Nejdříve je třeba upozornit na mírný pohyb zákonné úpravy, kdy původní obchodní zákoník zakotvoval toto velice striktně dle ustanovení § 554, který vyžadoval jako podmínku platby řádné ukončení díla (tedy bez vad a nedodělků). Dle našeho názoru bylo toto ustanovení vykládáno zbytečně restriktivně a vznikaly absurdní situace, kdy nejmenší vada mohla znamenat nedokončené dílo a ztrátu nároku na úhradu ceny.
Nový občanský zákoník toto poněkud zmírnil, když v ustanovení § 2604 uvádí, že „dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno“. Dále pak ustanovení § 2610 říká, že „právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla“. Není-li tedy sjednáno jinak, postačí k možnosti fakturace splnit podmínku dokončení a předání. Tyto podmínky jsou definované následovně: dle ustanovení § 2605 je dílo považováno za dokončené, pokud je předvedena způsobilost sloužit svému účelu. Převzít dílo lze pak s výhradami či bez výhrad.
Co se týče stavby, pak ustanovení § 2628 uvádí, že objednatel není oprávněn odmítnout převzetí, pokud dílo vykazuje pouze ojedinělé vady nebránící užívání.
Jakkoliv shora uvedená ustanovení zmírňují předchozí úpravu, dle našeho názoru nejde o příliš dokonalou úpravu problematiky. Např. samotné předání a převzetí díla není zákonem upraveno vůbec, krom shora uvedeného ustanovení k stavebním dílům. Přitom mnoho sporů se točí právě okolo faktu, zda formálně a fakticky došlo k předání díla, kdy se tak stalo a jaké má předání náležitosti. Zejména s ohledem na fakt, že strany si mohou tyto věci upravit odlišně (a také tak obvykle činí), dochází k velmi nepřehledné situaci. Účastníci většinou ani netuší, jaké podmínky a jak mají splnit, a následně dochází k vleklým sporům s nejistým výsledkem závisejícím na výkladových stanoviscích soudu.
Z praxe můžeme uvést nejdůležitější modelové sporné situace:
- dílo je dokončeno, ale objednatel ho nepřevzal;
- dílo není dokončeno, ale je formálně převzato;
- dílo není zcela dokončeno a strany se nemohou shodnout na jeho dokončení.
Všechny tyto situace jsou samozřejmě navázány na platební podmínky, kdy se dotčená strana brání zaplacení či vymáhá úhradu.
Než se budeme věnovat popsaným situacím, ještě obecně zhodnotíme právní úpravu dotčených fází díla.
Dle našeho názoru jsou nešťastně či nedostatečně definovány všechny tři podmínky splnění smlouvy. Termín provedení díla je definován pouze splněním dalších dvou podmínek – dokončením a předáním. Zde se domníváme, že jde o prodlužování tradice formalistického přístupu k právu a nereflektuje se jak reálný stav věcí, tak svoboda vůle stran. Přitom právě v situacích, kdy strany nesjednají specifické podmínky, je třeba jasné a reálně aplikovatelné úpravy, která určí postupy při realizaci smluvního vztahu.
Co se týče definice dokončení díla, tak tam zákonodárce předpokládá jedinou možnost, jak toto dokázat a to předvedení jeho způsobilosti sloužit svému účelu. Není tedy předpokládáno, že by dílo bylo dokončené, když je způsobilé k normálnímu užití, ale musí dojít k reálné prezentaci funkčnosti. Vůbec se nepočítá s tím, že nemusí být reálná možnost dílo v době jeho dokončení zprovoznit ať už z důvodů na straně objednatel či z např. časových důvodů. Není vůbec jasné, jak v takovém případě postupovat. V případě, že předvedení brání objednatel, bylo by čistě teoreticky nutno žalovat na umožnění předvedení díla (či na určení), ale to by byl jistě extrém. V případě, že předvedení brání objektivní příčiny (např. dílo lze provozovat pouze v létě a je zima), pak už vůbec není zřejmé, co má objednatel činit k dosažení platby. Samozřejmě by toto měly strany mít upraveno ve smlouvě, ale často se různými ujednáními věc pouze komplikuje. Např. pokud je dle smlouvy platba vázána na předání díla, není jasné, zda se tím neguje ustanovení § 2610 a dílo tedy nemusí být dokončené.
Co se týče klíčového okamžiku, tedy předání díla, tam je zákonodárce snad ještě skoupější a vlastně toto vůbec nedefinuje. Není jasné, zda předání je formální akt či jde o faktické převzetí díla objednatelem. Vůbec se neřeší, co se stane, když objednatel odmítne dílo bezdůvodně převzít. Přitom zrovna dílo je velice pestrý pojem. Jakkoliv lze fakticky lehce převzít např. opravenou obuv, bude problém doložit faktické převzetí třeba opraveného potrubí zakopaného pod zem. Obrovské problémy mohou nastat u složitých děl – typicky staveb, kdy okamžik faktického převzetí nelze v podstatě definovat. Často je i samotné předání díla podmíněno více úkony (zkouškami, dokumentací, proškolením) a pokud dochází k obstrukcím ze strany objednatele, pak ani není možné předávání zahájit, natož doložit připravenost díla. Domníváme se, že tento fakt, je neustále v právní úpravě podceňován a mělo by být mnohem výrazněji určeno, co se považuje za převzetí, popř. i nějaké fikce převzetí např. užíváním díla objednatelem, jeho dalším předáním apod. V současné době existuje judikatura pouze ke starému zákonu a i ta je v tomto směru dosti nejasná. Nelze také než doporučit komplexnější smlouvy svěřit právníkovi a podchytit veškeré reálné situace, jež mohou nastat.
