V novém občanském zákoníku je vydržení upraveno velmi podrobně a dosavadní judikatura bude jen částečně použitelná na tuto novou úpravu. K podmínkám vydržení náleží mimo jiné to, že držitel musí být řádný, poctivý a pravý (tzv. kvalifikovaná držba). V tomto příspěvku bych poukázal zejména na řádnost držby.
Řádná držba je upravena v § 991 o.z. tak, že držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.
Občanský zákoník v pododdíle 5, věnovaném vydržení, v § 1090 odst. 1 toto obecné ustanovení § 991 poněkud modifikuje tak, že se držba zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.
Tato „dvojakost“ byla již v o.z.o., „která znala držbu pořádnou ve smyslu § 316 a 317 o.z.o., nicméně pro účel vydržení byla konstrukce držby jiná – užší, a byla upravena v § 1461“ [1]. Dle ustanovení § 1461 o.z.o., „každé držení jest pořádné a k vydržení postačující, zakládá-li se na takovém právním důvodu, který by postačil k převzetí vlastnictví, kdyby bylo náleželo převodci. Takové jsou např. odkaz, darování, zápůjčka, koupě a prodej, směna, placení atd.“ nebo návrh nového občanského zákoníku z roku 1937 v § 1323 uváděl, že držba je řádná z hlediska vydržení, když se zakládá na důvodu, který by postačil ke vzniku práva, kdyby náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno osobou oprávněnou. Ustanovení bylo vykládáno tak, že „pořádným držitelem je jen ten, kdo vešel v držbu smlouvou o převodu vlastnictví, která nezpůsobila přechodu vlastnictví jen proto, že převodce nebyl vlastníkem.“ [2]
V ustanovení § 1090 odst. 1 o.z. není použito označení řádná držba, zákonodárce má zřejmě úmysl definovat podmínky kvalifikované držby odlišně, než u řádné držby, ale na druhou stranu se může jednat pouze o důsledek převzetí původní úpravy z o.z.o., případně vládního návrhu z roku 1937.
Dle § 991 o.z. se držba musí zakládat na platném právním důvodu s tím, že držitel se ujme držby z vůle svého právního předchůdce. Nabízí se tak platná smlouva, aby však nedošlo k převodu vlastnického práva, muselo by nastat to, že převodce byl neoprávněný k převodu. Množina případů, která bude splňovat podmínky řádné držby pro účely vydržení dle § 1090 o.z. a podmínky řádné držby dle § 994 o.z., tak bude velmi podobná, ne-li stejná, ostatně JUDr. Spáčil vykládá věc tak, že se jedná o stejné případy, a že zákonodárce nemá důvodu dát těmto pojmům různý obsah. [3]
Zavedením této tzv. titulární držby došlo k zásadnímu rozdílu oproti úpravě předcházející v zákoníku č. 40/1964 Sb., kde se zmiňoval pouze oprávněný držitel, věc se vykládala se zaměřením spíše na poctivost držitele, na poctivou držbu. Tato se posuzovala objektivně, vzhledem ke všem okolnostem, tedy i k nabývacímu titulu, zda by tento titul mohl vést ke vzniku vlastnického práva, pokud by měl všechny náležitosti – například náležitosti formy, čili písemnou smlouvu u převodu nemovitosti, avšak účastníci si sjednali kupní smlouvu formou jen ústní, nebo byl nutný vklad písemné smlouvy do katastru nemovitostí, který však účastníci neprovedli, nebo měli jen domnělý (putativní) titul.
Pan JUDr. Bohuslav Petr v knize Vydržení v Českém právu (za účinnosti o.z. č. 40/1964 Sb.) poukazuje na to, že nelze vyloučit v konkrétním případu, kdy bez ohledu na formu kupní smlouvy, její podpis či jinou podstatnou náležitost, může dojít k oprávněné držbě nemovitosti, poukazuje na rozsudek NS ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. 22 Cdo 417/98, a to právě s přihlédnutím k rozdílnému znění obecného zákoníku občanského (ABGB) a z.č. 40/1964 Sb., dále odkazuje na „Zprávu o rozhodování soudů ve věcech vlastnického práva k nemovitostem“, která byla zařazena i do federálního sborníku. [4]
Předchozí právní úprava tedy pod pojmem držby oprávněné mínila nejen případy držby poctivé a titulární, ale i situace, kdy titul byl jen domnělý, putativní, toto již nadále dle nového o.z. nelze považovat za řádnou držbu vedoucí k vydržení.
V nové úpravě je nutné, aby držba byla řádná v tom směru, že se musí jednat o bezvadný titul se všemi náležitostmi tak, že by titul byl dostatečným důvodem pro převod vlastnického práva, kdyby náleželo převodci, nebo kdyby právo bylo zřízeno oprávněnou osobou.
Lze shrnout, že se musí jednat o bezvadný titul, jehož „jedinou“ vadou vedoucí k tomu, že nedošlo přímo k převodu vlastnického práva je to, že převádějící osoba nebyla osobou oprávněnou. Pak je osoba, na níž mělo být vlastnické právo převedeno, osobou řádně držící vlastnické právo k nemovité věci s tím, že pokud tato držba bude nerušeně trvat nejméně 10 let, stane se vlastníkem na základě vydržení.
Není nadále možné, aby někdo vydržel část sousední nemovitosti s tím, že se jedná o louku, kterou řadu let užívá, stará se o ní, seká trávu, suší seno, hrají si na ní děti a nikdo ho v jeho domnělém výkonu vlastnického práva neomezuje a neomezoval, tedy ho neupozornil, že užívá část nemovitosti, která mu nepatří, a že tomu tak je déle než 10 let, že to tak bylo už za doby jeho právního předchůdce a myslel si tak oprávněně, že louka je jeho. Toto subjektivní přesvědčení je nedostatečné, pokud držitel nemá objektivní důvod se domnívat, že tomu tak skutečně je, tedy pokud nemá platnou smlouvu s osobou, která nebyla oprávněna právo k věci převést. Pokud by však smlouva o převodu uzavřená s osobou neoprávněnou k převodu byla neplatná (např. osoba nabyvatele by byla nesvéprávná), pak také nenastává řádná držba.
V souvislosti se změnou podmínek vydržení oproti předchozí úpravě není možno po účinnosti nového o.z. (tedy po 1. 1. 2014) započíst vydržecí dobu, která již uplynula za účinnosti starého o.z., již započatá vydržecí doba tak nemůže doběhnout uplynutím 10 let (popřípadě 3 let u movitých věcí). Tomu svědčí i to, že zákonodárce v přechodných ustanoveních v § 3066 o.z. zmiňuje započtení vydržecí doby předcházející účinnosti nového o.z. jen u mimořádného vydržení.
Mám za to, že za účinnosti nového občanského zákoníku bude nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem na základě vydržení zcela ojedinělé, bude možné spíše jen u vydržení mimořádného.
[1] Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, str. 246
[2] Krčmář, J., Právo občanské II. Práva věcná. Praha : Wolters Kluwer, 2014, str. 168
[3] Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), C.H. Beck, 1. vydání, 2013, s. 321
[4] Petr, B., Vydržení v Českém právu. 2- vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, str. 72
Diskuze k článku ()