„Vzhůru k novému řádu!“

„Vzhůru k novému řádu!“, zvolala nová ministryně spravedlnosti krátce poté, co převzala resort. Jistě, že nejde o snahu změnit řád společenský, ale procesní. Vyhlásila, že mezi priority svého působení v úřadu zařazuje přípravu, a nejlépe i přijetí nových procesních předpisů v občanskoprávním a trestním řízení.

předseda senátu Městského soudu v Praze, prezident Soudcovské Unie
Foto: Fotolia

Nemám ambici hodnotit stav civilního procesního předpisu, byť ten dosavadní bohužel významně ovlivňuje i řízení trestní. (Mám na mysli nešťastnou úpravu doručování, zbytečně a neprakticky formalisticky pojatou.) Chci se zde krátce zamyslet nad tím, co má, může či měla by výzva paní ministryně přinést do trestního řízení.

Oba procesní předpisy, občanský soudní řád a trestní řád jsou starší padesáti let. Což by samo o sobě nemuselo vadit ani v případě, že vznikaly za jiného režimu. Vždyť stáří právního předpisu, jeho tvrzená nemodernost, ale i jiná filosofická koncepce mohou být naopak vhodnou inspirací pro tvůrce nového kodexu, snadno pojmenovatelným kontrapunktem pro jejich dílo. Tento efekt jsme mohli přece pozorovat při tvorbě a přijímání nového občanského zákoníku, který se halasně a transparentně distancoval takřka od všeho, co jsme znali z jeho předchůdce.

Rekodifikační komise je v tuto chvíli ustanovena a v jejím čele, v celku očekávaně, stojí profesor Šámal, předseda senátu Nejvyššího soudu, vůdčí osobnost většiny novel trestních předpisů po roce 1989. Již představil některé principy, na kterých hodlá stavět, ovšem pořádná debata se zatím nerozběhla. Zato se čím dál častěji objevují i v denním tisku z celku vytržené drobnosti, které by ten který uživatel trestního řádu chtěl mít upravené jinak.

Dovolte, abych se na možný nový trestní procesní předpis podíval co nejobecněji, a zkusím to právě tou „negativní“ metodou, tedy s použitím slýchaných argumentů proti stávajícímu řádu: 

1) Dílo totalitního režimu

Tak to nepochybně platí, vždyť byl přijímán na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, kdy se o politické oblevě druhé poloviny šedesátých let občanům lidově-demokratického Československa ani nesnilo.

Ale! Během posledního čtvrtstoletí byl trestní řád protkán desítkami i velmi rozsáhlých novelizací, které mimo jiné reagovaly na potřeby právního státu, nálezy Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, výtky organizací věnujících se lidským právům a především na znění celé řady mezinárodních smluv, těch upravujících evropskou integraci zejména.

V tuto chvíli neznám v trestním řádu pasáž, která by byla zjevně oprávněně pod palbou kritiků z hlediska základních zásad právního státu.  

2)    Neodpovídá modernímu trestnímu procesu

Hned na začátek tohoto argumentu musím přiznat, že nevím, co si pod pojmem „moderní trestní proces“ představit. Navštívil jsem řadu evropských zemí jako soudce, tedy s možností se alespoň povrchně seznámit s výkonem tamní trestní spravedlnosti. A shledal jsem, že jak jsou systémy v řadě momentů velmi rozdílné, v lecčems jiném jsou až trapně stejné. I kdybychom onu nemodernost připustili, tak…

Ale! Během posledního čtvrtstoletí byl trestní řád protkán desítkami i velmi rozsáhlých novelizací, které mimo jiné reagovaly na potřeby zrychlení trestního řízení, zavedení procesních odklonů a alternativních řešení trestních případů, tedy na něco, co původní trestní řád ani nemohl znát.

V tuto chvíli neznám v trestním řádu pasáž, která by byla zjevně oprávněně pod palbou kritiků z hlediska jeho nemodernosti.

3)    Příliš formalistický

Tak to zcela jistě je! Těch lhůt, přímo textem zákona stanovených práv a povinností, bez nichž jako by nic nešlo. Tři takřka zcela rozdílné typy vyšetřování, vazební řízení málem složitější toho o vině a trestu, těch procesních podmínek podmiňujících použitelnost provedeného důkazu jako máku…, každý si jistě vzpomene ještě na řadu dalších.

