Pět otázek pro Ladislava Smejkala

1) Zákon o státní službě je účinný od ledna letošního roku. Objevily se již v oblasti skončení služebního poměru nějaké výkladové obtíže?

Ano, objevily se již výkladové obtíže, a to celkem zásadní povahy. Na rozdíl od zákoníku práce nemá služební zákon ucelenou právní úpravu neplatného, resp. nezákonného skončení služebního poměru, což způsobuje velké aplikační obtíže. Otázku možného sporu o skončení služebního poměru upravuje ve služebním poměru pouze jedno zákonné ustanovení, a to § 75, které má k dokonalosti velmi daleko, přitom se jedná o zcela klíčové zákonné ustanovení.

Největším nedostatkem se ukazuje být nejasnost ohledně případů skončení služebního poměru, na které se dané ustanovení vztahuje. Objevují se názory, že o nezákonné skončení služebního poměru se nemůže jednat v případě skončení služebního poměru ze zákona (§ 74). Pokud budeme s tímto výkladem souhlasit, bude to znamenat, že v řadě případů skončení služebního poměru nebude mít státní zaměstnanec vůbec možnost se proti takovému postupu služebního orgánu zákonnou cestou bránit. Nebude moct podat žalobu a žádat soud o určení neplatnosti resp. nezákonnosti takového rozhodnutí. Přitom mezi skončení služebního poměru ze zákona patří třeba i případy, kdy služební poměr skončí, protože státní zaměstnanec nevykonal úspěšně ani opakovanou úřednickou zkoušku nebo se dopustil kárného provinění nebo v souvislosti se vznikem některé z překážek výkonu služby podle § 33 odst. 4 písm. b) služebního zákona.

2) Na konferenci Právo ve veřejné správě se budete zabývat právě nezákonným skončením služebního poměru. Z jakých zákonných důvodů lze rozvázat služební poměr?

Služební zákon zná obecně tři způsoby skončení služebního poměru, a to rozhodnutím služebního orgánu, na základě žádosti státního zaměstnance a ze zákona. Je tedy na první pohled patrné, že v tomto ohledu se právní úprava zásadním způsobem liší od běžně aplikovaného zákoníku práce. Je také třeba připomenout, že odvolání ze služebního místa představeného, tj. jakéhosi úřednického manažera, samo o sobě není způsobem skončení služebního poměru. Pokud bych byl puntičkář, pak bych měl asi dodat, že služební zákon hovoří důsledně o „skončení služebního poměru“ a nikoliv o „rozvázání služebního poměru“. Rozvazovat v tom pravém smyslu slova se tedy budou i nadále pouze pracovní poměry.

3) Jaké právní prostředky ochrany má státní zaměstnanec v situaci, kdy se domnívá, že jeho služební poměr nebyl skončen v souladu se zákonem?

Na rozhodování o skončení služebního poměru se vztahují ustanovení služebního zákona ve věcech služby, a pokud nestanoví zákon jinak, postupuje se podle správního řádu. Na rozdíl od zákoníku práce služební zákon nevyžaduje, aby státní zaměstnanec trval písemně na dalším zaměstnávání. V případě skončení služebního poměru, o tom rozhodne služební orgán formou rozhodnutí, proti němuž je zaměstnanec nucen v zákonné lhůtě podat odvolání resp. rozklad. Pokud s tímto opravným prostředkem neuspěje, pak má možnost bránit se podáním žaloby k příslušnému krajskému soudu rozhodujícímu ve věcech správního soudnictví a následně i kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu.

4) Jaké jsou v tomto ohledu hlavní rozdíly oproti zákoníku práce?

Neplatné resp. nezákonné skončení služebního poměru se řeší v rámci správního řízení a následně soudy v rámci správního soudnictví, zatímco spory z pracovních poměrů se řeší před obecnými soudy.

Zásadním rozdílem je absence písemné žádosti o trvání na dalším zaměstnávání, což je v případě pracovněprávních sporů nutný předpoklad pro možnost nárokovat si ušlou mzdu. Služební zákon na rozdíl od zákoníku práce nestanoví hmotněprávní, prekluzivní lhůtu pro podání žaloby. Dalším rozdílem pak jsou způsoby skončení služebního poměru a pracovního poměru, které jsou zcela odlišné. Služební zákon třeba nezná možnost okamžitého zrušení služebního poměru.

Rozdíly jsou samozřejmě dány zejména veřejnoprávní povahou služebního zákona oproti dnes již spíše soukromoprávnímu zákoníku práce.

5) Je současná úprava skončení služebního poměru vyhovující?

Myslím si, že právní úprava skončení služebního poměru celkem vyhovuje. Právní úpravu řešení neplatného resp. nezákonného skončení služebního poměru ovšem považuji za zcela nedostatečnou a nevyhovující. Právní úprava je pouze kusá a obsahově nedostatečná. Přitom, jak jsem již uvedl, právě řešení soudních sporů o neplatnost resp. nezákonnost skončení služebního poměru, je jedním z pilířů celé právní úpravy. Myslím si, že by bylo de lege ferenda vhodné minimálně vyjasnit, které případy skončení služebního poměru je možné napadnout pro jejich nezákonnost. Já sám bych preferoval, aby se státní zaměstnanci mohli bránit žalobou skončení svého služebního poměru i v případech, kdy jde o případy skončení tzv. ze zákona. Přece jen skončení služebního poměru je velkým zásahem do osobní sféry každého zaměstnance a je na místě, aby se proti takovému postupu mohl každý zaměstnanec zákonným způsobem bránit.