Energetika v šarlatánském obklíčení aneb kdo první stvoří Ráj na Zemi? Zdroj: Redakce

Energetika v šarlatánském obklíčení aneb kdo první stvoří Ráj na Zemi?

Příspěvek JUDr. PhDr. Vratislava Košťála, vedoucího odboru Právní služby ve společnosti ČEPS, který na letošním ročníku kongresu Právní prostor využil ve svém příspěvku mnoho podobenství, aby se pokusil odpovědět si na otázku, zda a kdo vytvoří "Ráj na Zemi".

JUDr. PhDr. Vratislav Košťál

JUDr. PhDr. Vratislav Košťál

Právník

JUDr. PhDr. Vratislav Košťál

Právník

Hned v návaznosti na úvodem promítaný obrázek pacifického ostrova se ptám, pro koho z vás je toto místo Rájem, aby zvedl ruku. Já ji v tomto případě také zvedám, a vidím, že tak činí většina z vás. A teď se zeptám na tu druhou věc, jestli si myslíte, že tento Ráj je výsledkem snažení zákonodárců? Podle vaší abstence hlasování shledávám, že není. A to je ideový úvod do mé prezentace. Já jsem jím chtěl říci, že snažení se vybudovat Ráj papírovými lejstry a právními normami není vůbec jednoduché, přesto lidstvo, a Českou republiku bohužel nevyjímaje, od těchto tendencí dodnes neustoupilo.

Začnu kazuisticky v duchu nového občanského zákoníku (NOZ). Všechny prezentace teď uvádíme takovou půvabnou právní výhradou. A to je právě výdobytek a zároveň paradox hledaného papírového Ráje, který se již po staletí snaží zákonodárce vytvářet. V podstatě se jedná  o výhradu v návaznosti na současné znění § 2950 NOZ a jejím cílem je říci dvojí. Za prvé, že jsem tu názorově sám za sebe, co se týče toho, co tady budu vykládat. Za druhé, že vím, že nic nevím, jak by řekl Sokrates. Takže to, co tady říkám, berte, prosím, v nadsázce a v žertu. Nikoliv jako informaci, která by vás měla přivést ke škodě.

Pokračujme ale dále v prezentaci. Anglický spisovatel Chesterton pravil, že když lidé přestanou věřit v Boha, neznamená to, že by v nic nevěřili – věří totiž všemu. Tímto citátem si tedy dovolím uvést záchytné body mého dnešního příspěvku. Začal bych trošku narážkou na NOZ a NOZí ráj, který tady máme od nového roku instalován. Vzápětí bych se rád zabýval energetikou - krátkým exkurzem, jak to u nás vypadá, jestli už jsme také v Ráji nebo ještě ne. Další exkurz se bude týkat toho, co nejen v naší zemi budování Ráje, bohužel, často doprovází, a to je jakýsi průvodní hon na čarodějnice. Rovněž si dovolím poděkovat panu Umbertu Eccovi, který mi byl velkou inspirací pro tvorbu této prezentace.

Češi v univerzální pravdě NOZího ráje. Tak zní první část mého příspěvku. Začnu trochu zeširoka. Historie lidstva je v podstatě hledáním Ráje, fyzicky si ho každý představuje na jiném místě, než  na kterém se zrovna nachází on sám. Čím to je, že se soused má lépe? Proč se pořád hledají zahraniční vzory? Platí to i pro legislativu. Zvláště v poslední době cítíme, že zahraniční vzory opravdu velmi táhnou. Ráj se také nesprávně ztotožňuje s materiálním přebytkem, či tedy minimálně s dostatkem, který je tak v podstatě hlavním měřítkem dosažené míry blaha. Jeho budování je často doprovázeno obraty typu „zatneme zuby“, „utáhneme si opasky“, abychom se měli lépe, a toho Ráje konečně dosáhneme. Z minulosti je tato tendence poměrně zjevně vnímatelná. Zámořské plavby a objevy, kolonizace, dnešní integrační úsilí - to jsou všechno v podstatě kroky, které byly inspirovány hledáním nějakého tradovaného a většinou i značně odlehlého Ráje. Ať to bylo Eldorádo u španělských zámořských objevů, země krále Jana u výpravy Marca Pola nebo země královny ze Sáby třeba u slavného objevitele Davida Livingstona.