Ale! Trestní řízení je v celém vyspělém světě svázáno obrovským množstvím omezení, ať již vycházejících z psaného práva, nebo třeba z ustálené soudní praxe. Vždyť jde o nejintenzivnější zásah státu do života občanů, do života lidského vůbec. Nejde jen o náklady obhajoby u složitých trestných činů, k „jenom“ penězům je třeba přičíst společenské zostuzení, ztrátu kontaktů, namnoze rozpad rodiny a to vše s sebou psychosomaticky nese i možné nevratné poškození zdraví jak tělesného, tak psychického. Takže opatrnosti není nazbyt.

V tuto chvíli znám pasáže trestního řádu, které by mohly být méně formalistické, řada procesních podmínek méně přísná a jiná ustanovení mnohem jednodušší, jde však jen o výseče, nikoli vlastnost trestního řádu jako celku.

4)    Málo chrání práva obviněných

Každou chvíli nás media informují o kauze, kde byl někdo obviněn, leč následně zproštěn, ba dokonce v takovém případě stíhán vazebně. Občas probleskne i podezření z nesprávného zacházení s obviněnými orgány činnými v trestním řízení.

Ale! Během posledního čtvrtstoletí byl trestní řád protkán desítkami i velmi rozsáhlých novelizací, které mimo jiné reagovaly na potřeby posílení práv obviněného. Byla to přirozená reakce společnosti po roce 1989 na opakované zneužívání trestního stíhání předchozím totalitním režimem.

V tuto chvíli neznám významnější autoritu, která by systémově kritizovala nízkou míru ochrany práv obviněných. Jsou jistě slyšet aktivisté a nevládní organizace sledující ochranu menšin, imigrantů, tělesně a smyslově postižených, ale i z těchto pramenů nepřichází nějaká obecná kritika, maximálně úzce konkrétní výhrady.

5)    Málo chrání práva poškozených/obětí

Možná některé z vás popudím, ale tento argument vnímám především jako líbivé populistické heslo některých politiků.

Ne, není v Evropě (tím méně jinde) samozřejmé, že se poškozený může domáhat náhrady škody přímo v trestním řízení a orgány činné v trestním řízení jsou, s jistým omezením, povinny opatřovat a provádět důkazy, které by si jinak v procesu občanskoprávním musel shánět a zajišťovat sám. Skutečnému poškozenému tuto výhodu přeji, ale připusťme si, že toto právo vedlo k masivnímu zneužívání trestních oznámení třeba mezi podnikateli. Než shánět důkazy a platit znalce je přece výhodnější nechat pracovat policii.

Myslím, že s ochranou obětí a právy poškozených můžeme ještě postoupit dále. Ale s podmínkou, že také vysvětlí odborníci politikům a politici voličům, kolik každý další krok bude stát. Což se ostatně týká i bodu 4.

----

Probral jsem si v tomto článku pět tvrzených důvodů pro nový trestní řád. A dospěl k závěru, že vlastně nevím, zda ten nový potřebujeme. Chceme-li jen změnit některé pasáže, pokorně novelizujme, vždyť valná většina novel trestního procesu byla v uplynulých letech úspěšná.

K rekodifikaci by podle mého názoru musela mít politická většina v parlamentu odvahu k jinému, a tak opravdu novému trestnímu procesu. Zpochybnit nejzákladnější zásady toho stávajícího, zásady legality a oficiality, princip inkviziční v řízení před soudem, zásadu materiální pravdy, rozsah a druh opravných prostředků, zákaz reformacio in peius… . Ale k takové odvaze nevidím ani společenskou objednávku, ani odhodlání zákonodárců.

Hrozí tak, že po obrovské práci zpracovatelů, tvrdém politickém vyjednávání (důsledkem bude jistě další změkčení těch nejodvážnějších nápadů) ve vládě a v parlamentu budeme budeme mít „nový“ trestní řád. Vlastně ten současný, ale s jiným číslováním paragrafů.        

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články