Pokud vezmeme shora nastíněné situace ve světle současné právní úpravy, lze konstatovat následující:
- dílo je dokončeno, ale objednatel ho nepřevzal
Pokud si je objednatel jistý, že dílo je řádně dokončeno a způsobilé k předání, je nezbytné, aby vyzval objednatele k převzetí. Pokud objednatel odmítne, přikláníme se k názoru, že lze žalovat cenu díla zejména s podporou ustanovení § 2613 NOZ, který uvádí, že pokud objednatel zmaří provedení díla, náleží zhotoviteli cena díla snížená o to, co ušetřil neprovedením dané části. Analogicky zde by bylo možno účtovat vše, popř. pouze symbolicky sníženou cenu. Bohužel současné právo nepopisuje stav převzetí díla, a tedy není jasné, když objednatel dílo užívá, dále prodal či nereklamuje žádné nedostatky, zda dílo převzal. V určitých situacích by zřejmě šlo tímto prokazovat, že byla předvedena způsobilost k běžnému užití, ale těžko se tím nahradí zákonem předpokládaná podmínka.
- dílo není dokončeno, ale je formálně převzato
Zde se dostáváme k největšímu paradoxu střetu práva a reality. Čistě teoreticky nelze převzít dílo, které neexistuje. V tomto smyslu bylo v minulosti často judikováno, že pokud dílo vykazovalo vady, nebylo provedeno řádně, a tudíž nebylo dokončeno. Zhotovitel pak neměl nárok na cenu díla a vznikla patová situace, často velice bolestivá. Dílo bylo z 99 % hotovo, nebylo možno ho ani účtovat ani vrátit a ještě vznikaly spory, zda je možné ho užívat. Pokud žádná ze stran neodstoupila od smlouvy a objednatel dílo používal, pak bylo možné žalovat bezdůvodné obohacení, čímž se vztahy mezi stranami zcela změnily.
Jakkoliv takové situace zní absurdně, mohou nastat i dnes. Zejména pokud strany převezmou do textu smlouvy text původního zákoníku o řádném dokončení díla, ale také výkladovými problémy, jež jsme shora nastínili. Dle nové právní úpravy lze dílo převzít i s vadami tzv. „s výhradami“, tzn. objednatel si vyhradí, že dílo vykazuje vady a zhotoviteli trvá povinnost je odstranit. Pak však lze převzít dílo bez výhrad a tím se objednatel vzdává práva na uplatňování zjevných vad. Ovšem stále se domníváme, že dílo převzaté jak s výhradami, tak i bez výhrad nemusí být dokončené a tedy jeho převzetí musí být z logiky věci nulitní. Tento paradox tak může stále nastat a jedinou útěchou je, že objednatel si může tento nedostatek pohlídat a dílo nepřebrat, pokud si není jist, že je dokončené. U soudu by argument, že není třeba hradit cenu díla, které je převzaté, pokud nebylo dokončené, mohl uspět, nicméně pozice objednatele by byla zřejmě výrazně oslabena.
- dílo není zcela dokončeno a strany se nemohou shodnout na jeho dokončení
Zde jde o situace, kdy je k dokončení a převzetí díla třeba komplexní spolupráce obou stran či třetích osob. Často jedna strana zastaví činnost/platby, jelikož nesouhlasí s postupem druhé strany a dojde k patové situaci. Z pozice zhotovitele nezbývá než tvrdit aplikaci ustanovení § 2613, tedy, že objednatel zmařil dokončení díla. Pokud prokáže, že jednání objednatele bylo protiprávní, může požadovat adekvátní část ceny díla. Jestliže by byl rozdíl v tom, co očekával, že získá, pak by šlo o náhradu škody a mohl by požadovat ušlý zisk. Ze strany objednatele je situace složitější, zejména pokud by již uhradil cenu díla. V podstatě lze pouze zvažovat odstoupení od smlouvy a dokončení díla na náklady zhotovitele (náhrada škody), což však nemusí být opět jednoduché.
Závěrem je tedy shrnutí, že úpravu smlouvy o dílo a zejména jeho předání a převzetí považujeme za nedostatečnou a doporučujeme se výrazně věnovat smluvní úpravě u konkrétních projektů. Objednatel by si měl zajistit, že nebude muset hradit cenu za nedokončené dílo a zhotovitel by měl dostatečně definovat, co je považováno za dokončené dílo a jak bude konkrétně předáno. Nezbývá než doufat, že v nějaké příští rekodifikaci bude institut díla lépe pojat a nebude třeba spoléhat na judikaturu a čekat na její sjednocení.
Diskuze k článku ()