K problematice trestní praxe v insolvenčním řízení Zdroj: Fotolia

K problematice trestní praxe v insolvenčním řízení

Legislativa týkající se úpadku prodělala za svou poměrně krátkou existenci velmi silný a bouřlivý vývoj. Nejprve byl s účinností ode dne 1.10.1991 přijat zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Následovaly jeho poměrně rozsáhlé novely a nakonec byl vystřídán ke dni 1.1.2008 zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který prožívá ještě daleko silnější legislativní vývoj.

JUDr. Jiří Solil

JUDr. Jiří Solil

advokát v AK Solil, Fiala a spol.

JUDr. Jiří Solil

advokát v AK Solil, Fiala a spol.

Stejně tak docházelo k podstatným změnám v titulu a oprávnění konkurzních, následně insolvenčních správců, kdy jejich plná autonomie a svoboda rozhodování byly v průběhu času omezeny ve prospěch věřitelských výborů.

Je logické, že vzhledem k poměrně silnému finančnímu objemu celé řady řešených subjektů v úpadku, docházelo a dochází ke snahám o zneužití ustanovení zákona a jeho účelovému výkladu. Dodnes slouží k dobrému zapamatování causa konkurzního správce Mgr. Daniela Thonata a jeho skupiny, kde byly vytipovávány vhodné podnikatelské subjekty s velkým majetkem, které byly následně účelově vtaženy do konkurzního řízení a dokonce za spolupráce justice následně rozebrány. Je potřeba zmínit, že tato rozsáhlá a dlouhodobá trestná činnost mohla být umožněna pouze nečinností ze strany orgánů činných v trestním řízení, kam poškození podávali celou řadu trestních oznámení, jednoznačně svědčících o modusu operandi ze strany pachatelů! Autor článku má osobní zkušenost s uvedenou skupinou v jedné z jeho klientských caus.

Přijetím tzv. insolvenčního zákona byl v podstatě dokončen přechod rozhodujících pravomocí ze státem jmenovaného správce na věřitelský výbor. Jistě naprosto logicky. Insolvenční řízení pak výrazně nabobtnalo a stalo se ještě méně srozumitelnějším. Insolvenční správci musí vykonat poměrně složitou zkoušku, bez ohledu na jejich již případně vykonané profesní zkoušky a i při své činnosti musí splňovat řadu zákonných podmínek a omezení. Jako nejabsurdnější se pak jeví zákaz účastnit se politického života i na nejnižších volených funkcích, což nemá v naší legislativě obdoby! Ani u advokátů či notářů!

Přes shora uvedené změny stále docházelo a dochází k pokusu o zneužití insolvenčního řízení. Autor článku se s tím setkal již bezprostředně po počátku účinnosti insolvenčního zákona, kdy se subdodavatelská stavební firma pokoušela vydírat generálního dodavatele právě hrozbou insolvence ve snaze přinutit ho zaplatit jím rozporovaná plnění. Ambicí nebylo v tomto případě dosáhnout insolvenčního řízení, ale znemožnit napadenému subjektu účast ve veřejných soutěžích!!!

Již několik let pak probíhá další kontroverzní řízení. Obch. spol. WAKE spol. s r.o., známý výrobce léčiv a doplňků v České republice, dále také „WAKE“, uzavřel smlouvu o výhradní distribuci se společností, která je nyní v úpadku, a proto ji lze pro potřeby tohoto článku dále nazývat „úpadcem“. Smlouva byla uzavřena v roce 2007 na základě zájmu úpadce a jeho příslibů o schopnostech řádně rozdistribuovat zboží. K tomu nikdy nedošlo, a proto společnost WAKE spol. s r.o. počátkem roku 2011 od této smlouvy odstoupila. Předtím však prodala malou část svých výrobků polskému subjektu, avšak s vědomím úpadce a na jeho žádost, neboť úpadce v té době již společnosti WAKE dlužil miliónové částky i za odebrané zboží, nad rámec dalších porušení distribuční smlouvy, zejména neodčerpaného objemu zboží. To vše přes skutečnost, že úpadce měl 200 – 300 % marži za odebrané zboží! Odstoupení bylo úpadcem akceptováno, když v březnu 2011 byla uzavřena na naléhání úpadce distribuční smlouva další, již nevýhradní, a přesto, zhruba po půl roce, odstoupil úpadce sám. Jaký to paradox. Následně společnost WAKE žalovala úpadce o cca 2,5 miliónů Kč za neodebrané zboží a dosáhla v létě 2013, tedy po dvou letech, nepravomocného rozhodnutí soudu, který tento nárok přiznal.

