V úterý 9. prosince byl Mezinárodní den boje proti korupci, jehož cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o úplatkářství a hlavně zopakovat, jak se s ním dá účinně bojovat. Jaké novinky se v tomto směru připravují?
Na vládní úrovni existuje koncepce, na základě které se každoročně zpracovávají akční plány. Ty definují konkrétní cíle pro ten který rok. Zajímavější jsou pak konkrétní opatření či oblasti zájmu.
Jedním ze základních předpokladů boje proti korupci je transparentnost, která má veřejnosti umožnit dostupnost informací o tom, jak se rozhoduje v klíčových věcech, zejména jde-li o velké peníze či majetek, kde bují největší pokušení stran korupce. V oblasti transparentnosti lze jmenovat nedávno schválený registr smluv, který by měl každému umožnit nahlédnout do smluv uzavřených většinou veřejných institucí. Dále leží ve sněmovně novela zákona o střetu zájmů, podle níž by měli veřejní funkcionáři předkládat oznámení o příjmech do nově zřizovaného registru oznámení. Data z tohoto registru týkající se politiků budou veřejně dostupná, a veřejnost tak bude mít kontrolu nad případným zneužíváním postavení těchto politiků.
Zároveň je v Poslanecké sněmovně novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, posilující jeho pravomoci na základě ústavní novely, která čeká v Senátu na projednání. To by opět mělo posílit kontrolu, v tomto případě však již nikoli veřejnou, nad hospodařením státu, ale i územní samosprávy a právnických osob s více než 50 % majetkovou účastí státu nebo subjektů veřejné samosprávy.
Další oblastí, poněkud citlivou, je oblast financování politických stran. Do sněmovny byla předložena vládní novela zákona o politických stranách a politických hnutích a volebních zákonů, podle níž se mají povinně zřizovat transparentní účty pro financování stran na jednotlivé kampaně. To znamená, že by lidé mohli přes internet sledovat finanční toky politických stran.
Tedy obdobně jako u prezidentských voleb?
U politických stran se navrhuje přísnější režim, neboť u prezidentských voleb není požadavek na transparentní, ale pouze zvláštní účet. V prezidentských volbách šlo víceméně o dobrovolné rozhodnutí prezidentských kandidátů, že tento účet zřídili jako transparentní.
Novela dále také počítá s přezkumem účetnictví, auditorem, jehož činnost má být časově omezená, aby byla zajištěna rotace. Zprávy o hospodaření, resp. o vyúčtování kampaní, mají být povinně zveřejňovány na internetu. Zároveň se zřizuje nezávislý úřad, který má kontrolovat dodržování stanovených pravidel.
Jde tedy o celou řadu opatření. Směřuje protikorupční snaha i do oblasti legislativy a lobby?
V současnosti se dokončuje projekt, díky kterému bude veřejnosti otevřený systém, v rámci něhož se zpracovává vládní legislativa a legislativa všech resortů. Již nyní se sice část procesu zveřejňuje v Knihovně připravované legislativy, jde ale pouze o aktuální fázi projednávání.
Nově by měl mít každý možnost podívat se na celý vývoj konkrétního právního předpisu. To znamená, že na internetu najde návrh, který resort předloží do meziresortního připomínkového řízení, připomínky všech resortů a dalších připomínkových míst, verzi návrhu, která se předkládá vládě, stejně jako verzi, kterou vláda schválí, vč. stanoviska Legislativní rady vlády. Každý tedy bude mít přehled o tom, kdo uplatňoval jaké připomínky v rámci procesu. To je z hlediska transparentnosti a sledování, jakým způsobem se při tvorbě legislativy promítají různé zájmy – a teď to nemyslím nijak ve zlém, neboť jsou ve většině případů legitimní – poměrně zásadní.
Děje se toho poměrně dost. Zmínit lze ještě v současnosti projednávaný nový zákon o zadávání veřejných zakázek, také zcela zásadní norma v oblasti boje proti korupci.
Nahráváte mi na v dnešních dnech velmi frekventovanou otázku. Stihneme dodržet unijní závazky a mít zákon účinný k polovině dubna roku 2016?
Nemohu říci nic jiného, než že se transpoziční termín, do kterého je nutno sladit náš právní řád s příslušnými unijními směrnicemi, stihnout musí. Samozřejmě to není vůbec jednoduchý předpis a v obou komorách parlamentu k němu bude jistě velmi živá diskuze a řada připomínek. To je samozřejmě riziko, a to nejen z hlediska času, ale i z hlediska kvality připravovaného zákona. Je vždycky otázka, do jaké míry jsou prosazované změny promyšleny do důsledků a dopadů do jiných oblastí. Z korupčního hlediska by bylo lepší, aby byla pravidla zadávání veřejných zakázek nastavena přísně, avšak proti tomu jde jistě legitimní požadavek na určitou míru jednoduchosti, aby byl zadavatel vůbec schopen nějakou veřejnou zakázku dotáhnout do konce. To je třeba v návrhu zákona nějak rozumně vyvážit, a není to lehký úkol.
