Účastenství manžela povinného v exekučním řízení
Účastenství manžela povinného v exekučním řízení vymezuje ust. § 36 odst. 2) exekučního řádu,[1] který stanovuje, že účastníkem exekučního řízení se stává také manžel povinného, a to ve chvíli, kdy je exekučním příkazem postižena součást společného jmění manželů, a to jen ve vztahu k takové součásti (v úpravě účinné do 31. 12. 2013 ve chvíli, kdy byly exekučním příkazem postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, a to jen ve vztahu k takovým věcem, právům či jiným majetkovým hodnotám). Je třeba říci, že někdy bývá velmi těžké určit, co je součástí společného jmění manželů, tedy zdali se určitá věc, právo či jiná majetková hodnota skutečně ve společném jmění manželů nachází, nebo zdali je taková věc, právo či jiná majetková hodnota ve výlučném vlastnictví povinného (typicky motorové vozidlo, jež bylo pořízeno za trvání manželství, když v evidenci motorových vozidel se uvádí vždy pouze jeden vlastník, nikoliv manželé, a nelze tedy určit, zdali bylo vozidlo pořízeno za finanční prostředky náležející do společného jmění, či z výhradních prostředků jen jednoho z manželů). Jak uvádí JUDr. Martina Kasíková,[2] je účastenství manžela povinného v exekučním řízení spojeno se skutečností, že je vydaným exekučním příkazem alespoň potencionálně postižen majetek patřící do společného jmění manželů. „Manžel se tedy stává účastníkem exekučního řízení od okamžiku, kdy jsou postiženy majetkového hodnoty v SJM nebo některý účastník řízení tvrdí, že jsou takové majetkové hodnoty exekucí postiženy, ale nejdříve tehdy, kdy je ohledně takových majetkových hodnot vydán exekuční příkaz.“[3]
Účastníkem exekučního řízení ve vztahu k majetku náležejícího do společného nemusí být nutně pouze manžel povinného. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky,[4] účastníkem exekučního řízení je také bývalý manžel povinného, pokud závazek povinného vznikl za trvání manželství, a to ve vztahu k majetku zaniklého společného jmění manželů, když společné jmění manželů zaniká rozvodem manželství, avšak takové společné jmění doposavad nebylo vypořádáno. Nový občanský zákoník[5] (dále jen „NOZ“) v § 736 a násl. (v zákoně č. 40/1964 Sb., byla tato problematika řešena v § 150) vymezuje způsoby, kterými může být společné jmění manželů vypořádáno, a sice dohodou mezi manžely, dále rozhodnutím soudu na základě návrhu kteréhokoliv z nich nebo na základě nevyvratitelné právní domněnky založené na uplynutí lhůty, která stanoví, že není-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění manželů toto vypořádáno dohodou nebo nebyl-li v této lhůtě podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučné užívá jako vlastník, pro ostatní movité a nemovité věci platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví obou, kdy podíly jsou stejné; a konečně ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, zatímco jejich podíly jsou taktéž stejné.
Majetek náležející do společného jmění manželů
Další ustanovení exekučního řádu, které se významně dotýká problematiky postihování majetku patřícího do společného jmění manželů, nalezneme v ust. § 42. Zde je namístě zmínit, že ust. § 42 odst. 1) se doslovně, tedy až na terminologii, která je rozdílná v řízení vykonávacím a v řízení exekučním, shoduje s ustanovením § 262a odst. 1) občanského soudního řádu.[6]
V případě, že je vymáhán závazek, který za trvání manželství vznikl oběma z manželů, tedy povinnými osobami by byli oba manželé (typicky na základě úvěrové smlouvy), je k uspokojení věřitele možno použít nejen majetek, který by patřil do výlučného vlastnictví toho kterého z manželů, ale je možno také použít majetek náležející do jejich společného jmění.
Ustanovení § 42 odst. 1) exekučního řádu řeší situaci, na jejímž základě lze exekučně postihnout majetek ve společném jmění manželů za předpokladu, kdy vymáhaný závazek vznikl pouze jednomu z manželů, za trvání manželství. Nově se v tomto odstavci díky novele exekučního řádu s účinností od 1. 1. 2014 objevila také možnost vést exekuci na majetek ve společném jmění manželů také pro vymožení dluhu, který vznikl jen jednomu z manželů, a to již před vznikem manželství. V souvislosti s tímto vymezením je však nutno mít na paměti ustanovení § 709 – 712 NOZ, která se blíže zabývají nejen tím, co náleží do společného jmění manželů, ale zároveň negativně vymezují, co do něj nespadá (typicky nemovitá věc nabytá jedním z manželů darem od svých rodičů).
Vzhledem k možnosti úpravy rozsahu společného jmění manželů odlišně od té zákonné, kterou manželům přiznává NOZ, myslel zákonodárce i na situaci, kdy by povinný mohl institutem zúžení společného jmění manželů záměrně sabotovat věřitelovu možnost na uspokojení své pohledávky. Z tohoto důvodu se dle ust. § 42 odst. 1) exekučního řádu za majetek náležející do společného jmění manželů považuje také takový majetek, který ve společném jmění není jen díky tomu, že bylo společné jmění manželů smlouvou zúženo, nebo že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl vznik společného jmění manželů vyhrazen až ke dni případného rozvodu manželství. V praxi se setkáváme převážně se zúžením společného jmění manželů smlouvou. Nově, na základě novely účinné od 1. 1. 2014, se dle ust. § 42 odst. 1) exekučního řádu považuje za majetek patřící do společného jmění manželů také majetek, který není součástí společného jmění manželů jen proto, že bylo společné jmění manželů zrušeno nebo jeho stávající rozsah zúžen na základě rozhodnutí soudu. Možnost analogicky použít ustanovení o zúžení společného jmění dohodou na situace, v nichž došlo k jeho zúžení rozhodnutím soudu, zmiňuje ve svém článku již Mgr. Vladimíra Medková[7].