A hle, v polovině roku 2013 začíná společnosti WAKE přicházet řada oznámení o postoupení údajných pohledávek úpadce za WAKE, údajně vzniklých ze smluvních pokut, světe div se, přes nesporné odstoupení od distribučních smluv a jakýchsi náhrad škod. Reakce WAKE, že žádné takové smluvní pokuty ani náhrady škod nemohly vzniknout, zůstala bez odezvy. V předvečer zahájení insolvenčního řízení pak úpadce podal proti WAKE tři žaloby na cca celkem 300 miliónů Kč, a to ze shodných titulů. A pak přišla ta naše insolvence a následně i konkurz. Ve věřitelském výboru úpadce pak zasedli, vyjma bankovního ústavu, osoby s úpadcem spřízněné.

Společnost WAKE se obrátila na právního zástupce a již v srpnu 2013 bylo podáno trestní oznámení. V následném překotném vývoji bylo podáno další, rozšiřující, v listopadu 2013. A v únoru 2014 bylo podáno trestní oznámení prozatím poslední, a to poté, co bývalý statutární orgán úpadce, přes svoji další společnost překoupil část údajných pohledávek od úpadce a podal insolvenční návrh na společnost WAKE! Jako další věřitelé byli uvedeni subjekt, který byl shodně spojen s osobou úpadce, a potom respektovaný, renomovaný výzkumný ústav, který však obratem prohlásil, že společnost WAKE nikdy nedlužila ani korunu! Dlužno dodat, že orgány činné v trestním řízení dosud ve věci neprovedly jediný úkon, a to po dobu téměř roku (!) a omezují se na proklamace o subsidiaritě trestního řízení a o neshledání trestné činnosti přibližně v čtvrtletních intervalech! A to na rozdíl od policisty, který na základě udání ze strany úpadce, provedl blesku rychlé šetření na přelomu roku 2013 a 2014, vyžádal si celou řadu důvěrných informací a ty, dle vlastního prohlášení, poskytl osobám ovládajícím úpadce, které použily, i když nešikovně, právě k podání insolvenčního návrhu proti WAKE. I když byl soudem prvního stupně zamítnut návrh na zahájení insolvenčního řízení proti spol. WAKE. Jistě není potřeba zdůrazňovat, jak moc ji samotná hrozba insolvenčního řízení poškozuje, stejně jako její dobré jméno, když se zejména nemůže účastnit veřejných soutěží a grantů! O nátlakových a vyděračských snahách různých osob nemluvě.

Stručně je zde tedy situace, kdy subjekt A, který se blíží insolvenčnímu řízení, po několika letech vygeneruje konstrukci o stomiliónových pohledávkách za subjektem B, se kterým měl dříve smluvní vztah a kterému prokazatelně dluží, část těchto údajných tzv. pohledávek prodá spřáteleným subjektům, nebo dokonce vlastní firmě (!), část takových tzv. pohledávek ve stomiliónových hodnotách zažaluje těsně před zahájením insolvenčního řízení v jednoznačné účelové snaze se vyhnout zaplacení soudního poplatku, poté tyto tzv. pohledávky uplatňuje a dokonce iniciuje insolvenční řízení proti subjektu B, tedy svému věřiteli! A orgánům činným v trestním řízení na tom není ničeho podezřelého!!!

Zůstává otázkou, jestli mají orgány činné v trestním řízení skutečně samočistící mechanismus a právo rozhodovat, čím se jim zabývat chce či nikoliv! Pokud ano, přidají se k institucím, jako je úřad veřejného ochránce práv. Pokud ne, je třeba nastolit dostatečné mantinely, kdy orgány činné v trestním řízení budou povinny se trestním oznámením alespoň zabývat, bezodkladně, zejména když hrozí nebezpečí z prodlení a značná škoda! Stalo se určitou módou orgánů činných v trestním řízení, zabývat se jakoukoliv věcí s náznakem korupčního jednání. Nic proti tomu, tedy bylo-li takové jednání vůbec dáno. Tento postup však nemůže jít na úkor vyšetřování jiné závažné trestné činnosti! V tomto případě majetkové. A dlužno říci, že pan Thonat by měl radost.

Je třeba zdůraznit, že výše inzerovaných pohledávek v žádném případě neodpovídá účetnictví úpadce, což nikomu nepřipadá divné.

 

trestní právo insolvenční řízení

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články