Správní právo

Tento příspěvek uvádím za poněkud složitější situace, neboť moje role je zvláštní a v podstatě dvojjediná. Ještě v pozici poslance dolní komory Parlamentu České republiky jsem spolupředkládal normy, které s rozšířením pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu úzce souvisely, a to dokonce dvakrát. Následně jsem byl zvolen do Evropského parlamentu a též předsedou Sdružení místních samospráv, které v tuto chvíli sdružuje asi 1.100 obcí a měst České republiky, a jehož úkolem je hájit zájmy samosprávy.

Od 1. 10. 2015 nabyla účinnosti novela zákona o přestupcích, která na několika místech zpřísňuje postihování přestupků. Nejvýraznější dopad bude mít zejména na řidiče, kteří se dopustí dopravního přestupku – lhůta pro projednání jejich prohřešku je totiž novelou prodloužena až na dva roky. Jejím cílem je účinněji postihovat řidiče, kteří se projednání přestupku v původně roční lhůtě v hojné míře bránili obstrukcemi.

Vedle diskutovaného zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále z. s. s.), byl v rámci reformy této oblasti přijat i prováděcí zákon č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě. Ten se vedle několika desítek předpisů dotkl i soudního řádu správního,[1] do jehož části třetí hlavy druhé byl s účinností od 1. 1. 2015 vložen díl 8 čítající ustanovení § 101e a § 101f s názvem řízení o zrušení služebního předpisu.

"Právní úpravu řešení neplatného resp. nezákonného skončení služebního poměru považuji za zcela nedostatečnou a nevyhovující," říká advokát JUDr. Ladislav Smejkal, spoluautor komentáře k zákonu o státní službě. S tématem nezákonného skončení služebního poměru vystoupí na blížící se konferenci Právo ve veřejné správě.

Na konci srpna letošního roku byla prezidentem České republiky, po předchozím schválení v Poslanecké sněmovně a Senátu, bez většího zájmu zákonodárců posvěcena „technická" novela zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). Schválené změny by mohly v blízké budoucnosti způsobit drobnou revoluci v oblasti zpracování informací. Novela je účinná od 10. září 2015.

Od 1. dubna 2015 vstoupila v účinnost novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí („zákon EIA“), která nám přináší řadu změn nejen v samotném procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí, ale také v navazujícím řízení, zejména v územním a stavebním řízení podle stavebního zákona.

Daňový řád je komplexním právním předpisem, který sám upravuje mnohé zásady typické pro daňové řízení. Ve svém ust. § 262 pak přímo vylučuje užití správního řádu, a tak by se na první pohled mohlo zdát zřejmé, že správní řád se v daňovém řízení jednoduše nepoužije.

Předkládaný článek se zaobírá dnes velmi aktuální problematikou postavení dítěte jako poplatníka poplatku za komunální odpad[1]. V současnosti je totiž „veden boj“ hned na několika frontách, který se týká řešení relativně časté praxe správců místních poplatků, kteří vyměřují poplatek za komunální odpad dětem již v době jejich nezletilosti a poté, co tyto osoby nabydou zletilosti (plné svéprávnosti), tyto dlužné částky, které často dosahují až např. 15 tisíc Kč[2], po těchto „čerstvě zletilých“ vymáhají, a to i formou exekučních příkazů.

Můj příspěvek na loňském ročníku kongresu Právní prostor, Stále aktuální otázky justice a její správy, se týkal velmi podobného tématu, jako ten letošní. Když jsem si přečetl to, co jsem tehdy říkal, tak jsem měl chvíli pokušení to tady znovu přečíst, možná by to nikdo nepoznal (protože jste to všichni zapomněli), ale především - ono se vlastně od té doby nic nestalo.

Inspirací pro sepsání tohoto článku byl poslední vývoj problematiky obchodovatelných povolenek na skleníkové plyny na úrovni Evropské unie, kdy se v rámci třetího obchodovacího období diskutuje o účelnosti a smysluplnosti tohoto ekonomického nástroje. Proto jsem se rozhodl, že se v rámci článku zaměřím nejen na tento ekonomický nástroj, ale pokusím se přinést základní přehled ekonomických nástrojů využívaných obecně ve veřejném právu se zaměřením na právo správní, ale také se znatelnými přesahy do práva životního prostředí a práva finančního, jelikož právě v těchto právních odvětvích je využitelnost ekonomických nástrojů nejzřetelnější.