Když už lidstvo Ráj při těchto příležitostech nenalezlo, tak se vymýšlely různé konstrukce, ať už středověká idea Ráje posmrtného. Nicméně já vám prostřednictvím obrázku chci představit také jeden takový ráj. Tato fotografie pochází z Tichomoří a ukazuje ostrov Nauru. Je to samostatný stát a 90 % jeho rozlohy tvoří skládky po těžbě fosfátů. Lidé, kteří zde žijí, přestali rybařit a pěstovat zemědělské plodiny. Žili z těžby fosfátů, začali dovážet západní jídlo a dneska je 72 % naurské populace obézních. Je to tedy nejtlustší země světa. A tak se dostáváme k odvrácené straně Ráje. Ráj má totiž vždycky i tu nepříjemnou, odvrácenou stranu. Vlastně tak každým dosažením ráje zároveň něco ztrácíme. Dalším rozměrem Ráje je jeho subjektivizace či individualizace. Vedle ráje veřejného máme ráje soukromé a mezi oběma by asi měla existovat nějaká rovnováha. Jednotlivcům by mělo být umožněno, aby si své soukromé ráje v rámci daných veřejných pravidel vytvářeli, ale aby zároveň ty jejich ráje nepopíraly nebo nepožíraly z onoho veřejného prostoru, který je důvodem jejich vzniku a existence. To znamená najít nějakou vhodnou balanční koexistenci obou prvků téhož celku.

Architekti zase po staletí hledali ideální město, obrázek ukazuje Nikósii, dnes ostudně rozdělenou kyperskou metropoli na staré rytině. Lidé za účelem přiblížení se k Ráji vynalézají a tvoří a snaží se i jinak uměle ráje vytvářet. Proto dnes čelíme různým nájezdům virtuálních rájů, v podstatě útěků lidí do nereálných podívaných, do obchodních zábavních center a využíváním nových médií. Z právě prezentovaného tedy i plyne má hypotéza, že Ráje vlastně nelze dosáhnout. Zůstává symbolem nedosažitelné dokonalosti nedokonalými bytostmi, kterými jsme. Bohužel, pro nás právníky z toho vyplývá, že jej už vůbec nelze dosáhnout papírově, tedy pomocí práva. Jak ukázal příklad ostrova Nauru, tak na konci hledání je vždycky jenom iluze všeobecného ráje, tedy toho konzumně pojatého prostředí, které je buďto přetíženo přečerpáváním zdrojů jako na Nauru, kde už nejsou fosfáty, zato je tam ale hodně skládek, nebo naopak nečerpáním, čili plýtváním zdroji tou negativní formou. V důsledku obou lidé na Nauru leniví a tloustnou. A tak dosahujeme konečné stavu poznání podstaty Ráje, že se Ráj svým budováním vzdaluje.

