skončení v zákoníku práce. Strany dohody o provedení práce si sice v souladu s principem smluvní volnosti mohly sjednat způsob a podmínky skončení tohoto pracovněprávního vztahu přímo v dohodě, nicméně v praxi často docházelo k tomu, že na to její strany při sjednávání nemyslely a způsob skončení dohody v ní nebyl zakotven. V takových situacích bylo v minulosti jednostranné ukončení dohody o provedení práce značně obtížné. Tento stav se stal předmětem kritiky, a to i s ohledem na skutečnost, že u druhé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohody o pracovní činnosti) byly podmínky jejího skončení zákoníkem práce výslovně upraveny.
Poslední novela zákoníku práce (zákon č. 205/2015 Sb.) s účinností od 1. 10. 2015 výslovně upravila způsoby skončení dohody o provedení práce přímo v textu zákoníku práce, když došlo k systematickému sjednocení úpravy skončení obou dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dle § 77 odst. 4 zákoníku práce tak od 1. 10. 2015 lze (v případě absence výslovného sjednání způsobu zrušení dohody přímo v ní) skončit právní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti následujícími způsoby:
- dohodou smluvních stran ke sjednanému dni
- výpovědí z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná již dnem, ve kterém byla výpověď doručena druhé smluvní straně
- okamžitým zrušením, které je možné sjednat jen v případech, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr
Pro úplnost uvádím, že okamžité zrušení pracovního poměru je ze strany zaměstnavatele možné, pokud byl zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, nebo pokud zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. A naopak zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr, jestliže podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil výkon jiné práce, či pokud nebyla zaměstnanci vyplacena mzda nebo její část do 15 dnů po její splatnosti.
Zrušení právního vztahu založeného některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vyžaduje písemnou formu, jejíž nedodržení má v případě výpovědi nebo okamžitého zrušení za následek zdánlivost takového právního jednání. To znamená, že se k němu v praxi nepřihlíží.
Výslovnou úpravu způsobů zrušení dohody o provedení práce a sjednocení úpravy skončení obou dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr lze dle mého názoru vnímat veskrze pozitivně a tudíž se domnívám, že jedná o vydařený legislativní počin zákonodárce.
Další články
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.
Technologická proměna člověka jako právní problém v práci a sociální péči
Exoskelet může ulehčit zádům pracovníka, chytrá protéza zpřesnit pohyb a domácí senzory umožnit člověku zůstat déle ve vlastním bytě. Technologie zde nevystupuje jako protivník. Často řeší skutečný problém: snižuje fyzickou zátěž, podporuje soběstačnost a nahrazuje kapacitu, kterou zaměstnavatel, rodina nebo sociální služba nemají.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (2. část)
Předchozí díl nastínil úvod do problematiky platformové práce a otázku aplikace právní domněnky a automatické rekvalifikace. Další díl si klade za cíl na tohle téma navázat, a to analýzou redefinice závislé práce a jejich jednotlivých znaků.
Vadné vyúčtování služeb: co se změnilo a proč jsme kvůli tomu přestavěli kontroly
Mezi pronajímateli se drží poučka: když je vyúčtování vadné, nedoplatek není splatný. Od roku 2023 to ale neplatí bez výhrad a Nejvyšší soud to na konci roku 2024 potvrdil.
Možnost základní školy vyžadovat po rodičích zakoupení určené učební pomůcky
Představme si modelovou situaci, kdy základní škola po rodičích požaduje, aby pro účely výuky zakoupili pro své dítě jako učební pomůcku elektronické zařízení nezanedbatelné hodnoty, a to navíc přesně vymezené elektronické zařízení jednoho konkrétního výrobce. Má škola právo uvedené po rodičích požadovat? Existuje pro takové její počínání zákonný podklad?