Zdravotní pojišťovnu lze definovat jako právnickou osobu představující specifickou zdravotně-finanční instituci, která v právních vztazích vystupuje svým jménem, na vlastní odpovědnost a jejíž hlavním úkolem je organizace a provádění veřejného zdravotního pojištění. K umožnění této činnosti je nutné splnění veškerých, zákonem striktně vyžadovaných, povinností, mezi které mj. patří získání povolení ministerstva zdravotnictví po předchozím vyjádření ministerstva financí, složení kauce ve výši 100 milionů Kč či závazek dosáhnutí do jednoho roku od založení počtu nejméně 100 tisíc pojištěnců.

Od letošního roku došlo k zásadní novelizaci zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích týkající se stanovení přísnějších podmínek při zápisu nového vlastníka v registru silničních vozidel. Zákonodárce uvedený proces uchopil relativně nešťastně a v praxi to přináší řadu komplikací a problémů.

Provádění důkazu listinou podle § 53 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“) patří k jednomu z nejčastějších způsobů dokazování, bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o správní řízení zahájené na základě žádosti podle § 44 SŘ nebo z moci úřední podle § 46 SŘ.

Ústavní soud vyhověl návrhu Nejvyššího správního soudu a lednovým nálezem zrušil část zákona o nemocenském pojištění vylučující rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ze soudního přezkumu správními soudy. Příjemcům této dávky je nově umožněno brojit proti takovému rozhodnutí mimo rámec správního řízení.

Pokračování příspěvku Mgr. Františka Korbela, Ph.D., který se v něm zabývá právem na informace a problematikou veřejného registru smluv.

Jaký je stávající stav zveřejňování a zároveň poskytování smluv, které uzavírají povinné subjekty ať již s byznysem nebo s nepodnikajícími fyzickými a právnickými osobami případně i mezi sebou navzájem? Legislativní úprava je dvojí. Můžeme ji rozlišit na aktivní zveřejňování a poskytování na základě žádosti.

Institut rozkladu představuje řádný opravný prostředek uplatňovaný v rámci správního řízení proti nepravomocným rozhodnutím v případech, kdy je již v prvním stupni rozhodováno na nejvyšší (ústřední) úrovni státní správy. Jedná se tedy o dispozitivní právo účastníků řízení napadnout prvoinstanční rozhodnutí ústředního správního úřadu či osoby stojící v jeho čele (ministra, příp. vedoucího). Právní úprava dlouhodobě počítá i s rozhodováním na úrovni státních tajemníků ministerstev na základě tzv. služebního zákona.

Státní správa je klíčovým nástrojem naší republiky. Zajištuje jak fungování a rozvoj společnosti, tak vládu práva. Zpravidla je prováděna přímo státními orgány, jako jsou ústřední orgány státní správy, územní orgány státní správy nebo jiné orgány, na které stát přenesl určitou pravomoc. Jejich odlišnosti jsou velmi často nemalé a jedná se jak o působnost a vymezení, tak o rozsah pravomocí, které mají.

Pokračování příspěvku Mgr. Kateřiny Valachové, Ph.D., náměstkyně ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, která se věnuje v posledních měsících velmi probíranému tématu právní úpravy státní služby v České republice.

V rámci tohoto příspěvku se Vám pokusím představit nejen základní principy státní služby a právní regulace v České republice, ale zejména novelu služebního zákona, která byla 6. listopadu 2014 vyhlášena ve Sbírce zákonů a vstoupila v platnost.

Pokračování příspěvku profesora Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M., který se věnuje problematice současného stavu a dalším možnostem eGovernmentu.

Budu se věnovat tématu, které jsem se pokusil pojmout z hlediska dnešního stavu okolo eGovernmentu, okolo právních úprav, okolo činnosti nebo nečinnosti příslušných orgánů a okolo velice tristní situace související se zadáváním veřejných zakázek.

Služební zákon je právní normou nezbytnou v každém moderním demokratickém státě. Co je na něm důležitého? Nedozvíme se to z celého názvu platného, leč v České republice stále neúčinného, zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Začněme tedy jinde…

Na otázky týkající se služebního zákona odpovídala Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D., náměstkyně ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Vystudovala obor právo na Masarykově univerzitě v Brně, doktorský program v oboru správní právo ukončila na stejné univerzitě v roce 2006. Je též ředitelkou Sekce Legislativní rady vlády. V minulosti působila jako právnička, vedoucí právního odboru Kanceláře veřejného ochránce práv v Brně a jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu Parlamentu ČR.

Univerzitní profesor a odborník v oblasti práva, ekonomie, řízení rizik a bezpečnosti informačních systémů profesor Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M., odpovídal na otázky týkající se eGovernmentu, tedy elektronizace veřejné správy.