Drahé kolo není cennost. A cyklisté by za to měli být rádi. Zdroj: Fotolia

Drahé kolo není cennost. A cyklisté by za to měli být rádi.

Mezi právními větami schválenými na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v září letošního roku se objevila i jedna, která by na sklonku cyklistické sezony mohla zajímat nejednoho bajkera: Jízdní kola vnesená do prostor ubytovacího zařízení nemají z hlediska objektivní odpovědnosti provozovatele hotelu podle § 433 odst. 1 obč. zák. povahu cennosti (§ 434 odst. 1 obč. zák.), i když svou výjimečnou sestavou a výbavou přesahují hodnotu obvyklých turistických jízdních kol.

Mgr. et Mgr. Zuzana Cholastová

Mgr. et Mgr. Zuzana Cholastová

Právní prostor.cz

Mgr. et Mgr. Zuzana Cholastová

Právní prostor.cz

Každý milovník cyklistiky vyráží se svým strojem i na dovolenou. To je více než jasné, dovolená je přece jedinečnou příležitostí zabajkovat si jinde než v okolí svého bydliště. A každý, kdo má své kolo rád, což většinou předpokládá, že do něj investuje často nemalé částky, si svého mazlíka hlídá jako oko v hlavě. Nejraději by si jej v hotelu vzal s sebou do pokoje, aby se i večer mohl kochat pohledem na bláto ve vzorku a vzpomínat, co všechno spolu dneska projeli. Ne každý hoteliér je ovšem, a asi to není úplně překvapivé, podobným cyklistickým intimnostem nakloněn, a proto v ubytovacích zařízeních často najdeme prostory vyhrazené k úschově kol. 

Podobná situace nastala i v případě dvojice, která vyrazila na jedny z českých hor a ubytovala se v penzionu i se svými koly. Nebyla to jen tak obyčejná kola, jejich souhrnná hodnota přesahovala 125 tisíc korun (pro cyklofanoušky: měli s sebou Santa Cruz Nomad vlastní stavby a Trek Remedy 8). Provozovatelka penzionu odmítla vyhovět žádosti majitelů kol, aby mohli na noc kola umístit uvnitř budovy penzionu a k uložení kol jim určila dřevěnou uzamykatelnou kůlnu nacházející se v areálu penzionu. Z té byla ovšem v průběhu noci obě kola odcizena. Ve čtenářích-cyklistech zřejmě nyní vře krev. Přijít o takové stroje opravdu zabolí. Aby dostala dvojice zpět alespoň peníze za obě kola, zažalovala provozovatelku penzionu o náhradu škody. Ta jim byla příslušným okresním soudem přiznána, rozhodnutí bylo potvrzeno i soudem odvolacím, žalovaná se ovšem rozhodla pro podání dovolání, na základě kterého vydal Nejvyšší soud dne 20. 12. 2017 výše zmíněný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1483/2016-307.

Právní otázka, kterou bylo potřeba v rámci dovolacího řízení vyřešit, zněla, zda měla být odcizená kola podle § 434 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. posouzena jako jiné cennosti a náhrada za škodu měla být limitována částkou 5.000,- Kč, či zda žalobcům přísluší náhrada za obě kola ve výši určené znaleckým posudkem. Dovolatelka tvrdila, že ubytovatel může očekávat, že host si odkládá jen věci obvyklé, nikoli výjimečné, a jestliže na takovou okolnost není ubytovatel upozorněn, nemůže nést odpovědnost za škodu přesahující stanovený limit. 

