Náhrada mzdy zaměstnancům podle méně používaných norem zákoníku práce Zdroj: Fotolia

Náhrada mzdy zaměstnancům podle méně používaných norem zákoníku práce

Vyhlášený nouzový stav v souvislosti s pandemií viru COVID-19, který je v historii existence České republiky bezprecedentní svým rozsahem a délkou, se více nebo méně dotýká všech skupin obyvatel. Zejména zaměstnavatelé a zaměstnanci jsou v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020 konfrontováni s přerušením činnosti, nebo nemožností přidělování práce. Jak je daný stav konformní s platnou právní úpravou a co z daného stavu plyne pro účastníky pracovně právního vztahu?

Mgr. Štěpán Ciprýn

Mgr. Štěpán Ciprýn

advokát, AK CIKR

Mgr. Štěpán Ciprýn

advokát, AK CIKR

Pro případ, kdy je pozastavena činnost u zaměstnavatele, či nelze pracovní aktivity vyvíjet z preventivních důvodů daných nařízením vlády, je možno potenciálně aplikovat i některá méně známá ustanovení zákoníku práce. Ten obsahuje více druhů překážek na straně zaměstnavatele, kdy je podle druhu překážky zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci 60 - 100 % z výše průměrné mzdy.

Nyní si jednotlivá ustanovení blíže představíme.

§ 207 písm. a) zákoníku práce (prostoj)

Prostoj lze popsat jako stav, v němž by se mělo jednat o překážku v práci, která je svým charakterem náhlá, nepředvídatelná a přechodná, což ji odlišuje od ostatních překážek v práci na straně zaměstnavatele.

Nemůže být uplatněn pouze jako jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele, ale musí se jednat o důsledek objektivní okolnosti. Mluvit o prostoji by se dalo v případě, kdy by v důsledku mimořádného opatření došlo k výraznému omezení, nebo přerušení činnosti zaměstnavatele A, který dodává zaměstnavateli B zboží, které tento nutně potřebuje k zajištění své činnosti. Když pak zaměstnavatel B v důsledku těchto okolností musí výrazně omezit, nebo dokonce zastavit provoz, můžeme mluvit o prostoji na jeho straně.

Nebyl-li zaměstnanec zaměstnavatelem v případě prostoje převeden na jinou práci, náleží mu náhrada mzdy nejméně ve výši 80 % průměrného výdělku.

§ 207 písm. b) zákoníku práce (nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelní událost)

Pokládat pandemii za živelní událost, a tedy překážku na straně zaměstnavatele není vyloučené, zákoník práce ani jiné zákony tento pojem nedefinují. I kdybychom pandemii za standardních okolností pod působení přírodních živlů nezahrnuli, nemožné to není. Zaměstnanci by pak v důsledku přerušení práce způsobené živelní událostí příslušela náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

Pro zaměstnavatele je zásadní eliminovat ekonomické ztráty, tudíž se pak nabízí možnost převést zaměstnance na jinou práci podle § 41 odst. 55 zákoníku práce v případě, že zaměstnanec s převedením na jinou práci projeví svůj souhlas.

V případě, že bychom nezařadili pandemii mezi živelní události, pořád, lze ji považovat i za jinou překážku v práci na základě § 208, nebo částečnou nezaměstnanost dle § 209.

§ 209 zákoníku práce (částečná nezaměstnanost)

O jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele (s výjimkou zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce) se jedná také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Dle § 209 odst. 2 zákoníku práce musí být náhrada mzdy nejméně 60 % průměrného výdělku, podle vnitřního předpisu nebo dohody s odborovou organizací. Je potřeba upozornit na riziko, že v případě, kdy se zaměstnavatel rozhodne postupovat podle odstavce o částečné nezaměstnanosti, nebo řadit pandemii mezi živelní události a nahradit zaměstnancům méně než 100% průměrné mzdy, podstupuje riziko, že jeho postup může být později orgány veřejné moci označený za nesprávný.

Jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207 zákoníku práce

Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jinou překážku na straně zaměstnavatele, než jsou prostoje či přerušení práce nepříznivými povětrnostními vlivy či živelní událostí, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (§ 351 - § 362). To neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 - § 87). K danému názoru se za současné situace přiklání i MPSV:

„Dojde-li k uzavření pracoviště nebo omezení jeho provozu na určitý čas ve vazbě na výše zmíněné usnesení, v důsledku čehož zaměstnavatel zaměstnanci nebude přidělovat práci, jedná se o tzv. jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce, po dobu jejíhož trvání zaměstnanci náleží náhrada mzdy/platu ve výši jeho průměrného výdělku.“

Vláda ve čtvrtek 19.3. 2020 uložila podnikatelům, kteří museli uzavřít provoz, povinnost hradit svým pracovníkům mzdu v plné výši. Zaměstnavatelé zároveň budou mít nárok na příspěvek na mzdy zaměstnanců od Úřadu práce až ve výši 80 %. Dále pak bude Úřadem práce individuálně posouzena výše příspěvku pro zaměstnavatele, kteří povinně poskytují zaměstnancům v domácí karanténě 60 % ze mzdy. (Kromě jiného bylo jako úleva podnikatelům pozastaveno elektronické evidování tržeb po dobu nouze a následujících tří měsíců a v nejbližších dnech má být schválena řada dalších opatření, jako například možnost mořit letošní daňovou ztrátu zpětně ze zisku z roku 2019 a 2018.)

V praxi někteří zaměstnavatelé řeší překážky na své straně pomocí dovolené či neplaceného volna zaměstnance, čímž obcházejí ustanovení zákoníku práce. Ačkoliv zaměstnavatel může svým zaměstnancům nařídit čerpání dovolené, musí jim tuto skutečnost oznámit 14 dní předem. Alternativně lze zaměstnancům v karanténě přidělovat práci mimo pracoviště, jedná se pak o dohodu o výkonu práce z domova ve smyslu § 317 zákoníku práce. Při práci z domova nedochází u zaměstnavatele k povinnosti kompenzovat zaměstnanci mzdu, neboť zaměstnanec stále pracuje za dohodnutou odměnu na základě pracovní smlouvy. Takzvaný home office ale zaměstnanec musí mít ze zákona ve své smlouvě, nebo jejím dodatku.

Ve shora uvedených řádcích jsme nahlédli do pracovního prostředí, ve kterém dopadá regulace dnešních dnů především na bedra zaměstnavatelů. Vzhledem k prevenční povinnosti mají své povinnosti i zaměstnanci, například aktuálně § 106 odst. 4 písm. d) zákoníku práce a to především: „dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu,“. V následujících dnech se ukáže, zda zaměstnavatelé budou muset v případě nekázně u dodržování nastavených hygienických pravidel zaměstnanců přistupovat k dalším restrikčním opatřením.

pracovní právo náhrada mzdy

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotilo 10 čtenářů

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články