Ostatní | Hana Treutlerová & al | 21.11.2016

Dvojrozhovor: Bříza & Trubač - Na hřbitově se advokacie stavět nedá Zdroj: Bříza & Trubač, s.r.o., advokátní kancelář

Dvojrozhovor: Bříza & Trubač - Na hřbitově se advokacie stavět nedá

Ondřej Trubač a Petr Bříza, spoluzakladatelé advokátní kanceláře Bříza & Trubač, vědí, jak na to. Se svým konceptem moderní kanceláře uspěli nejen u svých klientů, ale také v žebříčku inovativních právníků. Nejen, že vedou úspěšnou advokátní kancelář, ale věnují se také vedlejším činnostem, jako jsou přednášení, publikace odborné literatury či neziskové aktivity.

Hana Treutlerová

Hana Treutlerová

redaktorka

Hana Treutlerová

redaktorka

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

Byli jste zařazení do výběru inovativních právníků roku 2016. Jaká je Vaše představa moderní advokátní kanceláře a jejího vedení?

Bříza: Razíme koncept vědomé právní kanceláře, což je věc, která má svůj vliv dovnitř i navenek. Je to založeno na tom, že přesně víme, s kým chceme dělat, pro koho chceme dělat, víme, co chceme dělat a snažíme se být maximálně otevření jak dovnitř k zaměstnancům, tak navenek ke klientům. O práci, která do toho nezapadá, neusilujeme. Myslíme si, že jakákoli činnost, kterou člověk dělá, by měla být smysluplná. Neděláme to jen pro peníze, i když ty jsou samozřejmě v rámci každého podnikání důležité, ale stejně důležité je, aby nám to dávalo smysl.

Se samotnou vědomostí je spojena také velká míra otevřenosti a upřímnosti, s jakou vystupujeme vůči klientovi, nic nezastíráme. Proto se často stává, že ho i od spousty věcí odradíme, protože si myslíme, že se mu to z nějakých důvodů, cestou, kterou si vybral, nevyplatí udělat.

Trubač: Pro nás je souznění s klientem důležité. „Dveře máme odemčené, ale ne každý je zvládne otevřít“ – to je přesně to, co nás vystihuje. My samozřejmě uděláme pro klienta maximum, budeme se o něj bít jako lvi, ale prvotní je pro nás ona důvěra. Abychom věřili tomu, co klient říká a co dělá, aby nám jeho podnikání dávalo smysl.

Bříza: Což samozřejmě neznamená, že si za klienty vybíráme lidi, co v životě neudělali chybu, jde hlavně o směřování a přístup člověka, že je nám zkrátka daná společnost/osoba sympatická svým podnikáním a zaměřením, takovým rádi pomáháme i s „průšvihy“.

Trubač: Musím říct, že máme štěstí, že se s takovými klienty přitahujeme, naše kancelář něco takového asi vyzařuje.

Ačkoli se to může zdát jako trochu idealistický přístup k výkonu advokacie, tak to evidentně funguje. Letos jste oslavili již třetí narozeniny a za tu dobu zaznamenali spoustu úspěchů…

Trubač: Ano a opravdu nás to těší. Kancelář jsme založili na „zelené louce“, chtěli jsme to prostě zkusit. Nechtěli jsme jít cestou nějakého handrkování se a přetahování klientů, chtěli jsme prostě začít naprosto sami. O tom ta vědomá kancelář je, mít dobrou atmosféru, svým způsobem karmu, kterou bychom si tímhle nejspíš částečně zkazili.

Bříza: To by bylo, jako kdybyste postavili barák na místě, kde dříve býval hřbitov, byť to nechci dramatizovat. Nechceme se tím však vymezovat vůči těm, kteří to tak třeba i dělají, to je každého věc.

Projevuje se Váš přístup a Vaše moderní pojetí advokacie také v tom, že se snažíte lidem přibližovat skrze sociální sítě?

Trubač: Ano, účet na Facebooku jsme založili hned na začátku a troufnu si říci, že jsme byli snad jednou z prvních advokátních kanceláří, která to udělala. Důvod byl ten, že jsme se často setkávali s názory typu: „To jsou ti divní advokáti, to je ten divný svět“. Chtěli jsme to klišé trochu odbourat.

Vaše kancelář se věnuje i mnohým pro bono aktivitám. Jak to vše zvládáte a co vás k tomu vede?

