Ostatní | Hana Treutlerová | 07.11.2019

Rozhovor: Bořivoj Líbal - Opakované chyby toleruji, porušení důvěry ne Zdroj: Noerr s.r.o.

Rozhovor: Bořivoj Líbal - Opakované chyby toleruji, porušení důvěry ne

Jednotný přístup na trh v rámci střední Evropy či jednotné sazby. I takové výhody budou muset podle Bořivoje Líbala, lokálního partnera advokátní kanceláře Noerr s.r.o., poskytovat mezinárodní kanceláře, aby udržely krok s lokálními hráči. V rozhovoru se dočtete nejen to, jak si na tom stojí vývoj trhu právních služeb, ale také zjistíte, co je základem fungující spolupráce s podřízenými a zda musí být právník dobrým manažerem.

Hana Treutlerová

Hana Treutlerová

redaktorka

Hana Treutlerová

redaktorka

Máte mezi profesním a soukromým životem stanovenou určitou hranici, za kterou nechcete v žádném případě zajít?

Myslím, že v naší profesi, obzvlášť, pokud máte odpovědnost za své kolegy, je ta hranice velmi, velmi tenká. Pracovní a soukromý život se spolu mísí do takové míry, že často nelze jednoznačně stanovit dobu, kdy v práci jste a kdy už ne. Nemyslím si ale, že je to nutně špatně, naopak, vzhledem k charakteru práce by to bez rozumného propojení ani nešlo dělat, v dlouhodobém měřítku, dobře. I v průběhu pracovního dne si potřebuju vyřešit soukromé věci, ale současně i v průběhu víkendu zařizuji pracovní záležitosti, přemýšlím či plánuji.  

Nejen v advokacii je trendem, ze kterého se v posledních letech stává standard, být klientům k dispozici 24/7. Je vůbec takové nastavení správné? Jak jste na tom v tomto směru Vy?

Záleží na typu advokacie, respektive typu klientů, které při poskytování právních služeb servisujete a pak pochopitelně na vzájemné komunikaci. Pokud vás práce baví, tak tomu jste schopni dát více, než když čekáte, kdy zazní gong a pouštíte tužku z ruky. Také to zaleží na nastavení v rodině, zdali je porozumění pro časté víkendy v práci či nocovky. Nemyslím si, že lze generalizovat co správné je a co už ne, o tom by si měl každý rozhodnout sám podle svých schopností a možností, naštěstí žijeme v době, kdy máme možnost si práci vybrat.

Vnímáte to tedy stále jako konkurenční výhodu, nebo spíše jako očekávaný standard?

V mezinárodních kancelářích jako standard vnímám, že když je potřeba, tak se zůstává do noci či o víkendu v práci. Pokud by to však mělo být například rok v kuse, považoval bych to spíš za mismanagement. Současné myslím, že většina klientů u mezinárodních kanceláří standardně očekává, že některé věci budou dodány rychleji a z tohoto důvodu je občas potřeba zůstat v práci o něco déle.  

Jak podle Vás zasáhne do právních služeb vstup umělé inteligence? Dokážete si představit, že některé právní služby budou poskytovány bez většího zásahu lidského faktoru, případně zcela nezávisle na něm? 

Některé asi ano. Obzvlášť jednodušší nebo komoditizované, ty, které jdou zautomatizovat. Jinak myslím, že velký prostor pro umělou inteligenci bude v oblasti knowledge managementu.

V jakém směru by zavádění nových technologií mohl v rámci výstupů pocítit, a tedy vůbec ocenit, samotný klient?

Určitě by to mohl pocítit v rychlosti a kvalitě části právního servisu, v jakémsi nadstandardním opečovávání, otázkou zůstává, jestli také v samotném zlevnění právních služeb. Zajímavou otázkou pak bude také, jak se na celou záležitost budou dívat pojišťovny, které ty advokátní kanceláře budou pojišťovat… to vše ale máme před sebou. 

Před pár lety jste v jednom z našich rozhovorů zmínil, že máte pocit, že na trhu je dostatek kvalitních uchazečů. Změnilo se od té doby něco?

Nezměnilo. Myslím, že kvalitních uchazečů je stále dostatek.

Existuje něco, co i u kvalitních uchazečů v dnešní době postrádáte?

