Projednávání nového zákona o zadávání veřejných zakázek jste se účastnila jako člen expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj. Jak těžké bylo, vzhledem k zainteresovanosti ekonomických subjektů a různých lobbistických skupin, zákon vytvořit a projednat?
Obsah a témata byly hodně dány evropskými směrnicemi. Expertní skupině se samozřejmě otevírala řada témat, včetně dlouhodobě diskutovaných problémů, ale diskuze probíhala především v odborné rovině: co možné je a co možné není či jaké důsledky v praxi mohou jednotlivá řešení mít. Něco jiného potom je, když návrh zákona prochází mezirezortním připomínkovým řízením a následně je schvalován vládou – tam jde již o zásahy přímo do textu návrhu v důsledku různých pohledů. Samotnou kapitolou je pak samozřejmě projednání v samotném parlamentu a pozměňovací návrhy poslanců. Výhodou byla velmi široká diskuse zainteresovaných stran, kterou otevřelo MMR již během přípravy zákona, takže v diskusi o řadě pozměňovacích návrhů bylo na co navázat. Domnívám se, že samotný legislativní proces jinak odpovídal důležitosti této normy, a ačkoli probíhal v poměrně velkém časovém tlaku kvůli transpoziční lhůtě směrnic EU, byl obvyklý, tak jako u jiných obdobných zákonů.
Nový zákon má výrazným způsobem posílit transparentnost při nakládání s veřejnými prostředky a omezit možnost korupčního jednání při zadávání veřejných zakázek. Jak se to v praxi projeví? Bude dopad vůbec efektivní?
Já si troufám říci, že i předchozí zákon byl transparentní víc než dost, a to v důsledku tzv. transparentní novely z roku 2012. Ona transparentnost platí v uvozovkách. Po zkušenosti s tzv. transparentní novelou se prosadil mezi veřejností – minimálně tou odbornou – názor, že samotný zákon ke zlepšení prostředí samozřejmě nepomůže, rizika korupce nelze řešit pouze zákonem. Potřeba je zavést soustavu různých opatření a postupů, včetně interních a kontrolních. Tak jak byl zákon v důsledku tzv. transparentní novely v roce 2012 přitvrzen, vedlo to ke komplikaci v postupech naprosté většiny zadavatelů, a to i těch, kteří potřebovali pouze zadávat a korupce se nedopouštěli. Kdo zákon obcházet chce, najde si cestu za všech okolností a obcházet jej bude. Tady souhlasím s paní ministryní Šlechtovou, že zákon má být a priori psán pro ty „poctivé“ zadavatele. Hlavním účelem tohoto zákona by nemělo být pouze řešení protikorupčních opatření.
V čem dnes konkrétně spočívá nejčastější porušení zákona o veřejných zakázkách ze strany uchazeče o zakázku – založeno na vašich dosavadních zkušenostech?
Ptáte se na uchazeče o zakázku, tedy dodavatele, což je zajímavé téma mimo pozornost hlavních diskusí. Oblast práva veřejných zakázek se vztahuje primárně na postup zadavatele. V dosavadním zákoně č. 137/2006 Sb. jsou upraveny i delikty dodavatelů, což bylo do zákona začleněno novelou z roku 2009 a účelem bylo zajistit uvádění pravdivých informací při prokazování kvalifikace a zápisu do seznamu kvalifikovaných dodavatelů. V novém zákoně č. 134/2016 Sb. delikty dodavatelů opět nejsou. To, čeho by se dodavatel mohl dopustit, nebude mít za následek „správní delikt“, ale následkem bude vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení. To nastane, pokud dodavatel coby účastník zadávacího řízení neseskládá svoji nabídku nebo žádost o účast tak, jak by podle zákona a zadávacích podmínek měl, anebo uvede údaje neodpovídající skutečnosti. Posuzování neodpovídajících údajů coby správních deliktů dnes náleží Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který v případě zjištění pochybení ukládá ze zákona jak peněžitou sankci, tak zákaz plnění veřejných zakázek, a to fixně na 3 roky. Úřad vedl řadu různě komplikovaných řízení, po skutkové i procesní stránce. V řadě případů je fixní sankce 3 roky nepřiměřeně přísná, a zároveň z rejstříku osob se zákazem plnění je jasné, že sankce „black-listu“ nepostihuje zdaleka všechny, kteří se v zakázkách chovají skutečně nečestně. Celkově se tento typ deliktu a stíhání dodavatele podle mého názoru neosvědčil.
K novému zákonu vedete též celou řadu vzdělávacích seminářů, setkáváte se s lidmi, kteří veřejné zakázky dělají v praxi. Na co se kolem nové právní úpravy nejčastěji ptají?
Momentálně jde zejména o dva okruhy zájmů. Jednak je primární zájem seznámit se s tím, jak nový zákon vypadá, jaká je jeho struktura a cíl. Druhou rovinou jsou výkladové otázky, které vyplývají při čtení zákona v detailu a v kontextu praxe. Řada zadavatelů se nyní správně zaměřuje na to, co mohou dělat podle svých dosavadních zavedených postupů, co nikoliv, co a jak tedy přizpůsobit. Oblastí, která vzbuzuje možná nejvíce otázek, je nastavení kvalifikace dodavatele, ztráta způsobilosti a její obnovení – tzv. self-cleaning. Možnost zadavatele rozhodovat o těchto otázkách by podle nového zákona měla být poměrně široká. Otázka je, jak se na to budou dívat kontrolní orgány a úřad.
Nehrozí snížení určitých záruk kvality a tzv. standardů v souvislosti s dodavateli? Mířím k výraznému omezení nutné ekonomické a finanční kvalifikace dodavatelů.
Naopak se vrací částečně možnost i pro veřejného zadavatele, stanovit si podmínky ekonomické kvalifikace. Tato část kvalifikace byla jednou z věcí, do které významně zasáhla novela 2012, a nyní se částečně vrací do stavu, jak jsme jej znali do roku 2012. Je to o možnosti zadavatele pohrát si s nastavením kvalifikace, jakož i nastavením zadávacích podmínek celkově, více je přizpůsobit svým skutečným potřebám. Podmínky musí být zároveň odůvodněné a nastavení musí být přiměřené a nediskriminační.
Ač se o tom příliš nemluví, zákon v sobě ukrývá kromě problematiky veřejných zakázek také právní normy dosud obsažené v koncesním zákoně. Dočkáme se v této oblasti také nějakých změn?
Vedla se velká diskuze, jestli nezvýšit hranici pro koncesi malého rozsahu na sto milionů korun. V zákoně je navrhovaná výše dvacet milionů, což odpovídá i dosavadní úpravě koncesního zákona a u této částky také zůstalo po projednání v parlamentu. Otevřela se však diskuse, zda by nebyla nejlepší nějaká kompromisní výše. Uvidíme tedy, jestli se k tématu nevrátí některá z dalších novel. Novinkou je samotná směrnice EU upravující koncese. Změny, které se týkají čistě koncesí, nejsou z mého pohledu tak zásadní, jako jsou změny obecně u zadávání veřejných zakázek a úprava navazuje na praxi zavedenou koncesním zákonem č. 139/2006 Sb. Zadavatelé nicméně budou mít větší volnost v nastavení podmínek, včetně volby jiného druhu zadávacího řízení, a odpadá jim paušální povinnost zpracovávat koncesní projekt.
Diskuze k článku ()