Přijetím NOZu jsme vstoupili do právního ráje – do světa spravedlivých. Okoukali jsme spoustu vzorů z vyspělých západních civilizací, složili jsme je dohromady a přenesli k nám do Česka. Pak se řeklo, že Ráj je třeba implementovat co nejrychleji a tak jsme si zvolili rychlou, ani ne dvouletou legisvakanci a obchodní a starý občanský zákoník jsme odsoudili jen jako atrapu ráje. Byly nějaké problémy, ráj chtěl někdo zbořit, ale uhájili jsme ho. A prvním lednem jsme český lid do ráje postavili. Zahraničí sleduje, jaký jsme si to postavili ráj, jestli je to lepší než u nich, a jestli ty investované peníze, které tu mají, náležitě v novém ráji rozmnoží. Teď sledujeme, jak lid ráj přijal. Zatím je hrobové ticho, nikdo přesně nic není, nikdo nic pořádně neříká. Buď je to tím, že všichni ustrnuli v němém úžasu, anebo nevědí, co mají a mohou dělat či nedělat. Média se rychle snaží přispěchat se svou interpretací ráje, takže na jedné straně chválí, ale snad ještě radši, aby to bylo vyvážené, tak i druhým dechem varují. A pak ukazují skuliny. Vytvářejí tak zcela nový, paralelní mediální obraz toho našeho NOZího ráje. Vynalézavá česká duše se k takto rozdaným kartám nejspíše bude stavět tak, že průměr je nuda, takže začne usilovat o to, mít lepší ráj v Ráji a zase z toho veřejného urvat pro svůj soukromý ráj více. Takže se bude zneužívat to, co se zdá být v zásadě veskrze pozitivní. Podezíravá menšina, do které se řadí i naše společnost, hledá slabá místa nové právní úpravy již nyní a snaží se na ně připravit. Vybudovat si včas obranné pozice. Většina národa však ochotně přejímá mediálně přefiltrovaný obraz Ráje. A zklamání některých pak asi povede v nějaké době k tomu, že si začnou budovat své soukromé ráje, ať už legálními nebo nelegálními prostředky. A tak se ptám, jestli přejímáním toho opravdu pravého Ráje nenásledujme zase jenom řešení dilematu tohoto ptáčka  - čejky. Tomu když se do hnízda vloží sádrová atrapa jeho vajíčka, která je větší, ale stejně zbarvená, tak na ni v důsledku podivného instinktu přeskočí a kvůli vlastnímu mamonu přijde o mladé. Přinese nám tedy NOZ konečně opravdu Ráj? Ta odpověď je jako u všeho lidmi vytvořeného: jak komu.

S energetikou a Rájem je to tak, jak vidíte na obrázku. Je na něm ten český solární Klondike. Je hezké, že uprostřed těch fotovoltaických panelů zelení výrobci zachovali alespoň ten drn se zelení, hned je to vlastně zelenější tak nějak celkově. A takto dnes zhruba vypadá energetika. Skuliny a nedodělky u nás v energetickém zákoně - bohužel, my jsme jaksi připraveni stále plný podíl na čerpání vytvořeného NOZího ráje, neboť stále čekáme odpovídající novelizaci energetického zákona. Ráj se v energetice tedy ještě plnohodnotně nekoná. V důsledku momentálního vakua máme v energetice řadu výkladových problémů, přičemž  se snažíme najít nějaký způsob, jak skloubit interpretačně NOZ a energetický zákon dohromady. A objevuje se nám řada problémů. Jedním z nich je třeba ten, jak máme uzavírat služebnost inženýrských sítí, jestli jako inominátní nebo naopak pojmenovanou? Jak se stavět k povaze řádů provozování energetických soustav? Jak se dívat na podstatné náležitosti těch smluv, které jsou upraveny nominátně energetickým zákonem? Jestli, protože energetický zákon je smíšený právní předpis s veřejnoprávními i soukromoprávními prvky, vede nedodržení podstatných náležitostí smluv k absolutní či relativní neplatnosti? Budeme opravdu muset dozapisovat stará zákonná věcná břemena do katastru nemovitostí, ač vznikala ze zákona? Co se bude dít s rámcovými smlouvami, které přežívají do dneška ze staré právní úpravy a na kterých se staví dále i po novém roce. Použije se nová nebo stará úprava?

Dalším bodem mé prezentace je iniciativa nazývaná „Rekonstrukce státu“. Jak jsem již uvedl, budování pozemského Ráje pravidelně doprovází hon na čarodějnice. Stigma čarodějnictví  bohužel stíhalo i oponenty budování NOZího ráje. Nicolas Chamfort, který za své názory zaplatil cenou nejvyšší ve Velké francouzské revoluci, spisovatel a jakobín, tvrdil, že jsou doby, kdy nejhorší ze všech mínění je mínění veřejné. Je těžké se stavět proti většině, nebo té menšině, která má momentálně s nezúčastněným přizvukováním veřejnosti mocenské nástroje v ruce. Je nemožné oponovat iracionalitě podepřené mocí. Z historie známe mnohé příklady, ať už jde o Husa nebo Galilea. V dolní části obrázku zase naleznete snímky z filmu „Kladivo na čarodějnice“ od režiséra Otakara Vávry. Inkvizice měla lidstvo také poponést dále dopředu, nicméně se tak nestalo a umírali nevinní. Bohužel, tak jako v minulosti, ani dnes se lidstvo nepoučilo a i nadále žijeme z axiomu, že podporuješ-li čarodějnici, tedy oponuješ-li virtuální či skutečné většině, sám jsi spřažený s ďáblem, který zaslouží upálit. A v tomto duchu, bohužel, probíhají i přijímání některých zákonů. Já se konkrétně k jednomu takovému zákonu hned vyjádřím.

