Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce („stěžovatelka“), podle které označení některých výrobků společnosti Soyka s.r.o. („žalobkyně“) porušovalo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 chránící označení mléka a mléčných výrobků.
Posuzované výrobky jsou v českém jazyce označeny jako Sójová alternativa smetany jemná, Zakysaný sójový výrobek, Fermentovaný sójový dezert, sójový nápoj a Plnotučné sójové, tedy (s výjimkou „alternativy smetany“) bez použití výrazu „mléko“ či názvů, které nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky. Kolmo na straně etikety z boční strany obalu bylo dále uvedeno sdělení „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/mléko/kefír, ale vy mi tak říkat můžete.“ Spor se týkal právě této dolepky.
Nejvyšší správní soud neshledal označení použitá žalobkyní pro spotřebitele nejasná či zavádějící. Použití slov vyhrazených právem EU pro potraviny živočišného původu (smetana, jogurt, kefír, mléko) pro popis rostlinných alternativ způsobem použitým v tomto případě není zakázáno.
„Výrobce totiž explicitně v předmětných označeních uvedl, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Nepoužil tedy tyto výrazy určené k označení potraviny živočišného původu k označení potraviny čistě rostlinného původu, nýbrž je v rámci označení potraviny čistě rostlinného původu použil ve významu, který ji odlišuje od potraviny živočišného původu,“ uvedl předseda 4. senátu Aleš Roztočil.
Stěžovatelce přišlo nelogické, aby se produkt připodobňoval k určitému jinému produktu, přestože z hlediska své charakteristicky, povahy a zejména složení se jedná o zcela jiný výrobek, a vyjádřila obavy, že pokud by ostatní výrobci potravin používali podobná označení, vznikl by na trhu s potravinami nežádoucí chaos. K tomu soud v rozsudku uvedl, že z celkového kontextu předmětných označení jednoznačně vyplývá, že se nejedná o označení mléčných/živočišných výrobků. „Za této situace možnost, že spotřebitel bude vnímat předmětná označení jako připodobnění k mléčným výrobkům nemá za následek, že by označení bylo rozporné s požadavky na označení uvedenými v čl. 7 nařízení 1169/2011. Naopak přispívá k jistotě spotřebitele, neboť bude vědět, jaké potravině živočišného původu se bude kupovaná potravina čistě rostlinného původu podobat.“
Soud neshledal ani úmysl žalobkyně prostřednictvím označení obcházet právní úpravu a snahu zmást spotřebitele. Podle soudců je třeba vzít v úvahu to, že průměrnému spotřebiteli je v současné době znám rozdíl mezi mléčnými výrobky (popř. jinými výrobky živočišného původu) a jejich alternativami rostlinného původu. Tyto alternativy jsou vyhledávány specifickým okruhem zákazníků (zejména vegany či lidmi s potravinovými intolerancemi) a nelze je považovat za zaměnitelné či stojící na trhu ve vzájemné konkurenci s výrobky živočišného původu. „Použití slov označujících původně potraviny živočišného původu v souvislosti s těmito výrobky zpravidla orientuje zákazníka ohledně způsobu jejich konzumace, a nemá tedy za cíl zmást zákazníky preferující původní živočišné produkty, aby omylem zakoupili rostlinné alternativní produkty.“
Nejvyšší správní soud při posouzení věci vyšel z četné judikatury jiných členských států (Nizozemí, Belgie, Německo), která umožňuje použití označení typu „rostlinná alternativa smetany/jogurtu/kefíru/mléka“.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu
Celý text rozsudku sp. zn. 4 As 134/2023
Diskuze k článku ()