Záhy se však objevily hlasy ze strany neziskových organizací, že to jednak nestačí, neboť nebylo pomoženo nízkopříjmovým dlužníkům, a pak že se rozevřely nůžky mezi exekučním a insolvenčním řízením, kdy dlužníkům v exekuci zůstane více peněz než v insolvenci, což vede k situaci, kdy se do oddlužení moc lidí nehrne.
Důsledkem pak je nový návrh na zvyšování základní nezabavitelné částky. Může se zdát, že 826 Kč na osobu je malé zvýšení, ale ne tam, kde se tato částka navyšuje o manžela a vyživované osoby. U čtyřčlenné rodiny se tak nezabavitelná částka zvýší hned o 3 304 Kč. Průměrná exekuční srážka přitom činí jen něco okolo 3 000 Kč. Takový dlužník najednou nebude srážkami ze mzdy postižitelný vůbec, což je druhý extrém.
Základem právního státu má být vynutitelnost práva. Nemůžeme zvedat nezabavitelnou částku, kdykoli dojde k navýšení mezd. Řada dlužníků totiž nepobírá mzdu, ale například starobní či invalidní důchod, které jsou vůči tržním změnám imunní. Pokud zvýšíme nezabavitelnou částku na hranici převyšující výši důchodu, stane se taková osoba exekučně zcela nepostižitelnou. Co na tom, že její dluhy vznikly v době, kdy byla ekonomicky aktivní, nebo dluhy způsobila trestnou činností, za kterou byla odsouzena k náhradě škody. Jak k tomu přijde poškozený v trestním řízení, jehož náhrada škody byla až dosud alespoň symbolicky každý měsíc uspokojována srážkami ze mzdy či důchodu pachatele, a najednou se škůdce stane exekučně nepostižitelným?
Pokud je exekuce srážkami ze mzdy v porovnání s insolvenčním řízením pro dlužníka mírnější, nemůžeme mu vstup do oddlužení nutit anebo tu nerovnováhu vyrovnávat z druhé strany zvýšením nezabavitelné částky. Stále totiž běží oddlužení povolená podle starých pravidel, v nichž dlužník slíbil uhradit věřitelům alespoň 30 procent jejich pohledávek a věřitelé v době, kdy tak učinit mohli, proti tomu nic nenamítali, neboť uhrazení třetiny dluhů považovali za uspokojivé. Změníme-li pro ně pravidla hry, pak je poškozujeme na jejich právech a legitimním očekávání. Naproti tomu legitimní očekávání dlužníka nemůže být jiné, než že svoje dluhy musí uhradit, jinak právo přestane být právem.
Osobně nemám nic proti úpravě způsobu výpočtu srážek ze mzdy, pokud to bude výpočet spravedlivý nejen subjektivně pro dlužníky, ale především objektivně jak pro dlužníky, tak pro jejich věřitele, neboť ti jsou v právu. To však může dokázat jen lineární způsob stanovení srážek ze mzdy v přímé úměře k výši příjmu tak, aby nikdo nebyl postaven mimo zákon a chráněn před vynucováním plnění jeho povinností. V opačném případě hrozí, že právo přestane být vynutitelným, což sníží vůli občanů je dodržovat.
Diskuze k článku ()