Lidstvo nezmoudřelo, a pořád žije v šalbě, že na složité problémy je možno najít velice snadná řešení. Univerzální a komplexní. Právě v souvislosti s NOZem se mluvilo třeba o staré právní úpravě hovořilo jako o bourání stalinistického pomníku. Mně je to líto, takovýchto přirovnání, která se objevují, aniž by byla pravdivá. Ale bylo použito proto, aby implicitně očernilo či umlčelo ty, kteří budou tvrdit opak. To znamená, jste-li proti NOZu, tak jste vlastně i proti bourání stalinistického pomníku, to znamená, že jste pomalu sám stalinista. Myslím si, že takovéto argumenty do slušné společnosti nepatří a demokratická diskuse má vypadat jinak. Ani upalování čarodějnic do Ráje nepatří. K tomu spisovatel Chamfort trefně řekl, že každá veřejná myšlenka je hloupostí, protože se hodila většině. Zřejmě zahořkl vůči veřejnému mínění. Rovněž není možné, aby se zaměňoval ráj veřejný s rájem jednotlivce. Viděli jsme to u pana Janukoviče i u jiných případů, a zjevný nadbytek asi v konci není optimální ani pro ty, kteří v něm žijí.

Modlou současnosti je boj proti korupci a boj za maximální transparentnost veřejné správy. Mluví se o tzv. nejkrásnějším zákoně, což je neuvěřitelně věrná paralela k právě vyřčenému. Je jím zákon o veřejném registru smluv, který poněkud kacířsky nepovažujeme konceptuálně ani obsahově za šťastně zvolený. Zcela postrádáme racionální společenskou diskusi, byť už se v tomto směru trochu prolamují ledy. Dogma správnosti této zákonné předlohy je ovšem pořád cítit. Důvody pro pro přijetí této úpravy jsem slyšel osobně od autorů této zákonné předlohy. První z nich zní prostě: mají ho na Slovensku. To je onen pohled z okna k sousedovi. Již nikdo však nevidí, že ho mají jenom na Slovensku, kde navíc ne úplně dobře funguje. A pak ho ještě mají v Semilech. Tam jej poněkud v jiných parametrech a bez příkazu zákonodárce zavedl pan Farský, poslanec a předkladatel tohoto zákona, jenž zároveň starostuje Semilům. Vše prý bude skvěle průhledné, nikdo už nebude moci veřejné krást. Tak vypadá univerzální a jednoduché řešení, které ovšem nemůžeme čekat, že bude naplněno zveřejním té či oné smlouvy. Jistě, bude hodně podkladů pro statistiku. Tento pseudoargument zvedl pan Oldřich Kužílek při jedné veřejné disputaci. Ano, zveřejňování smluv vytváří dříve netušený prostor pro soukromý ráj všemožným konzultantům. Prý se také zkvalitní veřejná správa. Výměnou smluvních vzorů. Odmyslím-li si potřebnost autorskoprávních licencí, tak hrozí, že se budou ve veřejné správě šířit i chyby, protože nakolik ty smlouvy budou v pořádku nebo ne, se dá i s ohledem k panenské výkladové neotestovanosti NOZu pochybovat. Věcem, jimž rozumíme jen ze tří čtvrtin, nerozumíme vůbec. Tolik shrnutí ze strany pana Chamforta. Mezi několik dobrých důvodů proti plánované „rekonstrukci státu“ patří zejména to, že již nyní máme veřejný prostor přetížen regulacemi, že plníme urgentnější úkoly na úrovni veřejné správy, na něž zoufale chybí ve veřejných rozpočtech peníze. Navíc zahltíme úředníky dalšími povinnostmi. Všechno se sice bude vyvěšovat, nikdo z rozumných lidí snažících se o dosažení svého osobního štěstí se v tom nakonec nevyzná. Zrušíme ochranu osobních údajů - další přežitek nové doby - a ukážeme veškerou nahotu světa na odiv do virtualizovaného ráje smluvního registru, ve kterém díky veřejnosti možná smlouvy ožijí ve zcela inovativním světle...