Je to jazyková vybavenost. A teď nemluvím o angličtině, ta je samozřejmostí, ale konkrétně o němčině. Německy mluvící uchazeče – a to jak koncipienty, tak advokáty - hledáme neustále.

Může být právník dobrým advokátem, aniž by byl dobrým manažerem?

Záleží na tom, co má v rámci výkonu tohoto povolání na starosti. Můžete mít na starost pouze dílčí věci a nemusíte řešit administrativu nebo shánění klientů, protože děláte uvnitř větší advokátní kanceláře. V takovém případě nepotřebujete být dobrým manažerem, postačí, že jste dobrý právník, dokážete se plně soustředit na právní problém/úkol, který však zpracujete excelentně a o něco lépe než ostatní. Proč ne?  

Takže v takovém případě stačí, že si člověk dokáže zorganizovat „sám sebe“.

Přesně tak. Když si dokáže zorganizovat sám sebe, mnohdy je to dostačující. Pak ale také záleží, jak a kam se chce posouvat. Pro větší kariérní růst v rámci mezinárodní firmy by měl být advokát rozhodně i dobrým manažerem, jinak bude trpět on sám nebo lidi pod ním. 

Jak podle Vás vypadá ideální nastavení vztahu nadřízený – podřízený? Jaký vztah si s kolegy budujete Vy?

Vše je o důvěře, ta je alfou a omegou společného fungování. Kolegové musí důvěřovat svému nadřízenému, že to s nimi myslí dobře a sleduje zájmy celku, tedy firmy jako takové. A nadřízený si zase musí vážit loajality kolegů.

Tolerujete chyby?

Jasně, protože všichni je děláme.

I opakované?

Opakované chyby ano, opakované porušení důvěry ne. Jsem častěji schopen tolerovat chybu než porušení důvěry. Pokud však není ta první chyba tak zásadní, že tu druhou šanci dát nemůžu.

Jakou největší chybu jste za dobu své kariéry udělal? Jak na ni nahlížíte s časovým odstupem – berete ji jako ponaučení?

Přesně vím, co to bylo za chybu. Kdysi jsem špatně pochopil jednou manažerskou poučku, která říkala, že je dobré mít diverzifikovaný tým. A fakt, že bych nešel s někým na pivo neznamená, že by neměl být v týmu. Toleroval jsem chování a jednání lidí, o kterých jsem věděl, že si s nimi lidsky nemohu kvůli jejich povaze sednout, jen pro to, že měli pracovní výsledky. Místo toho, abych se s nimi hned rozloučil. 

Není to o tom, jestli s nimi jdete nebo nejdete na pivo. Je to o tom, že musíte vědět, že jejich charakter je „rovný“ a cíleně neškodí ostatním. Jsou schopni respektovat to, na čem se společně dohodnete. Daleko důležitější je, jestli je kancelář stmelená a ten daný člověk funguje v rámci týmu. To je naprosto esenciální.

Jak vnímáte vývoj českého trhu právních služeb ve vztahu k vývoji světovému? Ubíráme se stejným směrem jako například naši sousedé?

Můžeme to porovnávat spíše z hlediska toho, jak je daný trh rozdělen. Kolik hráčů na trhu je a jaká je jeho velkost. Česká republika je poměrně malý trh právních služeb, který býval dříve aktivnější. Máme tady větší země, jako je například Polsko, a země, které jsou pro investory atraktivnější, jako je Maďarsko. Jde vždy o to, jak je trh atraktivní, jak je velký a jací hráči na něm operují. Vezměte si třeba vzdálenější Estonsko. Mezinárodních advokátních kanceláří tam není tolik, a proto je tam konkurence menší než tady v Čechách, kde historicky bylo mezinárodních kanceláří hodně. V Čechách je trh obecně komplikovanější, protože je menší a je tu více hráčů, včetně těch českých - a poměrně silných - kanceláří.

Bude u nás mezinárodních kanceláří přibývat?

Myslím si, že svoje pozice budou zlepšovat lokální hráči. Mezinárodní kanceláře budou muset přicházet s něčím navíc, a to třeba právě se silnou mezinárodní sítí, kdy budou schopni zahraničním investorům umožnit jednotný přístup na trhy v rámci střední Evropy nebo naopak českým podnikatelům umožnit jednotnou kvalitu služeb a nabídnout jednotné sazby v Evropě.

rozhovor advokátní kancelář

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotilo 20 čtenářů

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články