Po rozpadu společné domácnosti rodičů zásadně platí, že rodič, který nemá nezletilé dítě ve své výlučné péči, platí dítěti k rukám druhého z rodičů výživné. Jakmile výživné včas nezaplatí, může dítě v zastoupení druhého rodiče podat návrh na výkon rozhodnutí. Jakmile výživné nezaplatí čtyřikrát za sebou (tedy po dobu čtyř měsíců), dopouští se trestného činu.
Částka výživného, kterou má rodič povinnost hradit, nemůže být snížena jinak, než opětovným rozhodnutím soudu (nelze ji snížit ani dohodou, viz judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 380/2016). Na výživné nelze u nezletilých dětí ani nic započíst. Každý měsíc tedy musí dojít k připsání stanovené částky na účet druhého rodiče, resp. k jiné stanovené peněžité formě úhrady výživného.
Nejvyšší soud ve svém judikátu sp. zn. 4 Tz 114/2001 uvádí: „V zásadě je sice možno připustit plnění vyživovací povinnosti rodiče k nezletilému dítěti v naturální podobě, ale pouze pod podmínkou, že takovýmto plněním jsou plně a včas kryty odůvodněné potřeby nezletilého dítěte.“ Jinými slovy zde soud připouští možnost namísto výživného dítěti zakoupit např. jídlo, ošacení, či jiné věci, které by kryly odůvodněné potřeby dítěte, tedy byly nezbytné pro jeho výživu. Důrazně ale nedoporučujeme takto výživné nahrazovat, neboť exekutor nemá povinnost v případě vymáhání výživného zjišťovat, zda nedošlo k nahrazení výživného naturálním plněním. Skutečnost, že poskytnuté naturální plnění plně a včas krylo odůvodněné potřeby dítěte, je navíc velmi těžko prokazatelná, a to zejména při předpokládané nespolupráci druhého rodiče.
Pokud byste dítěti zakoupili jednorázově např. dražší vybavení na hory, kolo, zaplatili školní zájezd apod., máte právo na částečnou náhradu ze strany druhého rodiče, výlučně ovšem po předchozí vzájemné dohodě o konkrétním nákupu a způsobu jeho hrazení. Ani v takovém případě ale nikdy nelze o tuto částku jednorázově výživné snížit.
Vánoční ani jiné dárky či tzv. příležitostná plnění také nelze na výživné započíst ani žádným jiným způsobem v návaznosti na ně výši výživného snížit. To ale neznamená, že by měl dárky pro dítě kupovat pouze rodič, k jehož rukám je výživné placeno – naopak, výživné nemá s dárky pro dítě nic společného, kryje zásadně pouze odůvodněné potřeby dítěte (tj. nezbytnosti jako je jídlo a ošacení). Dárky a jiná příležitostná plnění kupují oba rodiče tzv. ze svého, a to i ten z rodičů, který může disponovat s výživným.
Pro úplnost dodáváme, že na výživné nelze započíst ani kapesné vyplácené dítěti.
Při placení výživného je jinými slovy vždy nutné se držet rozsudku, tedy hradit konkrétní částku včas a k rukám druhého rodiče. Dokud nedojde k soudnímu rozhodnutí o změně výživného, je jakákoli odchylka od stanovené povinnosti extrémně riskantní a téměř vždy nezákonná.
Zdroj: BNT journal
Diskuze k článku ()