Co všechno má zvládnout generátor?

Naposledy jsem se v této rubrice obdivoval technickému pokroku, který nás obohacuje přístroji či roboty nadanými vlastní inteligencí, a trochu kriticky nahlížel na možnost uplatnění takovýchto vymožeností v justici. Jsem naštěstí dost málo škodolibý, abych si dokázal pokrytecky zamnout ruce nad potížemi, které provázejí zprovoznění generátoru rozdělování soudních věcí do praxe[1]. Nečiním tak, neboť kromě technické stránky věci má záležitost i další rovinu.

předseda senátu Nejvyššího soudu

Počítačové řešení systému, kdy přidělování věcí nenáleží do úvahy soudce či soudního funkcionáře, nýbrž je nastaveno určitým algoritmem, je totiž usnadněním činnosti, kterou lze zvládnout s trochou úsilí i bez sofistikovaných výpočetních strojů. Mohou-li tento úkol zvládnout stroje, pak je třeba vítat další krůček k odbřemenění soudce. Je pak spíše otázkou, jak daleko až má sahat snaha po automatickém rozdělování. Dovoluji si tvrdit, že jít se má nejdále před práh soudního senátu (oddělení). Ambice předem naplánovat a pak strojově rozdělit spisy i mezi jednotlivé členy senátu, tj. zejména s určením, kdo bude tzv. soudce zpravodaj, je podle mého názoru hypertrofovaným pojetím zásady zákonného soudce. Je-li totiž k rozhodnutí povolán senát, je zákonným soudcem každý z členů senátu, jehož složení odpovídá rozvrhu práce příslušného soudu, aniž by bylo nutno řešit, vědět či sledovat, kdo a jak se podílí na tvorbě rozhodnutí. Právě proto, že rozhoduje senát, je vnitřní věcí jeho členů, jak si rozdělí práci na přípravě a znění odůvodnění. Navíc zejména u vyšších stupňů, u nichž probíhají stáže soudců soudů nižších stupňů, vede tato formalizace k nepružnosti a také k částečnému potlačování významu stáže, jestliže předseda senátu nemůže přípravu a výchovu stážisty podpořit výběrem vhodných rozhodnutí, která by mu zejména v počátcích stáže přidělil.

Jinými slovy, snaha dosáhnout jakéhosi principu zákonného zpravodaje je přehnaným a nadbytečným požadavkem, který princip zákonného soudce neposiluje, nýbrž naopak vede jednak k přílišné formalizaci organizace práce, jednak k vytváření složitých pravidel. Příkladem může být třeba zrovna rozvrh práce Nejvyššího soudu, který ve snaze vyhovět požadavkům Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15) obsahuje natolik komplikovanou úpravu, že deklarovaná transparentnost zaniká ve víru přidělovacích algoritmů. Případný ústavní přezkum jejich dodržování se pak bude míjet s podstatou věci, jíž má být především věcná správnost a spravedlivost rozhodnutí. Ostatně jak potom nahlížet na teoretickou situaci, kdy soudce zpravodaj z nějakého důvodu nepřipraví koncept rozhodnutí, ale například o něm jen referuje a text vytvoří jiný člen senátu? Z žádného ustanovení našeho právního řádu přece nelze dovodit požadavek, aby bylo předem určeno, kdo a jak se má podílet na formulacích odůvodnění. Nehledě na to, že z obsahu spisu to ani nelze zjistit…

Pozoruhodné je, že Ústavní soud, údajně inspirován svým německým protějškem, přistoupil k tzv. rotaci členů senátu, a to i v již přidělených věcech. Bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová to považuje ve výsledku za natolik pozitivní metodu, že velkoryse pomíjí problém změny ve složení senátu, nevynucené objektivními okolnostmi, nýbrž napojené na pravidelný časový interval prováděných změn. Podle ní dokonce soudce zpravodaj může kalkulovat. V senátu, ve kterém je nyní, mu nemusí projít, co zamýšlí. Ale protože ví, že se za určitou dobu posune do jiného senátu, kde bude se dvěma soudci, jejichž názory zná, tak může kalkulovat, že tam už by mu to, jak chce o věci rozhodnout, projít mohlo. Proto může ponechat věc nerozhodnutou až do doby, než bude v tom jiném senátu.[2] Předpokládal jsem, že tato úvaha byla spíše teoretickou otázkou, než promítnutím reálných zkušeností, a než jsem stačil literárně vysoce povytáhnout obočí nad podivuhodnou organizační praxí garanta naší ústavnosti, byl jsem potěšen zprávou, že tento přístup patří minulosti, neboť již přidělených věcí se změny obsazení senátu vyvolané rotací členů podle novelizovaného čl. 3 odst. 2 rozhodnutí pléna Ústavního soudu o ustavení senátů, od roku 2020 nově týkat nebudou.[3]

Ústavní soud nicméně nadále princip rotace členů senátu zachovává, což by snad mělo podle Elišky Wagnerové zlepšit výkonnost soudců a kvalitu jejich rozhodování i tím, že je nenechá delší dobu v ustáleném složení, zejména proto, aby se mezi nimi nevytvořily kvalitní lidské vztahy, které jsou prý na překážku kvalitě rozhodování! O tom, zda je soudce schopen dobrých výkonů jen pod tlakem personálního napětí, ale zase někdy příště.  



[1] https://www.ceska-justice.cz/2019/11/elektronicky-generator-pridelovani-veci-ma-stale-zavazne-chyby-system-nejde-spustit/

[2] https://www.ceska-justice.cz/2019/08/eliska-wagnerova-rotace-ustavnich-soudcu-napric-senaty-zadouci-poradku/

[3] https://www.ceska-justice.cz/2019/12/ustavni-soud-uprednostni-pravo-zakonneho-soudce-pred-zmenou-slozeni-senatu/

 

Hodnocení článku
50%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články