Zmínil jste nebezpečí nedomyšlených pozměňovacích návrhů. Jak se vlastně na iniciativu poslanců a senátorů díváte jako právník?
Samozřejmě by z tohoto pohledu byla ideální varianta, kdyby všechny návrhy zákonů byly pouze vládní, kdyby ke všem proběhl kompletní legislativní proces. To znamená meziresortní připomínkové řízení, kde resorty a připomínková místa mohou uplatnit připomínky právě z hlediska vazeb na další oblasti a právní předpisy, které se dotýkají jejich činnosti. Kromě ministerstev jde například o profesní komory, odbory, zaměstnavatele či nejvyšší soudní instituce. Právě v „meziresortu“ se promítají všechna možná hlediska.
Kdyby byl po projednání v Legislativní radě vlády zákon nachystán tak, aby do něj již nikdo nezasahoval, mohla by být situace o něco přehlednější. Tím však samozřejmě nechci popírat ústavní právo poslanců nebo senátorů. Jde-li o nějaké jednoduché a dílčí změny, zpravidla se přijetím pozměňovacího návrhu zase tolik nestane. Jde-li však o zákon, ke kterému je v Poslanecké sněmovně uplatněno 600 pozměňovacích návrhů, a některé jsou schváleny, aniž by byly v důsledku promyšleny, narážíme v praxi na značné problémy. Jako příklad lze uvést mediálně sledované téma Energetického regulačního úřadu, u kterého dodnes není jasné, zda se jeho vedení má řídit služebním zákonem či nikoli, a to díky pozměňovacímu návrhu.
Vrátíme-li se na moment ještě k tématu korupce, zajímá mě zamýšlená legislativa na ochranu oznamovatelů (whistleblowerů), kterou máte v gesci.
Whistleblowing je jedna z věcí, se kterou počítáme v akčním plánu na příští rok. Naše představa je, že vzniknou konkrétní parametry předpokládané právní úpravy. Nyní se diskutuje o základních tezích. Nemohu tedy říci, jak bude vypadat budoucí úprava oznamování, neboť jsme na samém začátku. To, co plyne ze zadání, je snaha o zvýšení ochrany těch, kteří upozorní na nepoctivé korupční jednání, neboť praxe ukazuje, že jsou takoví lidé velmi často postiženi odvetnými opatřeními. Jde tedy zejména o otázku, jak lépe ochránit poctivé oznamovatele. Posílit by se měla pracovněprávní ochrana, resp. ochrana v rámci služebních poměrů, oznamovatelům by měla být poskytována právní pomoc, a podobně.
Poměrně mě překvapila skutečnost, že je whistleblowing vládou prosazován právě jen v souvislosti s korupcí. Jeho dosah a společenský přínos však může být přece mnohem širší, jak ukazují i zahraniční zkušenosti.
I to je věc, kterou musíme před definováním tezí vyřešit. Nejsme zatím rozhodnuti, zdali má jít jen o oznamování korupce, nebo i škodlivých jednání v dalších oblastech, jako jsou například diskriminace či ochrana lidských práv. To vše je prozatím otevřené.
A Váš osobní názor?
Kdyby se nám oznamování podařilo upravit alespoň ve vztahu ke korupci tak, že by se opravdu efektivně posílila ochrana tzv. whistleblowerů, nebylo by to málo. Na základě dalších zkušeností by bylo možné přikročit k rozšíření záběru zákona, ale to je jiná věc. Aniž bychom na toto téma vedli nějakou hlubší debatu, zatím bych se spíše držel úžeji vymezeného tématu, ale třeba mě někdo přesvědčí.
Pojďme se nyní podívat na jiné téma, které spadá pod Váš úřad. Nedávno médii proběhla zpráva, že až 60 % žen, které se chtějí po tříleté rodičovské dovolené vrátit do svého zaměstnání, o své místo přichází. To i přesto, že Zákoník práce obsahuje četná ustanovení ve prospěch ochrany zaměstnaných matek. Otázka je proto jednoduchá. Co s tím?
Domnívám se, že zásadní překážkou je nedostatek podpory péče o děti, zejména co se týká míst v předškolních zařízeních, tedy v mateřských školách, jeslích či dětských skupinách. Pokud se rodině nepodaří umístit dítě do takového zařízení, je žena nucena zůstat s dítětem doma déle, než do tří let věku dítěte, a překoná tak dobu, po kterou je její pracovní místo chráněno. Jedním ze základních kroků je tedy posílení těchto kapacit.
