Mezinárodní a evropské právo

Hlad jako nepřítel krutější a děsivější než desítky raket a samopalů. V obléhaných městech úmyslně odstřižených od vnějšího světa i dodávek potravin dnes žije téměř 400 tisíc Syřanů. Za kilo pšenice v nich zaplatíte i více než 300 dolarů. Jak se na úmyslné hladovění civilního obyvatelstva dívá mezinárodní humanitární právo? Je v pořádku snažit se vyhladovět svého nepřítele? A co pokud jsou jím vaši vlastní občané?

Bitva forem (battle of forms) je pojmem obvykle spojovaným s právem mezinárodního obchodu, kterým teorie i praxe označují situaci, kdy každá ze stran v průběhu kontraktace odkáže na vlastní obchodní podmínky v úmyslu učinit tyto součástí smlouvy.[1]

Syrský konflikt je ze všech ozbrojených konfliktů, které v dnešní době po světě zuří, jedním z nejkrvavějších a nejkomplikovanějších. Zároveň je mu věnována značná politická i mediální pozornost. V pátek 18. prosince 2015 obletěla svět zpráva o „přelomové“ rezoluci, jež k Sýrii a syrskému mírovému procesu přijala Rada bezpečnosti OSN. Co však tato rezoluce vlastně pro vývoj v Sýrii znamená? Má opravdu potenciál situaci změnit?

Terorismus – jedno z nejskloňovanějších slov posledních týdnů. Jeho etymologické kořeny leží u latinského pojmu „terror", který bychom mohli přeložit jako „úzkost či strach z neznámého a těžko předvídatelného nebezpečí“. Příbuzné latinské sloveso „tremere“, tedy třást se či chvět se pak až příliš odráží realitu posledních měsíců.

Nároky na finanční kompenzace cestujících v letecké dopravě jasně stanovuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, které vešlo v platnost 17. února 2005. Nařízení obsahuje pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Nařízení se vztahuje na všechny cestující odlétající z letiště umístěného na území EU, Norska, Islandu a Švýcarska a na letecké společnosti, které na těchto územích sídlí. V ostatních případech lze žádosti o odškodnění podložit Montrealskou úmluvou.

Zřejmě málokomu, kdo sleduje judikaturu v oblasti ochrany osobních údajů, unikl nedávný rozsudek ESD ve věci C-362/14 Schrems, kterým Soud mimo jiné zrušil rozhodnutí Evropské Komise 2000/520 známé jako "Safe Harbor". Rozsudek sám o sobě je velmi zajímavý, ale ještě zajímavější je v perspektivě judikatury Soudu z posledních měsíců a let.

V září letošního roku oběhla svět přelomová zpráva o významném posunu v mírových jednáních mezi kolumbijskou vládou a zástupci Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Obě strany ozbrojeného vnitrostátního konfliktu po dlouhých a složitých jednáních podepsaly dohodu ustanovující, jakým způsobem se budou projednávat, stíhat a případně také soudit trestné činy, k jejichž spáchání v souvislosti s konfliktem v průběhu posledních padesáti let došlo. Probíhající mírový proces se zároveň stal opakovaným svědectvím delikátního vztahu, jenž mezi mírem a spravedlností v takovýchto situacích panuje.

JUDr. Věra Honusková, Ph.D., vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v současné době působí jako odborná asistentka na Katedře mezinárodního práva. Věnuje se azylovému, uprchlickému a migračnímu právu, a to jak na úrovni mezinárodní a evropské, tak na vnitrostátní. Na současný příliv migrantů z Blízkého východu a Afriky se dívá zejména očima právničky a je přesvědčena, že se situaci podaří vyřešit. Jednoduše proto, že se to podařit musí.

Dne 25. června 2015 nabyla účinnosti Směrnice o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, tzv. 4. AML směrnice, která byla přijata v rámci balíčku opatření proti praní špinavých peněz.

Mezi základní cíle Evropské unie patří poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva dle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o EU, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva se EU zavázala přijímat v oblasti soudní spolupráce opatření, která jsou nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu. Mezi zásadní otázky dopadající na každodenní život občana EU, jež využívá volného pohybu v rámci EU, jsou mj. věci dědické.

Americký prezident Franklin D. Roosevelt byl prvním, kdo použil termín Spojené národy v kontextu, v jakém jej známe dnes. Stalo se tomu 1. ledna 1942 v Deklaraci Spojených národů, kde se 26 členských států zavázalo vést boj proti mocnostem Osy a neuzavírat separátní mír. Jednou ze zemí, které tuto deklaraci podepsaly, bylo i Československo.

Od 10. ledna 2015 se aplikují nová pravidla ohledně příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Soutěžní právo není oblast, se kterou by se každý právní praktik setkával dennodenně. Proto je ambicí tohoto příspěvku jednak na začátek vymezit, co vlastně soutěžní právo je, co reguluje (část II.), za druhé připomenout, že soutěžní právo je možné vymáhat nejenom přes Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) či jiné soutěžní úřady, ale také soukromoprávními prostředky (část III.), což není příliš známé a využívané. Za třetí je jeho cílem upozornit na poslední významnou událost v této oblasti (část VI.), kterou je nová unijní směrnice týkající se soukromoprávního prosazování soutěžního práva. Tu mají členské státy včetně České republiky povinnost implementovat do svého právního řádu ke konci příštího roku.