Už vůbec nejsem bohužel s to pochopit, proč na investorské počínání státu, krajů a obcí, které přináší zisk, tedy kdy je stát, obec či kraj v postavení finančního investora, uplatňuje předkladatel citované předlohy zákona jiný metr než na soukromé finanční investory? Ony veřejně vlastněné subjekty, byť podnikají, otevřeme světu, ať to stojí, co chce… Proč nezbořit klientskou základnu státem, krajem či obcí vlastněné akciové společnosti, vždyť má vysoké zisky, zaměstnanci mzdy... Lze asi doporučit, abychom kromě běžných soukromoprávních prostředků kontroly hospodaření těchto podnikatelů věnovali více prostoru spíše jiným normativním systémům, kterým my, bezvěrci, již tolik nedůvěřujeme – třeba morálce či politice. Nevím, z čeho plyne, že jinak než právem v podstatě už dnes nelze vládnout. Přitom v některých obcích jako ve Farského Semilech smlouvy zveřejňují dobrovolně, bez nějakého zákona. A tak to má v politice být. Jsou politické normy, politická odpovědnost, působí tam jiný normativní systém. Proč má právo poškozovat a proč má být právo poškozováno tím, že je nadužíváno?

Kapitola čtvrtá mé prezentace pojednává o ambivalenci mysteria chtěného na straně jedné versus prozaické skutečnosti reálného provedení na straně druhé. Tady vám chci ukázat na dvou historických soukromých rájích, co může čekat i ten veřejný ráj. První obrázek ukazuje osobu Jaroslava z Pernštejna, druhý Petra Voka z Rožmberka. Jaroslav z Pernštejna byl jedním z těch, kdo zapříčinil pád pernštejnské dynastie v Čechách. Důvodem tohoto pádu byly nenávratné půjčky císaři, v podstatě tedy ekonomické přetížení rodové pokladny. Petr Vok z Rožmberka  postupně přichází o všechna významná rodová sídla a je dalším předobrazem pádu jedné mocné dynastie, která si neuvědomuje své skutečné limity. Důvodem rožmberského ekonomického zhroucení bylo astronomické zadlužení rodu. Jsou to mementa, která bychom asi měli brát v potaz, když budeme vytvářet to, co nepotřebujeme. A nyní k věci. Bohulibá idea z Bruselu zněla: vytvořme nezávislého regulátora pro energetiku. To je skutečný obraz Ráje. Regulátor musí být neúplatný, nestranný, spravedlivý, neovlivnitelný, odborný, a hlavně ceny musí jít dolů. Evropská unie posvětila takového regulátora jako záruku Ráje v energetice, když bude ovšem zároveň finančně nezávislý, bude se řídit jen zákony a pokyny z Bruselu a Lublaně, v čele bude rada odborníků, ne jednotlivec, ten je korumpovatelný, a když bude nastavena soudní kontrola jeho rozhodování. A jak to dopadlo? Vytvořili jsme silný úřad bez jakýchkoliv hranic, který je pancéřově nezávislý a jakoukoliv kritiku mediálně obrací v útok na svou nezávislost. Parametricky bohužel nenaplňuje požadavky ústavněprávních brzd a vyvážení. Koncentruje zákonodárnou, výkonnou, soudní a kontrolní moc. Nepodléhá prakticky žádné kontrole na národní úrovni. Místo vícečlenné rady má jen monokratické vedení. Finanční nezávislost regulátora se pak smrskla na ten moment, že úřadu byl přiznán jakýsi příspěvkový poplatek za činnost. Cena tím pochopitelně dolů nešla. A to má být ten chtěný Ráj?