Trubač: Nás to prostě baví, a to je asi to hlavní. Jsme takoví srdcaři. Jak jsme již zmiňovali, kancelář asi něco takového vyzařuje i navenek. Obdobný okruh lidí tak máme nejen v rámci práce, ale také v soukromém životě, a když je možnost jim nějakým způsobem pomoci, tak to rádi uděláme. Na začátku září jsme se jako kancelář přihlásili na Teribear běh, teď v listopadu jsme se zapojili do Národní potravinové sbírky. To je zrovna dost zajímavé téma.

Po prvním ročníku této sbírky se totiž ukázalo, že potraviny darovalo mnoho lidí, ale pro samotné obchodní řetězce to byl problém. Paradoxně se jim totiž vyplatilo potraviny spíše zlikvidovat, místo toho, aby je darovaly potravinovým bankám, protože při jejich likvidaci nemusely odvádět DPH. V této souvislosti se vytvořila v rámci platformy Byznys pro společnost pracovní skupina, které se zúčastnila i naše kancelář a která se snažila tento stav změnit. A to se naštěstí podařilo. Před druhým ročníkem sbírky vydalo Generální finanční ředitelství Informaci GFŘ k uplatnění DPH při darování zboží do potravinových bank, která daný problém vyřešila. Z toho jsme měli samozřejmě radost.

Bříza: Hodně akcí se koná třeba o víkendech, po večerech. Je to pak jednodušší zvládat a skloubit s prací. Jakákoliv, i dobročinná aktivita, nesmí nijak omezovat servis klientům, ti jsou pro advokáta na prvním místě.

K tomu všemu ještě zvládáte přednášet na seminářích České advokátní komory a vydávat publikace.

Bříza: Jak jsme říkali, pokud to člověka baví, čas si vždycky najde. Zůstáváte tím alespoň v obraze v rámci odbornosti. Určitou váhu mají tyto aktivity i pro klienty, a stejně tak například pro soudy. Tam ale vyvstává problém, když musíte hájit opačný názor, než který zastáváte ve své publikaci.

Když jsme se pozastavili u ČAK, jaký názor máte na navrhované změny advokátních zkoušek?

Bříza: Co se týče písemné části, myslím si, že obecně je dobře udělat předvýběr, kde se zachytí nejproblémovější uchazeči. Je pravda, že člověk někdy v praxi vidí, že znalosti některých uchazečů jsou opravdu špatné, až si někdy říkáte, jak je možné, že takový člověk dokončil právnickou fakultu. Zavedením písemné části by si obě strany ušetřily nervy. Musím však říct, že z pohledu zkoušejícího rozhodně neplatí, že je zájmem komisařů vyhodit co nejvíce uchazečů. Snahu někoho úmyslně „potopit“ jsem nezažil jedinkrát během své téměř dvouleté praxe zkoušejícího. U komisařů vždy vidím snahu z uchazeče dostat alespoň to něco málo.

Vstupní test je podle mě tedy dobrý nápad, ale jak bývá problémem u všech testů, bojím se, aby se nezačalo kupčit s odpověďmi. Dokážu si představit, že lidé půjdou na písemnou část zkoušky jen tzv. na blind zjistit testové otázky. Složí se na to deset lidí a každý dostane za úkol zapamatovat si dvacet otázek. A bude to. To vytváří zase tlak na Komoru a na přípravu a obměňování otázek.

Jako potenciálně problematické vidím zkrácení písemné zkoušky, protože za dobu, která se navrhuje, se toho moc stihnout nedá. Možná tak návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ale kdo by to zkoušel, to snad nemá ani cenu. Pouštět se do něčeho, v čem by uchazeč ukázal, jak ovládá právní argumentaci, na to čas asi nebude. Na druhou stranu, sedět u písemné části tři dny po osmi hodinách, jak je tomu teď, to je taky náročné. Na chystaných změnách tedy vidím jak přínosy, tak otazníky a jako u všeho až praxe ukáže, jak se osvědčí.

Děláte také arbitrážní spory. V nedávné době jste vyhráli velkou arbitráž u Londýnského soudu pro mezinárodní arbitráž (LCIA). Jaký význam to pro Vás mělo a jak velkou zkušeností to pro Vás bylo?

Bříza: Obdobné arbitráže jsem dělal i dříve, takže to neberu jako životní událost, ale pro mě to byla první arbitráž, kterou jsme dělali u LCIA. Byl to tedy skvělý zážitek a skvělá zkušenost. Zažili jsme anglického rozhodce s velmi neformální přístupem. Docházelo ke střetu mezi viděním kontinentálního právníka a Common Law právníka. O některých institutech, které by měly být podle našeho pohledu bezpochyby vymahatelné, měl rozhodce pochybnosti z pohledu anglosaského práva. Z tohoto pohledu to byla opravdu obohacující zkušenost, ale věřím, že životní kauzy ještě přijdou.

