Úskalí softwarových licencí

Při využívání softwarových produktů je třeba dodržovat licenční podmínky, které se mohou u různých dodavatelů výrazně lišit. Základní pravidla a pojmy ovšem platí pro většinu licencí.

zakladatel AK Matzner et al

Česká republika dlouhou dobu patřila mezi země, kde si firmy se softwarovými licencemi příliš hlavu nelámaly a používaly software buďto zcela nelegálně, nebo v rozporu s licenčními podmínkami. I když se díky zvyšování kultury podnikatelského prostředí v posledních letech situace výrazně zlepšila, stále je dle údajů aliance softwarových firem BSA v českých firmách využíváno až 34 procent softwaru v rozporu s licenčními podmínkami. Nemusí nutně jít o špatný úmysl, ale třeba jen nepochopení licenčních podmínek konkrétního softwaru. Neznalost ovšem neomlouvá a tzv. licenční ujednání, odsouhlasené uživatelem v okamžiku instalace softwaru, má povahu smlouvy. Z jejího porušení pak může pramenit vysoký finanční postih.

Pořizování licencí

Licence opravňující k využívání určitého softwaru lze pořizovat několika různými způsoby a konkrétní licenční podmínky se nijak neliší podle toho, zdali je součástí nákupu i fyzický nosič (CD či DVD) se softwarem. Licenční ujednání se vztahuje i na software distribuovaný kompletně elektronickou cestou (stažením z internetu).

Klasickou cestou nákupu je tzv. FPP (Full Packaged Product), tedy pořízení licence konkrétního programu. Především operační systém Windows se nejčastěji pořizuje společně s novým počítačem, na kterém je instalován. V tomto případě jde o tzv. OEM (Original Equipment Manufacturer) licenci. Speciálním případem, který se týká především větších firem a institucí, je Volume Licensing, tedy nákup hromadných licencí. Práva k instalaci a používání softwaru se liší právě podle typu licencování.

FPP licence se pořizují v podstatě od maloobchodních dodavatelů softwaru, a to ve formě tzv. plných nebo upgrade licencí. Plná licence umožňuje instalaci softwaru do jednoho čí více počítačů (dle konkrétních podmínek smlouvy) a je zpravidla přenosná. To znamená, že lze program v jednom počítači odinstalovat a instalovat jej na jiný (typicky při pořízení nového počítače). Levnější upgrade licence slouží k povýšení dříve zakoupeného, instalovaného a zalicencovaného softwaru na novou verzi. Konkrétní licenční podmínky stanoví nejen počet počítačů, na které lze software instalovat, a možnost přenosu softwaru na jiný počítač, ale třeba i oprávnění používat software ke komerčním účelům.

OEM software je vždy pořizován společně s novým počítačem, na kterém je předinstalován. Typicky jde o operační systém Windows v novém počítači, u kterého je pak jisté, že byl instalován plně v souladu s licenčními podmínkami. Jelikož je OEM licence nedílnou součástí počítače, vztahují se i na software záruční podmínky. Podle licenčních podmínek ovšem není možné OEM software přenést na jiný počítač, než je ten, se kterým byl pořízený. Není tím ale omezena možnost reinstalace softwaru v případě potřeby nebo výměna hardwarových komponent počítače při jejich poruše nebo vylepšení hardwarové konfigurace. Rovněž je možné software dodaný jako OEM odstranit a nahradit jiným, řádně licencovaným softwarem. U OEM softwaru se zpravidla nerozlišuje komerční a nekomerční způsob využití.

Volume Licensing (neboli hromadné licencování) představuje způsob, jak správně zalicencovat používání softwaru ve firmách s velkým počtem uživatelů počítačů, kde se navíc rychle mění nároky na počet licencí. Velcí dodavatelé softwaru nabízí často hned několik různých způsobů hromadného licencování, odlišených například tím, jaké organizace si hromadnou licenci pořizují (firmy, školy, státní správa atd.) a jak velký objem licencí potřebují. Licenční podmínky mohou být v tomto případě velmi komplikované a závislé na mnoha faktorech. Řeší se v nich například využívání jednoho počítače více uživateli, převod licencí na pobočky nebo situace vznikající při odprodeji, akvizicích a spojování firem. Volume Licensing také zpravidla souvisí i s aktualizacemi softwaru a technickou podporou výrobce, tedy doplňkovými službami, pořizovanými na základě předplatného.

Kontrola správného licencování

Problematika správného licencování softwaru je velmi složitá, zvláště když se do ní zapojí například i komplikované modely licencí databázového softwaru, založené na počtu procesorů a procesorových jader serverů, na kterých je software instalován, nebo licence pro virtuální počítače, které jsou třeba jen dočasně vytvářeny pro vykrytí zvýšených nároků na výkon a kapacitu IT infrastruktury organizace. Proto velcí dodavatelé nabízejí i služby softwarového auditu (SAM – Software Asset Management), na jehož základě se zjistí veškerý software instalovaný v počítačích a serverech organizace a vyhodnotí se soulad s pořízenými licencemi či využívaným modelem licencování.

S nastupujícím trendem využívání cloudových služeb se bude situace kolem licencování softwaru výrazně zjednodušovat. Nepůjde už o nákup licencí pro konkrétní počítače, ale o čerpání funkcí softwaru formou služby, za kterou je účtován pravidelný poplatek.

Prodej „použitých“ licencí

Výrobci softwaru se snaží do licenčních podmínek implementovat různá omezení dalšího prodeje dříve zakoupených (a třeba i nějakou dobu používaných) programů, jelikož je takový další prodej pro ně značně nevýhodný. Na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-128/11 z roku 2012 lze ovšem převést práva na užití jakéhokoli softwaru – ať už pořízeného ve formě OEM, nebo FPP licence. Samozřejmě pouze za předpokladu, že jej původní majitel ze svého počítače smazal a nebude jej dále používat. Evropský soudní dvůr interpretoval směrnici EU 2009/24/EC v tom smyslu, že software je možné přeprodat bez ohledu na to, zdali jej původní nabyvatel zakoupil na datovém nosiči, nebo stáhl z Internetu. Tím se postavil argumentům výrobců softwaru, kteří tvrdí, že zákazník není majitelem daného softwaru, ale pouze držitelem licence k jeho využití. Evropský soudní dvůr se s takovým výkladem neztotožnil, ale stanovil podmínky, za kterých lze použitý software dále prodávat. Například nelze dále prodat software čerpaný formou pravidelného předplatného (typicky například Office 365), ale jen programy s časově neomezenou licencí (krabicová verze Office). Dále prodat lze i software s předplacenou službou údržby a podpory – a to i v případě, že se nový majitel rozhodne využívat software bez těchto služeb. Nelze ovšem dělit hromadně pořízené licence (v rámci Volume Licensing) a prodat třeba polovinu licence pořízené pro 50 počítačů. Komplikací pro nové nabyvatele použitého softwaru je důkazní břemeno, kdy v rámci případného soudního sporu musí právě oni prokázat, že si software pořídili legálně a předchozí majitel jej již nevyužívá.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči - část III.
Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči

Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči - část III.

O možných škodách na zdraví vzniklých pacientům v souvislosti s opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pozastavilo poskytovatelům zdravotních služeb poskytování preventivní péče.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu