Přistupuje právo k mužům a ženám skutečně s rovností? Jaké problémy jsou pro justici aktuálně nejpalčivější? Nejen k tomu se v rozhovoru vyjádřila další z přednášejících letošního ročníku odborného kongresu Právní prostor, soudkyně civilního odvolacího senátu na Městském soudě v Praze a prezidentka Soudcovské unie Mgr. Daniela Zemanová.
Na letošním kongresu Právní prostor vystoupíte v rámci bloku „Aktuální otázky v justici”. Na jaký příspěvek se z Vašich úst můžeme těšit?
Můj příspěvek se bude týkat novely zákona o soudech a soudcích - zásadního zákona pro činnost soudů a vůbec podoby soudnictví u nás. Novela by měla upravovat několik velmi podstatných oblastí, jako je například výběr soudců nebo kárné řízení. Je tedy zřejmé, že pozornost Soudcovské unie přitahuje více než magnet.
Letošní ročník bude opět nabitý významnými přednášejícími z řad celé právnické obce, těšit se však můžeme nejen na zajímavé přednášky. Na co či koho se z celého programu těšíte nejvíce?
V loňském roce jsem po mnoha letech změnila specializaci a vyměnila správní právo za civilní. Využiji tedy vzácné příležitosti vyslechnout si pestrou směs přednášek z této oblasti. Při čtení programu mě zaujal i blok Judikatura a ústavní právo včetně jeho přednášejících.
Lidé si představují, že soudce v české soudní síni nosí paruku, zjednává klid v soudní síni boucháním kladívka o stůl, že když „stáhnou trestní oznámení”, trestní stíhání se automaticky zastaví atd. Který mýtus o platném právu považujete za nejrozšířenější či nejzávažnější?
První dva mýty považuji za neškodné, týkají se jen formálních znaků osoby soudce. Ten třetí svědčí o nízké úrovni právní osvěty ve společnosti, o tom, že mnoho lidí si neuvědomuje rozdíl mezi veřejným a soukromým právem, nezná důsledky, které z této odlišnosti vyplývají a projevují se i v jejich běžném životě. To už je závažnější a měla by to být výzva pro naše školství a veřejnoprávní média.
České televizní stanice se snaží otvírat právní prostředí laikům prostřednictvím televizních pořadů s právní i neprávní tématikou. Takový populární film či seriál má pak výrazný vliv na názor většiny společnosti na právo, mnohdy více než to, co je napsáno v zákoně. Většinou však mají tyto pořady s platnou právní realitou pramálo společného. Pozorujete důsledky tohoto „ohýbání právní reality” i v soudní síni?
Já osobně zatím jen minimálně, je to dáno zejména tím, že jsem působila a působím na těch stupních soudů, kde je většina účastníků zastoupena zástupcem - advokátem, který případná nereálná očekávání a představy klientů zmírní či zcela eliminuje. Předpokládám, že kolegové z okresních soudů budou mít pestřejší zkušenosti. Jako soudci máme výhodu naší autority v soudní síni – lékaři na tom jsou ve svých ordinacích asi hůře.
Jste dlouhodobou zastánkyní zřízení nejvyšší rady soudnictví jako vrcholného orgánu pro styk s výkonnou mocí. Představíme-li si situaci, že byste měla časově zaneprázdněného ministra spravedlnosti v krátkosti přesvědčit o jejím zavedení, jaké 3 hlavní argumenty byste použila?
V takové situaci by na zaneprázdněného a tomu úměrně unaveného ministra mohl zapůsobit argument, že ho zřízení Nejvyšší rady soudnictví odbřemení od činností, které ho zatěžují, případně je mu vyčítáno, že je nevykonává. Přitom klíčové kompetence by mu zůstaly. Neúspěchy a problémy soudnictví už by nebyly přičítány jen ministerstvu. Kdo by odolal? Samozřejmě to zlehčuji, ale myslím, že i příklad této diplomatické argumentace vyjadřuje podstatu, pro kterou Nejvyšší radu soudnictví potřebujeme - lze ji nakonfigurovat jako subjekt, který z vlastní iniciativy zjišťuje a analyzuje problémy v soudnictví, musí přesvědčit ostatní státní moci o správnosti jeho názorů, je to legitimní zástupce soudnictví, který za své kompetence nese odpovědnost. Nic z vyjmenovaného zatím žádný jiný subjekt v současném systému plnohodnotně nevykonává. A chybí to.
Vrcholným funkcím napříč justičními povoláními již několik desítek let drtivě dominují muži. Na tuto problematiku ve svých úvahách poměrně silně upozorňuje například Kateřina Šimáčková, která mimo jiné vyzývá ženy, aby se v rámci své kariéry „nebály jít co nejvýš navzdory uzavřeným mužským klubům“. Vy osobně jste jedním z příkladů, že i žena se může v rámci justiční kariéry dostat vysoko. Jak se Vám povedlo prosadit se mezi silnou mužskou konkurencí a již podruhé obhájit post prezidentky Soudcovské unie?
To je otázka na členy Soudcovské unie – do funkce prezidentky mě zvolili oni. Je pravdou, že ve vysokých funkcích v soudnictví i v politice jsou většinou muži, a ony „mužské kluby“ fungují, byť si to podle mého přesvědčení dotyční muži většinou neuvědomují, ale není to záměr. Vyplývá to z nevyrovnaného poměru. Kdyby byl ve prospěch žen, vytvářelo by to stejný problém. Každá disproporce vyvolává negativní důsledky. Zvykla jsem si na to, počítám s tím, že jejich důvěru a podporu si musím získat, učí mě to být dobře připravená za každých okolností. Chyby mi neprocházejí, to je pro život jen zdravé.
Setkala jste se někdy v právu s rozdílným přístupem k mužům a ženám? Vnímáte problematiku spojenou s genderovou neutralitou práva jako jeden z problémů justičního prostředí a jeho současného stavu v České republice?
Text právních předpisů samozřejmě nesmí sám o sobě zakládat rozdílný přístup z hlediska pohlaví. S tím jsem se ve své praxi zatím nesetkala. Úkolem justice je však zajistit dodržení rovného přístupu – z jakýchkoliv hledisek - zejména při aplikaci právních norem. K tomu je nutné zajistit pestrou diskusi o aplikaci práva a důsledcích jednotlivých názorů. Zejména nejvyšší soudy, které vytvářejí závaznou judikaturu, by měly být obsazovány tak, aby při diskusích mohly zaznít názory různě založených soudců – nejen z genderového hlediska, ale včetně toho. Jak jsem již uvedla, každá výrazná nevyrovnanost ve složení diskutujících poškozuje objektivní výsledek názorových střetů. Nejvyšší soudy, včetně Ústavního, a vedení všech soudů, tedy potřebují oproti současnému stavu více žen - ne pro dodržení nějakých umělých kvót, ale pro zajištění kvalitní a vyrovnané funkce těchto institucí.
Jak již bylo zmíněno, na konferenci vystoupíte v rámci bloku s názvem „Aktuální otázky v justici”. Jaká otázka týkající se justice je podle Vás tou nejaktuálnější?
Výběr soudců a soudních funkcionářů! Lidský prvek v soudnictví byl, je a bude vždy ten nejdůležitější.
Diskuze k článku ()