Jaký je z pohledu advokáta rozdíl mezi klasickým soudním řízením a arbitráží, případně rozdíl mezi zahraničím a Českou republikou?

Bříza: U arbitráže záleží více na tom, jakého advokáta si vezmete. Arbitři obecně, jak u nás, tak v zahraničí, mnohem více nechávají proces a argumentaci na stranách, a je ve větší míře odpovědností stran, aby předjímaly a vyargumentovaly veškeré věci a předvídaly, kde může být ze strany rozhodce problém. Musí mít také přehled o rozdílech mezi Common Law a Civil Law. To je velmi důležité v tom, jak ke sporu budou arbitři přistupovat, co pro ně bude důležité a co tolik ne. Soudce musí znát právo, bude to on, kdo rozhodne spravedlivě a podle práva. V arbitráži to arbitři nechávají na stranách. Pokud strana argument neunese, arbitr si to sám od sebe mnohdy nezjišťuje. Troufám si říci, že soudci cítí větší odpovědnost za výklad práva a za samotný proces.

Zásadním rozdílem je také to, že tam, kde máte tříčlenný arbitrážní tribunál, vybíráte si jednoho “vašeho“ rozhodce. Musíte znát lidi, co se v arbitrážích pohybují. Je to trochu alchymie, musíte vědět, koho si tam dosadit. Nemá ale cenu vybírat si rozhodce, který je očividně nakloněn vaší straně. Ten totiž okamžitě ztratí důvěru předsedy. Vy potřebujete někoho, kdo bude dbát, aby zazněly a byly hodnoceny všechny vaše argumenty, a zároveň aby byly jeho názory tak respektovány, že k nim přihlédne i předseda. To vše vyžaduje, abyste vytipoval dobře člověka, který bude věrohodným partnerem, a který dokáže předsedu v dobrém slova smyslu ovlivňovat. Je též nezbytné, aby byl jazykově dostatečně vybaven a neměl nějakou národnostní animozitu. Potřebujete tedy advokáta, který o tomto má přehled a perfektně zná arbitrážní prostředí.

Věnujete se také Compliance programům. Jak jste se k této problematice dostali?

Trubač: Vždy se mi líbil přesah práva a ekonomie, takže jsem se začal věnovat daním, a to již při studiu v zahraničí. Od toho byl jen krok k trestnímu právu daňovému, což je také velmi aktuální téma. A od toho byl zase krok k trestní odpovědnosti právnických osob. Statisticky jsou totiž právnické osoby odsuzovány nejvíce za trestný čin zkrácení nebo neodvedení daně. S tím souvisí i Compliance programy. Dnes je to ještě aktuálnější, protože od 1. prosince 2016 bude účinná novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, která rozšiřuje možnosti liberace. Všechna ta témata jsou tím pádem provázaná. Točí se to pořád dokola, jedno souvisí s druhým, a bez jednoho se tak úplně nedá dělat to druhé.

Jaký názor tedy máte na tuto novelu? Mnozí se obávají, že rozšířením institutu vyvinění se dojde k vyprázdnění účelu trestní odpovědnosti právnických osob.

Trubač: Možná budeme muset počkat, až se ta věc dostane k Nejvyššímu soudu. Když jsem se o tom bavil s kolegy z Rakouska, říkali, že tamější pohled soudů je poměrně přísný. Soudy sice říkají, že k vyvinění může za určitých okolností dojít, ale tím, že zaměstnanec udělal nějaký exces se vždy musí podrobně zkoumat, proč ho udělal, resp. nakolik Compliance programy ve společnosti skutečně fungovaly. Momentálně se diskutuje o tom, že by ze strany Ministerstva spravedlnosti nebo Nejvyššího státního zastupitelství měla být vydána nějaká „kuchařka“, jak by měl Compliance program vypadat. V každém případě ale platí, že společnosti by neměly tuto oblast v žádném případě podceňovat.

Bříza: Určitě nebude stačit stáhnout vzor z internetu a myslet si, že mám Compliance program. Bude třeba, aby právnické osoby implementovaly skutečně promyšlené Compliance programy. A čím poctivější a důslednější budou, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že u soudu s vyviněním uspějí.

rozhovor arbitráž compliance program mezinárodní arbitráž

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články