Závěrem mi dovolte stručnou výpověď odkazem na obrázek šťastné paní vyložené v tradičním okně. Ta paní pochází z Bhútánu, himálajského království, kde neplatí běžné principy měření ekonomiky a indexu hrubého domácího produktu jako jednoho ze základních ukazatelů výkonnosti ekonomiky. Na místo toho se zde používá index hrubého národního štěstí, který sestává ze 72 ukazatelů na čtyřech pilířích - zachování kulturních hodnot, udržitelném rozvoji, dobré vládě a přirozeném životním prostředí. Jak inspirativní! Ten výmluvný obrázek vypovídá vlastně o tom, že Ráj má své objektivní limity dané povahou lidí. Proto jej nelze vlastně ani trvale naplnit, protože je jen relativní a prchlivý, protože se časem jednoduše omrzí. Lidé do jeho založení vkládají mnohé pěkné hodnoty, což je fajn, ale jenom na chvíli. V čase pak Ráj devalvuje, každá stabilita, každé opakování  vede v šedost a nakonec v krajním případě dokonce v útěk z Ráje. A to je právě jeho zásadní, takříkajíc vrozený paradox. Ráj se totiž obdobně jako u toho biblického předobrazu lidem postupně zají a po nějakém čase sklízí jenom prostý lidský nevděk a pohrdání. Proto bychom hledání Ráje měli vnímat spíše v rovině nacházení optima s ohledem na zavedenou praxi, nikoliv jako nikdy nekončící a téměř absolutně dynamický novelizační kolotoč, pokud sklouzneme do roviny právní. Onen optimální Ráj by měl hlavně poskytovat dostatečný prostor k seberealizaci jednotlivců, potažmo umožňovat vznik soukromých rájů à la carte. Ráj navíc nelze budovat jen formálně - právem, podstatná je totiž fakticita, jak je ve skutečnosti naplněna ta která právní norma. Právní norma sama o sobě vytváří totiž jenom předpoklad chtěného stavu. Ráj dokonce nespočívá ani v nekonečné nabídce zdrojů. Kdyby bylo například spousty zlata, tak za chvíli si s ním budou hrát děti, jak se to praví v jedné pohádce, a zlato devalvuje ve všední věc, které si nikdo nakonec ani nevšimne. Takže zkusme také více stavět na realismu vyvažování zájmů, protože jinak je hledání Ráje opravdu ošidné.

Dovolte mi skončit pozitivním konstatováním, že NOZ dává dobrý formální základ pro hledání soukromých rájů. Ovšemže i NOZ má svou odvrácenou stranu, jako každý Ráj. Snažme se jí ovšem překonat jinak než dalšími novelizacemi NOZu, třeba i nedokonalejšími než nyní. Proto si dovoluji vyjádřit obavu, aby nedošlo k tomu, že ten ráj, který už jsme nově instalovali NOZem, jsme zase nezačali přestavovat a rekonstruovat a předělávat dalšími a dalšími novelami. Lidé jsou pak vláčeni podrobnými předpisy, kterým nerozumí a už jen uhýbají ranám. Nová doba je pak jen a jen o nadprodukci lejster, o papírovém vládnutí. A v podstatě o naplnění velmi alibistického postoje, že je lepší přijmout 2 zákony a 5 vyhlášek, než sebrat trochu osobní odvahy k naplnění ducha a litery již existujících právních předpisů.


Kongres Právní prostor 2014

Ve dnech 15. a 16. dubna 2014 se v Seči u Chrudimi konal již 4. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministryně pro místní rozvoj ČR, ministr zemědělství ČR, náměstkyně ministra vnitra ČR, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a prezident Soudcovské unie ČR. Kongres s podtitulem (NE)ZNÁMÉ PRÁVO zahrnoval sedm tematických bloků, v rámci kterých vystoupilo na dvacet přednášejících odborníků z oblasti advokacie, komerčního práva, justice, státní správy a samosprávy a dalších. Pořadateli byly CODEXIS a Právní rádce.

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/    

rekodifikace energetika

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články