Provozování kamerového systému na pracovišti zaměstnavatele
Pořizování kamerových záznamů na pracovišti zaměstnavatele je v poslední době diskutovaným tématem. Zaměstnavatelé instalují kamerové systémy nejčastěji za účelem ochrany svého majetku a kontroly zaměstnanců. Vzhledem ke skutečnosti, že pořizování kamerových záznamů je považováno za zpracování osobních údajů, zaměstnavatelé se v takovém případě stávají správci osobních údajů a z tohoto důvodu musí dodržovat nejen pravidla stanovená zákonem č. 262/2006, zákoníkem práce, v platném znění (dále jen „ZP“), ale také pravidla stanovená zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění (dále jen „ZOOÚ“).
Dle zákoníku práce zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.[1] V případě, že takovýto závažný důvod dán není, nemůže zaměstnavatel kamerové záznamy pořizovat, a to ani za předpokladu, že zaměstnanec udělí s monitorováním souhlas. Zaměstnavatel sice disponuje právem kontroly pracovní činnosti zaměstnanců, musí však k tomuto využít vhodné prostředky a formy. V řadě případů totiž kamerový systém pouze nahrazuje nedostatky v elektronickém či mechanickém zabezpečení. Obecně tak platí, že zaměstnavatel může pořizovat kamerové záznamy pouze v případě, že účelu, který zaměstnavatel sleduje (např. kontrola docházky na pracoviště a pracovní kázně, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dodržení technologického postupu, ochrana majetku zaměstnavatele atd.), nejde dosáhnout jinak (např. osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci, evidencí pracovní doby, apod.).
Jelikož je provozování kamerového systému považováno za zpracování osobních údajů, je nutné splnit oznamovací povinnost Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)[2], a to prostřednictvím formuláře dostupného na internetových stránkách ÚOOÚ. ÚOOÚ má lhůtu 30 dnů na zapsání oznámení o zpracování osobních údajů do registru. Zápisem do registru vzniká správci oprávnění zahájit zpracování osobních údajů.
V souvislosti s návrhem kamerového systému musí správci vypracovat analýzu variant ochrany sledovaného objektu (tj. budovy, zařízení, osoby), včetně analýzy zásahů do soukromí, analýzu rizik, projektovou dokumentaci, dokumentaci přijatých technicko-organizačních opatření a fakultativně směrnici k provozování kamerového systému.[3]
Zaměstnavatel je dále povinen vůči dotčeným subjektům (zaměstnancům, ale i třetím osobám, které vstupují do sledovaného prostoru) splnit informační povinnost. Tyto osoby musí zaměstnavatel informovat především o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat, komu mohou být osobní údaje zpřístupněny atd.[4] Vůči zaměstnancům, tedy osobám, které se v monitorovaném prostoru pohybují pravidelně, je tato povinnost splněna především vydáním interního předpisu zaměstnavatele o provozování kamerových systémů, se kterým budou zaměstnanci prokazatelně (např. proti podpisu) seznámeni. Vůči třetím osobám, které vstupují nepravidelně do prostoru sledovaného kamerovým systémem, je informační povinnost splněna uvedením požadovaných informací na viditelném místě, např. u vstupu do budovy. Zároveň je nutné vyvěsit informační ceduli u sledovaných prostor a řádně vést dokumenty související s vlastním provozem a poskytováním osobních údajů.
Kamerové záznamy je možné uchovávat pouze po dobu nezbytně nutnou. Po uplynutí této doby by se data měla vymazat. Samozřejmě existují výjimky, a to např. v případě zjištění incidentu, kdy jsou záznamy předávány orgánům činným v trestním řízení. Zákon sice nestanovuje dobu, která je přiměřená a nezbytně nutná k uchování záznamu s ohledem k uvedenému účelu, v praxi se však běžně operuje se třemi dny.
Po celou dobu provozování kamerových systémů je nutné mít na paměti, že pořizování kamerových záznamů nesmí nadměrně zasahovat do soukromí osob. Není tak možné použít kamerový systém např. v místech, kde jsou konány ryze soukromé úkony (toaleta, umývárna apod.). Pokud je nutné sledovat i tyto soukromé prostory, musí zaměstnavatel vyčlenit prostor, kam kamerový systém nezasahuje.
[3] Úřad pro ochranu osobních údajů: Provozování kamerových systémů - Metodika pro splnění základních povinností ukládaných zákonem o ochraně osobních údajů, 2012, ISBN 978-80-210-6017-3
Další články
Za balíček z Číny může nečekaně přijít ještě druhá účtenka. Clo budou primárně řešit přepravci
Nová evropská pravidla pro malé zásilky z Číny a dalších zemí mimo EU začaly platit od 1. července. Balíčky do hodnoty 150 eur, které byly dosud osvobozeny od cla, nově podléhají paušálnímu clu.
Mohou podnájemci tvořit zákaznickou základnu? Nejvyšší soud upřesnil výklad zákona
Co je to zákaznická základna, jaké má definiční znaky a zda podnájemci mohou tvořit zákaznickou základnu. To vše zodpověděl Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí.
Tachografy v dodávkách: nová pravidla od července 2026
Dlouho spíše okrajové téma tachografů u lehkých užitkových vozidel se od 1. 7. 2026 stalo praktickou otázkou pro řadu společností, které používají dodávky při přeshraniční přepravě zboží.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