Ministerstvo školství předložilo novelu školského zákona, která zakládá garantovaný právní nárok na místo v předškolním zařízení s tím, že náběh by měl být postupný. Ideální by to bylo od dvou let věku dítěte, což je v současnosti spíše snem. Nyní návrh počítá s tím, že by měl být povinný rok předškolního vzdělávání v mateřské škole před dosažením školního věku dítěte, čili v zásadě od pěti let. Postupně by se měla místa v předškolních zařízeních garantovat od 4, a následně od 3 let věku dítěte. V tomto případě by však již nešlo o povinnost dítě umístit, ale o právo. S tím však souvisí nezbytnost vybudování kapacit, aby to nezůstalo jen jako formální právo na papíře.
Existují i další opatření, jako je třeba podpora flexibilních forem zaměstnání, tedy například práce z domova, sdílených pracovních úvazků a podobně. Již dnes si zaměstnavatelé uvědomují, aniž by to bylo legislativně nějak upraveno, že je škoda přijít o lidi, kteří předtím získali kvalifikaci, a již dnes tyto flexibilní formy zaměstnání umožňují.
Problém s péčí o děti má i další důsledky. Tím, že ženy vypadávají ze své kariéry a profesního postupu, jsou hůře placeny, nedostávají se při stejné kvalifikaci na stejně vysoké manažerské či úřednické posty, a pak se to promítá i v důchodovém věku, kdy mají podstatně nižší důchody.
Diskutována byla i možnost zavedení tzv. otcovské dovolené. O co má jít?
Mělo by jít o doplněk ke stávající mateřské dovolené. Ministerstvo práce teď kalkuluje s jedním týdnem ve prospěch otce, který by měl nárok si paralelně s mateřskou dovolenou vybrat volno v souvislosti s narozením dítěte. Lze uvažovat i o jisté formě bonifikace rodičů, kteří se podělí o rodičovskou dovolenou. Flexibilnější by měla být i volba doby trvání rodičovské dovolené, s možností zkrátit ji za předem stanovených podmínek až na půl roku. To však zároveň nerozlučně souvisí právě se zmíněnou garancí místa pro děti v předškolních zařízeních a zvýšení, resp. udržení kapacit.
Nabízí se také otázka na možné opatření, jenž by mělo zavést povinné procentní zastoupení žen v zákonodárných sborech a jiných entitách. Co si o tom jako ministr pro rovné příležitosti myslíte?
Předkládal jsem návrh zákona, který požadoval určité minimální zastoupení žen na kandidátních listinách pro volby do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev, ale vláda jej neschválila.
Hlavní problém je zde ve fungování politických struktur, včetně stranických. V zásadě jsou konzervativní a mají tendence nepouštět mezi sebe nikoho, kdo typově nespadá mezi okruh lidí, kteří v rukách drží rozhodovací moc. To však neplatí jen ve vztahu k ženám.
Tím, že jsou ženy méně zastoupeny i na okresních a krajských postech vysokých stranických pozic, nemají možnost tolik ovlivnit rozhodování. Není to však způsobeno tím, jak se někdy politické strany vymlouvají, že by ženy neměly zájem do těch pozic jít.
Z tohoto hlediska by bylo, přinejmenším na přechodnou dobu, vhodné opatření, které by umožnilo ženám dostat se na volitelná místa. Zkušenosti ze zahraniční ukazují, že opatření může být často následně zrušeno, neboť jakmile se v praxi dosáhne rovnovážného stavu, má tendenci se udržovat.
Na závěr mi dovolte jednu odlehčenější otázku. Dočetla jsem se, že jste se jako dlouholetý příznivec fotbalových Bohemians angažoval v krizi klubu, a pomohl jste zachovat jeho právní kontinuitu a značku. O co tehdy vlastně šlo a v čem spočívala Vaše pomoc?
Začátkem roku 2005 byl prohlášen konkurs na fotbalový klub Bohemians, a společně s dalšími fanoušky „Bohemky“ jsme hledali způsob, jak ji zachránit. Nejprve jsme se pokoušeli najít investora, avšak následně se přes velké sliby ukázalo, že tato varianta bude nefunkční. Jako poslední zoufalý pokus jsme založili Družstvo fanoušků Bohemians a vyhlásili jsme sbírku na záchranu klubu formou vkladů do družstva. Bylo to úspěšnější, než jsme sami čekali, a během měsíce jsme vybrali více než 3 miliony korun, které jsme použili na odkoupení práv, tedy vlastně fotbalového klubu, z konkursní podstaty. Byl jsem jedním ze zakládajících členů družstva a člen představenstva.
Fotbalový klub nyní funguje na bázi družstva?
Nikoli. Už na samém začátku se prostředky vložily do akciové společnosti, která práva odkoupila. Do dnešního dne má však Družstvo fanoušků Bohemians více jak desetiprocentní majetkovou účast v klubu. Záměrem nebylo držet majoritu, ale najít partnera, který by do klubu vstoupil. Z hlediska majetkové účasti družstva fanoušků ve fotbalovém klubu jde o, přinejmenším v českých poměrech, unikátní situaci. Neexistuje totiž žádný jiný fotbalový klub na této úrovni, který by spoluvlastnili fanoušci.
Diskuze k článku ()