Komentář k NOZ: § 57 - Rozsah omezení svéprávnosti

Komentář

V případě, že soud v rámci řízení o omezení svéprávnosti zhodnotí, že duševní porucha posuzovaného jedince není jen přechodného rázu, tzn. nejedná se jen o náhlé zdravotní komplikace, rozhodne formou rozsudku o omezení svéprávnosti. Nicméně obecně lze říct, že i krátkodobé trvání duševní poruchy vyvolané například užíváním drog, alkoholu, stresem, či přepracováním, může u jedince vyvolat stav, kdy by mohly být ohroženy jeho zájmy a hrozila by mu závažná újma. Proto i v těchto případech soud může využít tohoto nejkrajnějšího institutu a omezit posuzovaného na svéprávnosti. Samotná porucha tedy nemusí vždy být trvalá a neléčitelná.

Hlavní zásadu, kterou musí soud při formulaci rozsudku ctít, je jednoznačné stanovení rozsahu, v jakém není člověk schopen samostatně právně jednat. Proto by mělo být samozřejmostí, aby si soud v průběhu řízení zajistil odborné lékařské stanovisko, tj. znalecký posudek, který mu poskytne informace ohledně závažnosti a léčitelnosti zdravotního stavu jedince. Následně musí být znalec v rámci projednávání věci i vyslechnut. Znalec se vyjádří ke konkrétnímu způsobu života jedince. Pod tím si můžeme představit, že například vylíčí, v jakém prostředí žije, s kým, zda si je schopen obstarat záležitosti sám (nakoupit, zaplatit nájem) či se neobejde bez pomoci jiných osob. A dále popíše majetkovou situaci, tedy zda je schopen se živit sám, jak hospodaří s finančními prostředky, nebo například zda se dokonce svými rozhodnutími nedostává do finančních potíží (čerpání nevýhodných finančních produktů u finančních institucí). Vedle znaleckého posudku soud podle okolností vyslechne ošetřujícího lékaře posuzovaného, jeho opatrovníka a provede další vhodné důkazy, tak aby mohl ve vzájemné souvislosti rozhodnout dle zjištěného stavu.

Formulace výroku rozhodnutí je zásadní. Rozsah omezení není možné určit bez důkladného zvážení a nelze člověka omezit ve svéprávnosti ve větším rozsahu, než odpovídá jeho duševnímu stavu a jeho skutečným možnostem. Osobně se domnívám, že vhodnější je užití tzv. negativního výčtu, kdy se ve výroku rozhodnutí uvedou právní jednání, ve kterých není člověk schopen samostatně právně jednat. S tím, že ve zbytku následně způsobilý je. Např. při zákazu uzavírat smlouvy, stanovit finanční limit, resp. výši částky, se kterou již nemůže osoba omezená ve svéprávnosti nakládat, a to tak, aby člověk mohl jednat v běžných záležitostech každodenního života, jako je nákup potravin, oblečení, využití hromadné dopravy, tedy koupě jízdenky.

Nicméně mohou nastat v životě situace, na které není ve výroku rozsudku pamatováno a i negativní výčet sebou přinese nejasnosti, zda tedy člověk je nebo není v dané věci schopen sám právně jednat.

Druhý odstavec pouze výslovně doplňuje, že obtíže člověka dorozumívat se nemohou samy o sobě být důvodem k omezení svéprávnosti.

Právní stav komentáře k 1.1.2014

Související předpisy

důvodová zpráva k NOZ
LZPS
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením
zákon o zvláštních řízeních soudních
Občanský soudní řád

Související pojmy

svéprávnost, omezení svéprávnosti

Související ustanovení

§ 15 a násl., § 45 a násl., § 49 a násl., § 55 a násl., 1453 a násl., § 3032, 3033, 3034

Právní stav komentáře do 31.12.2013

Související předpisy: LZPS, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, Občanský soudní řád
Související pojmy: způsobilost k právním úkonům, omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům
Související ustanovení: §186 a násl. OSŘ, § 8 a násl. OZ