Vzhledem k tomu, že se jednalo o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014, použil Nejvyšší soud k posouzení věci zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Podle § 433 odst. 1 věty první obč. zák. provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Citované ustanovení zakládá objektivní odpovědnost (bez ohledu na protiprávnost a zavinění) poskytovatelů ubytovacích služeb, která se nevztahuje jen na osobu ubytovaného, ale i na jeho osobní věci. K umístění těchto věcí slouží jednak samotné prostory pro ubytování, jednak prostory, které jsou k tomu ubytovatelem vyhrazeny. Již se ovšem nedozvíme, jak mají být tyto prostory vyhrazeny či označeny, je pouze zřejmé, že se má jednat o místo fyzicky oddělené od ostatního okolí a nadané jistou prostorovou integritou, jak uvedl Nejvyšší soud v citovaném rozsudku. V tomto případě žalobci požádali ubytovatelku, aby jim umožnila umístit obě kola do budovy penzionu, což ona odmítla a pro uložení kol výslovně určila kůlnu na zahradě penzionu. Kola tedy byla umístěna v prostorech k tomu vyhrazených a objektivní odpovědnost za zabezpečení předmětů vnesených do těchto prostor tak leží na provozovateli ubytovacího zařízení (v tomto místě odkazuje Nejvyšší soud na starší rozhodnutí, např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 1976, sp. zn. 2 Cz 42/76, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1048/2002). 

Nyní se ale dostáváme k tomu podstatnému: podle § 434 odst. 1 obč. zák. za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem (což je v tomto případě § 1 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., podle kterého se za klenoty, peníze a jiné cennosti se odpovídá jen do výše 5.000,- Kč). Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bez omezení hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy. Otázkou tedy je, zda je možné obě kola považovat za „jiné cennosti“. Podle literatury citované rozsudkem jsou za jiné cennosti označovány vkladní knížky, šeky, směnky, drahocenné kožichy, cenné starožitnosti, peníze sběratelské hodnoty, přístroje výjimečné hodnoty apod., tedy většinou předměty, jejichž povaha i cena se vymyká poměrům běžné ubytované osoby a které představují výjimečné nakládání s předměty ne zcela obvykle vnášenými do vyhrazených prostor. Podle Nejvyššího soudu se ale v tomto případě o „jiné cennosti“ nejedná, neboť „jízdní kola byla vnesena do prostor ubytovacího zařízení v horském městě, kde je v letní sezóně zcela běžné, že ubytovaní hosté používají kola nejrůznějšího charakteru a vybavení. Odcizená kola se přes svou výjimečnou sestavu a výbavu a téměř až profesionálně sportovní úroveň neblíží svou povahou typickým cennostem popsaným v literatuře a nedosahují ani vysokých hodnot lepších motorových vozidel. Zjištěná cena žalobcových kol sice nebyla zanedbatelná a přesahovala hodnotu obvyklých sportovních (turistických) jízdních kol, avšak výsledná částka za oba stroje není nepřiměřeně vysoká vzhledem k charakteru kol a tomu, v jakém prostředí byla užívána a posléze při ubytování vnesena do prostor k tomu vyhrazených provozovatelkou penzionu.“ 

Bylo by zřejmě zajímavé zjistit, jaká by musela být hodnota kola, aby jej Nejvyšší soud považoval za cennost, to ovšem nechejme stranou. Kromě definice „jiné cennosti“ by si ale všichni cyklisté i poskytovatelé ubytování měli z uvedeného rozhodnutí odnést, jaké jsou požadavky kladené na odpovědnost na vnesených věcech, neboť právě otázka „kam s ním“ je ve snaze předejít ztrátě kola pro každého bajkera-dovolenkáře zásadní. 


Získejte přístup k dokumentům z rozhodovací činnosti českých i evropských soudů díky právnímu informačnímu softwaru CODEXIS®.Tento komplexně řešený software je navržen pro efektivní práci s informacemi ze všech oblastí práva.

CODEXIS® je určen pro právníky a zástupce právnických profesí, finanční manažery, ekonomy, účetní, úředníky, manažery a specialisty, kteří k výkonu své práce potřebují snadný přístup k právním předpisům, zákonům a informacím k určitému tématu (např. personalistika, účetnictví, GDPR a další).

Staňte se uživateli softwaru CODEXIS® a získejte tak jedinečný zdroj právních informací, u kterých budete mít jistotu, že jsou vždy kompletní a aktuální.

Více informací naleznete na www.codexis.cz nebo na telefonním čísle +420 596 513 333.

judikatura odpovědnost za škodu

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotil 1 čtenář

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články