Občanské právo

Závěr třídílného seriálu o právním jednání, tentokrát především o negociaci, ofertě a akceptaci, druzích smluv a o zahraniční úpravě.

Pokračování článku o definici právního jednání, tentokrát věnované zásadní otázce: co se rozumí předmětem právního jednání?

Ustanovení § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník stanoví, že "právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran."

Pěstounská péče je institutem náhradní rodinné péče, jehož primárním cílem je zajištění péče o dítě v situaci, kdy o něj nemohou z nejrůznějších důvodů pečovat jeho rodiče (či poručník). Po tuto dobu o dítě pečuje pěstoun, který může být osobou dítěti blízkou či cizí. Předmětem mého příspěvku je zamyšlení nad problematikou svěřování dítěte do péče pěstounů, kteří jsou s dítětem v příbuzenském vztahu. Na první pohled se tato problematika jeví jednoduchou. Při bližším zkoumání však objevíme problémy, které může příbuzenská pěstounská péče v praxi vyvolat.

Kam kráčíš společné jmění manželů, chtělo by se říct po všech dosavadních legislativních turbulencích, které v současné době zmítají tímto institutem. Že to s manželstvím, resp. s jeho speciální úpravou společného (bezpodílového) vlastnictví je vážné, dokládá fakt, že i místopředseda Nejvyššího soudu ČR JUDr. Roman Fiala se začal veřejně zaobírat myšlenkou na jeho zrušení a vyzval k tomu i ostatní odbornou veřejnost, protože podle něj prostě pozbylo smysl.

Nový občanský zákoník s sebou přinesl mnoho změn a nových institutů. Jedním z nich je i kvitance, slušelo by se však dodat, že se jedná spíše o institut staronový. Co do obsahu, tedy písemné potvrzení o splnění dluhu, ji znala i předchozí právní úprava, a co do názvu se jedná o terminologický návrat do minulosti stejně jako například pacht. Úprava v současném občanském zákoníku však přinesla i nové problémy, které je potřeba řešit.

I když máte vlastní byt s uhrazenou hypotékou, můžete kvůli jeho vlastnictví klidně dlužit velké částky. Stát se to může jednoduše. Byt v bytovém domě znamená, že jeho majitel je s největší pravděpodobností členem tzv. společenství vlastníků jednotek (SVJ), což je vlastně množina majitelů, která má právní ukotvení a spravuje věci domu.

(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. (2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

V nové sérii příspěvků se bude doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., zabývat účinnou právní úpravou právního jednání, zakotvenou v ustanoveních § 545 až 599 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V prvním ze svých příspěvků nás seznámí s právními skutečnostmi a obecně pojedná o právním jednání, a to i s krátkým exkursem do zahraniční právní úpravy.

Pády a jiné nehody na neuklizených chodnících nejsou bohužel v zimě výjimkou a mohou s nimi být spojeny různé následky. Poškozený, kterému vznikla újma na zdraví nebo věcná škoda v důsledku závady ve schůdnosti chodníku, má nárok na odškodnění ze strany jeho vlastníka, kterým bude zpravidla obec.

Pokračování komentovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., tentokrát těch, která se týkají jmenování opatrovníka osobě omezené ve svéprávnosti.

§ 59: Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky; uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. § 60: Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.

Pokračování příspěvku JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M., k aktuálním otázkám náhrady škody, které vyvstávají z nové civilní legislativy.

Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.

V rámci tohoto tématu jsem vybral jen některé problémy, které jsou aktuální a které mohou při běžném čtení zákona přinášet určité výkladové otázky.

Komplexní změny, které v českém právu před rokem nastaly, se nevyhnuly ani oblasti cestovního ruchu. Nejen v období dovolených a turistické sezóny lidé touží po cestování, zážitcích a odpočinku v zahraničí a je tedy nanejvýš vhodné, aby příslušné smluvní typy, které jsou za tímto účelem uzavírány, byly upraveny na zákonné úrovni. Nová práva a povinnosti s přijetím NOZ získali nejen zákazníci, ale i cestovní kanceláře. V článku si rozebereme hlavní změny, které nová úprava přináší.

Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. (2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.

Pokračování příspěvku JUDr. Petra Tégla, Ph.D., ve kterém se zabývá některými problematickými pasážemi občanského zákoníku v oblasti právní úpravy nemovitých věcí.

Rozhodnutí soudu: (1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud. (2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

Příspěvek JUDr. Petra Tégla, Ph.D., se zabývá problematickými pasážemi občanského zákoníku, které se týkají nemovitých věcí.

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „NOZ“) zařadil mezi podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat tři podpůrná opatření, tj. předběžné prohlášení (§ 38 až 44), nápomoc při rozhodování (§ 45 až 48) a zastoupení členem domácnosti (§ 49 až 54).

Cílem mého příspěvku je nastínit, co se stalo v prvním roce účinnosti nového občanského zákoníku. Nevím, zda budu schopna naplnit veškerá očekávání, která by nadpis tohoto textu mohl vyvolat. Zřejmě vám neřeknu, jak to bude s technickou nebo koncepční novelou, protože již na Ministerstvu spravedlnosti nepůsobím a práce na novele mám tedy víceméně zprostředkované.

Je tomu téměř rok, co v České republice vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a tak bych v několika následujících řádcích rád zhodnotil zefektivnění náhrady škody v o.z., ke kterému podle mého názoru dochází oproti úpravě platné do 31.12. 2013.

Předpoklady omezení: (1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. (2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.