Umělé přerušení těhotenství je diskutabilním tématem v rámci celé Evropy. V důsledku názorové nejednoty členských států dosud neexistuje žádné nařízení, směrnice ani jiný závazný právní předpis, na základě něhož by Evropská unie harmonizovala otázku týkající se potratů.

Zástupci členských zemí EU a Evropského parlamentu se nedávno dohodli nad úplným zrušením roamingových poplatků. Ukončení roamingu by mělo po kompromisní dohodě vejít v platnost od poloviny roku 2017. Jaký dopad bude mít zrušení pro spotřebitele a jaké “zbraně” zůstaly v rukách samotných operátorů?

Dne 8. července 2015 zasedal Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci Karácsony a další v. Maďarsko a Szel a další v. Maďarsko (přihláškách č. 42461/13 a 44357/13) a já měla příležitost být u toho. Rozhodnutí však neznáme nikdo z nás, neboť dle procesních předpisů se Velký senát odebral k poradě a rozhodnutí vynese až později. Kdy, to se přesně neví.

Sleduji rozličná vyjádření k uprchlické a migrační problematice, kterých je v posledních měsících více než dost. Svoje názory předkládají političtí představitelé, média – a v současném propojeném světě vlastně kdokoli. Ve vyjádřeních velmi často chybí povědomí o právní stránce problematiky, ačkoli je právo pro dané otázky zcela zásadní. Ježto se příslušnou oblastí dlouhodobě zabývám, dovolím si Vám nabídnout právní komentář k základním bodům, které se v debatě objevují.

Cookies, neboli textové soubory, které server umísťuje do počítače uživatele webových stránek a které následně odesílají informace o jeho chování zpět na příslušný server, nacházejí v poslední době široké využití pro tzv. cílenou reklamu i marketing. V souvislosti s tím se Evropská unie obává negativních dopadů jejich využívání na soukromí uživatelů internetu a chystá proto zpřísnění právní úpravy ochrany osobních údajů.

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva projednával 9. července 2014 stížnost Delfi AS, týkající se odpovědnosti internetového zpravodajského portálu za urážlivé komentáře svých čtenářů. Dlouho očekávaný rozsudek byl vyhlášen dne 16. června 2015. Velký senát dospěl k závěru, že estonské soudy nepochybily a čl. 10 Úmluvy porušen nebyl.

Na půdě českého Národního výboru Mezinárodní obchodní komory došlo k ustanovení Pracovní skupiny, která má za cíl podporu užívání mediace a dalších mimosoudních způsobů řešení sporů v prostředí domácího i mezinárodního obchodu. Podaří se i její činností ušetřit skoro miliardu korun, tak jako podobným iniciativám ve Velké Británii či USA?

Spolu s rozvojem digitálního světa dochází i ke změnám v legislativě spojené s nakládáním s daty na internetu. V současnosti se stále aktuálnějším tématem stává reformní balíček ochrany osobních údajů, který se na půdě evropských organizací projednává od roku 2012. Největší změnu bude pravděpodobně znamenat nová definice osobních údajů, kvůli které budou muset společnosti přistoupit k administrativním i technologickým změnám.

Původní snaha o studium co nejvíce „odlišného“ předmětu na univerzitě v Dánsku se zvrhla v hluboký zájem o tuhle přehlíženou popelku v právních odvětvích, snad díky osobě Stevena Freelanda[1], který disponuje tou vzácnou schopností člověka výjimečně nadchnout. Vesmírné právo, jakožto jedna z odnoží mezinárodního práva veřejného, je jedna z velice mála oblastí práva, u které lze s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že její význam v budoucnosti jen poroste.

JUDr. Robert Neruda, Ph.D., partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a vedoucí týmu právníků zaměřeného na právo hospodářské soutěže a veřejné podpory, vystoupí na kongresu Právní prostor 2015 s tématem Soukromé vymáhání soutěžního práva (nejen náhrada škody způsobená kartelem). Na toto téma dnes přinášíme i pět otázek a odpovědí doktora Nerudy na ně.

Evropská unie již od roku 2003 podporuje v rámci tzv. Evropské politiky sousedství (European Neighbourhood Policy, ENP)[1] vytvoření pásu zemí bezprostředně sousedících s EU, ve kterých by dle hlubokého přesvědčení EU, měla být nastolena politika stability a prosperity. Počátek Evropské politiky sousedství se vztahuje k Prohlášení Evropské komise o "Širší Evropě" a zveřejnění Strategie ENP v březnu 2003.

Bulletin advokacie online - vybíráme pro Vás z odborných článků. Tentokrát jde o příspěvek JUDr. Evy Ondřejové, LL.M., pražské advokátky, která se ve svém příspěvku věnuje rozsudkům Evropského soudu pro lidská práva ke čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech.