Znalecký posudek v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a právo na soudní ochranu

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu č. TZ 124/2019

Ústavní soud

Ústavní soud

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel byl v původním trestním řízení pravomocně odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky a zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání sedmi let. Skutku se měl, stručně řečeno, dopustit tím, že 23. března 2012 po 10. hodině dopoledne ve svém vozidle zezadu narazil do jiného auta a z místa nehody ujel. Na nedaleké křižovatce zastavil na červenou, řidička nabouraného vozidla ho mezitím doběhla, postavila se před jeho vůz a chtěla mu zabránit, aby ujel. Stěžovatel do ženy nejdříve dvakrát najel a poté ji srazil, nechal ji na silnici a z místa ujel. Dechová zkouška u stěžovatele potvrdila přítomnost alkoholu. V řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí napadených touto ústavní stížností, se stěžovatel domáhal obnovy trestního řízení. Návrh stěžovatele na obnovu řízení Městský soud v Praze zamítl, neboť neshledal důvody podle § 278 trestního řádu. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti usnesení městského soudu rovněž zamítl. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že postupem obou soudů došlo k porušení jeho práv na soudní ochranu a spravedlivý proces. Podle názoru stěžovatele soudy pochybily při hodnocení jím uváděných důvodů pro obnovu řízení a jejich závěry jsou rozporné s právní úpravou, předpojaté a nepřezkoumatelné. Stěžovatel pak konkrétně namítal, že soudy nesprávně vyhodnotily jím nově předložené znalecké posudky a jejich dopad na skutkové závěry soudů v původním řízení.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podstatou stěžovatelem tvrzeného zásahu do jeho ústavních práv je postup soudů v trestním řízení při rozhodování o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Dle § 278 odst. 1 trestního řádu platí, že obnovu řízení povolí soud, pokud předchozí řízení skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí, dané zejména neznalostí určitých skutečností nebo důkazů v původním řízení. Tím toto řízení prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž čin (skutek), stanovený v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazy, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí.

Jestliže je možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je namístě rozhodnout o povolení obnovy řízení. Znalecký posudek, který obsahuje nové skutečnosti anebo využívá nové vědecké metody, které vedou k jinému skutkovému závěru, je k tomu vhodným důkazním prostředkem.

Při hodnocení způsobilosti nových skutečností a důkazů ovlivnit rozhodnutí o vině a trestu ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu je třeba především vyjít z toho, na jakých závěrech spočívají rozhodnutí vydaná v původním trestním řízení. Až zasazením nových skutečností a důkazů do logiky a kontextu úvah soudů vyložených v původních rozhodnutích (§ 125 odst. 1 tr. řádu) lze uzavřít, zda nová skutečnost nebo důkaz jsou způsobilé původní rozhodnutí ovlivnit. Vypořádání se s nově uváděnými důkazy, jako podkladem pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy trestního řízení způsobem, kdy je soudy při svém hodnocení poměřují s důkazy selektivně vybranými z řetězce důkazů prokazujícího původní skutková zjištění, není možno považovat za souladné s účelem řízení o povolení obnovy. Na takové řízení, jakož i na rozhodnutí, jež z něj vzešla, je tudíž nutno hledět jako na rozporné se zárukami uvedenými v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu vyloženým ústavněprávním zásadám soudy v dané věci nedostály.

Stěžovatel ve svém návrhu na povolení obnovy řízení označil nové skutečnosti a důkazy - konkrétně znalecké posudky podle jeho názoru prokazující jeho závislost na alkoholu a dalších omamných látkách v době nehody, existující nediagnostikovaný chronický subdurální hematom, rovněž přítomný již v době dopravní nehody, a také existující primární organickou poruchu zorného pole, kvůli které údajně stěžovatel v rozhodný okamžik poškozenou zřejmě vůbec neviděl.

Přestože o obnově řízení rozhodující soudy neodmítly závěry znaleckých posudků a teoreticky připustily možnost subdurálního hematomu přítomného v rozhodné době u stěžovatele, stejně jako možnost tunelového vidění stěžovatele v průběhu předmětného jednání, tak následně uzavřely, že takovou možnost vylučuje následné jednání stěžovatele. Městský soud i vrchní soud tak učinily z následného chování stěžovatele po předmětném incidentu zcela zásadní důkaz, stojící i nad závěry znaleckého zkoumání. Takové hodnocení a dovozování skutkových závěrů však již přesahuje účel řízení o povolení obnovy a má být vyhrazeno soudu rozhodujícímu v obnoveném řízení.

Není úkolem Ústavního soudu, aby soudům určoval, jak mají důkazy hodnotit, tedy zda by uvedené nové důkazy směřující k prokázání nových skutečností mohly vést k jinému rozhodnutí o vině stěžovatele nebo jemu uloženém trestu v nalézacím řízení. Z rozhodnutí napadených ústavní stížností však neplyne, proč by tyto novoty k jinému rozhodnutí v trestní věci stěžovatele vést nemohly.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který se bude v dalším řízení zabývat otázkou, proč není dán předpoklad jiného rozhodnutí o vině stěžovatele a jemu uloženém trestu s ohledem na vypovídací hodnotu uvedených důkazů a skutečností. Při svém rozhodování bude podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 905/17 je dostupný zde.

dokazování obnova řízení

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články