Po téže novele však také došlo k úpravě § 42 odst. 2), kdy tento dříve řešil situaci, kdy naopak došlo k rozšíření společného jmění manželů o majetek, který ke dni vzniku pohledávky do společného jmění manželů vůbec nepatřil (např. o nemovitou věc, která byla ke dni vzniku vymáhané pohledávky ve výlučném vlastnictví povinného). Řešení této situace z ust. § 42 odst. 2) exekučního řádu a ust. § 262a odst. 2) občanského soudního řádu zcela zmizelo.
Posledním odstavcem § 42 exekučního řádu je od 1. 1. 2014 odst. 2) a nikoliv již odst. 3). Vzhledem k tomu, že se exekucí majetku náležejícího do společného jmění manželů zasahuje do majetkové sféry osob, které o případných pohledávkách svého manžela nemusejí tušit, je namístě, že zákonodárce soudnímu exekutorovi stanovil v ust. § 42 odst. 2) exekučního řádu povinnost, aby vždy přihlédl k takovým skutečnostem, které v rámci exekučního řízení vyjdou najevo. Vzhledem k možnosti soudního exekutora nahlížet např. do centrální evidence obyvatel odpadá nutnost složitě zkoumat, zdali v době, kdy soudní exekutor vede exekuční řízení, zde manželství stále je, či nikoliv, případně, kdy došlo k jeho rozvodu atd.
Možnosti postižení majetku ve společném jmění manželů po novele č. 396/2012 Sb.
Od samotného počátku vzniku institutu soudních exekutorů se objevovaly snahy o postižení majetku manžela povinného, který se logicky jevil jako součást společného jmění manželů, konkrétně šlo o snahu o postižení mzdy manžela povinného, finančních prostředků na bankovním účtu manžela povinného a postižení jiných majetkových hodnot, které náležely manželu povinného. „S odůvodněním, že předmětem exekuce srážkami ze mzdy je nárok na mzdu a exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je nárok na tuto pohledávku, a protože tyto nároky nejsou ani po nové úpravě předmětem společného jmění manželů, se v soudní praxi ustálil názor, že nelze vést exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného ani přikázáním z účtu, jehož majitelem je manžel povinného, směřuje-li exekuce jen proti povinnému.“[8] Názor na nemožnost postižení majetku manžela povinného spočívající v jeho nároku na mzdu nebo nároku na pohledávku na jeho účtu byl mnohokrát judikován. Jedním z mnoha je například judikát Nejvyššího soudu ČR, v němž je stanoveno, že „exekuce přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu podle ustanovení § 303 a násl. o. s. ř. může být totiž provedena jen u pohledávky z účtu, jehož majitelem je povinný. Jiná pohledávka z účtu – tedy i pohledávka, jejímž výlučným majitelem je manžel(ka) povinného – není způsobilým předmětem této exekuce, i kdyby na účet byly vloženy peněžní prostředky povinného, případně peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů /povinného a majitele účtu/“.[9] Vzhledem k výše uvedenému v praxi často docházelo k tomu, že veškeré finance povinného protékaly bankovním účtem manžela povinného, a ač o této skutečnosti soudní exekutor věděl, případně byla taková skutečnost více než zřejmá, nemohl s tímto nic činit.
Novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., došlo k velkým změnám, mimo jiné ve vztahu k prolomení možnosti postihování majetku manžela povinného. Ustanovení, na jehož základě je možno postihovat mzdu či jiný příjem manžela povinného, pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo jiné majetkové hodnoty manžela povinného, jestliže jde o vydobytí dluhu, který spadá do společného jmění manželů, však nenalezneme v exekučním řádu, nýbrž v občanském soudním řádu, a to v ust. § 262a odst. 2). Na základě ust. § 52 odst. 1) se, pokud není exekučním řádem stanoveno jinak, na exekuční řízení přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, tedy i shora uvedený § 262a odst. 2).
Závěr
Společné jmění manželů je v exekučním řádu, ale také občanském soudním řádu, upraveno relativně dostatečně, i když by si dle mého názoru zasloužilo větší pozornost zákonodárce, jelikož se v rámci exekuční praxe musíme vypořádat se situacemi, na jejichž řešení současné znění zákona nedává odpověď a zevrubnější právní úprava by mnohé z nich vyřešila.
Ve vztahu k postihování majetku ve společném jmění manželů nelze než kvitovat novelu exekučního řadu a občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., přesněji řečeno možnost postihovat mzdu manžela povinného, pohledávky na bankovních účtech patřících manželu povinného a jiných pohledávek manžela povinného. Nemožnost toto činit v minulosti ve velkém množství případů bránila vymáhání pohledávek oprávněných a zároveň napomáhala povinným v ukrývání a odklánění majetku.
Seznam literatury
- KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. – Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s.
- Periodika: MEDKOVÁ, V.; Exekuční postih společného jmění manželů. Soudce, 2013, č. 2, s. 4-11.
Judikatura
- Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012
- Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 712/2004
[1] Zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
[2] KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. – Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 177 – k ust. § 36.
[3] Tamtéž, s. 177.
[4] Srov. Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012.
[5] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[6] Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
[7] Blíže MEDKOVÁ, V.; Exekuční postih společného jmění manželů. Soudce, 2013, č. 2, s. 4-11.
[8] KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. – Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 177.
[9] Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 712/2004.
Diskuze k článku ()