Nový název pro starý smluvní typ
Nejviditelnější je určitě změna samotného názvu, pod nímž je smlouva uzavírána. Tam, kde starý občanský zákoník operoval s pojmem „cestovní smlouva“ je nyní nutno mluvit o „smlouvě o zájezdu“. Smluvní typ zůstává stejný a změna názvu, na rozdíl od jiných zásahů do pojmosloví, které NOZ přinesl, není samoúčelná. Naopak touto změnou došlo ke zpřesnění toho, co smlouva vlastně upravuje. Nejedná se o pouhou cestu, což by pojmenování smlouvy jako cestovní mohlo evokovat, ale o zájezd jakožto komplexnější plnění. NOZ pak pod pojmem zájezd chápe soubor služeb cestovního ruchu, pokud je uspořádán na dobu delší než 24 hodin, nebo zahrnuje přenocování a zároveň obsahuje alespoň dvě z následujících plnění; a) ubytování, b) dopravu nebo c) jinou službu cestovního ruchu. Pod touto službou si můžeme představit například organizování dobrovolných zájezdů na místě zájezdu nebo průvodcovské služby. Tento soubor služeb pak musí být předem připravený, a to jak čistě cestovní kanceláří, tak na přání zákazníka. Jako zájezd NOZ nechápe služby, které by byly sestaveny až po uzavření příslušné smlouvy, ani služby, které jsou poskytovány podnikateli za účelem jeho dalšího podnikání, ani takový soubor služeb cestovního ruchu, kde jeho nabídka ani poskytnutí není podnikáním.
Smlouva nemusí být písemná, potvrzení však ano
Dle zákonné dikce se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje pro zákazníka obstarat zájezd a zákazník se zavazuje za něj zaplatit souhrnnou cenu. Potud je úprava shodná s úpravou starého OZ. Velká změna však nastala u formy, v níž musí být smlouva uzavřena. Nově totiž pro smlouvu není vyžadováno, aby byla uzavřena písemně. Pořadatel je však povinen zákazníkovi vydat písemné potvrzení o zájezdu, které je jakýmsi dokladem o uzavření smlouvy. Kromě vymezení smluvních stran, zájezdu a ceny musí toto potvrzení obsahovat i údaje o možnostech, jak uplatnit právo zákazníka při porušení povinností pořadatele spolu se lhůtami, v jakých tak musí zákazník učinit. Pořadatel zároveň musí zákazníkovi vydat doklad o svém pojištění a může část smlouvy nahradit odkazem na zákazníkovi dostupné smluvní podmínky, na něž může odkazovat i potvrzení o zájezdu.
Zákazník je více chráněn
Kdo je zákazník nám NOZ nedefinuje, nicméně z judikatury a evropské směrnice o souborných službách pro cestování, pobytech a zájezdech, která je ostatně jedním z hlavních východisek nové české úpravy, vyplývá, že jako zákazníka můžeme chápat osobu, která zájezd kupuje, v jejíž prospěch je kupován nebo na níž byl převeden. Naproti tomu strana pořadatele v NOZ vymezena je. Nově se jako na pořadatele nehledí jen na cestovní kancelář s platnou koncesí, ale na kohokoliv, kdo obdobným podnikatelským způsobem nabízí zájezd osobě nebo skupině osob, tedy vlastně pouze vyvolává v zákazníkovi zdání, že má k pořádání zájezdu všechny předpoklady. I v těchto případech je nově zákazník chráněn jako při jednání s řádně koncesovanou cestovní kanceláří. Rozhodně se tím neotevírá cesta k legalizování činnosti osob, které nemají oprávnění potřebná k poskytování služeb cestovního ruchu. Těm stále hrozí vysoké sankce a postavení jejich jednání na roveň jednání cestovní kanceláře je jim v těchto konkrétních případech ochrany zákazníka při porušení spíše ke škodě. Navzdory tomu, že úprava cestovní smlouvy je zařazena mezi jinak převážně dispozitivní část čtvrtou NOZ, věnující se relativním majetkovým právům, je zde zásada dispozitivnosti ujednání jednostranně kogentně modifikovaná ve prospěch zákazníka. Práva, která zákon poskytuje zákazníkovi, tak nelze krátit a ustanovení smlouvy, která by se od nich odchýlila v zákazníkův neprospěch, budou neplatná.
Kratší doba na reklamaci, ale širší pomoc v nesnázích
Výrazných změn se dočkala i právní úprava řešení situací, kdy dovolená nevychází tak úplně podle plánu. Na co je potřeba dát si pozor, je převážně lhůta pro reklamaci zájezdu ze strany zákazníka. Ta se totiž snížila ze tří měsíců na pouhý jeden měsíc od skončení zájezdu. Pokud zákazník do této doby nevytkne vady zájezdu, může pořadatel namítnout promlčení. Vady je navíc nutné vytknout bez zbytečného odkladu, v praxi tedy například delegátovi na místě, a pokud toto objektivně není možné či nedojde na místě ke sjednání nápravy, pak po skončení zájezdu písemně pořadateli. Co však lze považovat za příznivou změnu pro zákazníka, je rozšíření povinnosti poskytnout mu ze strany pořadatele pomoc v nesnázích, do nichž se v průběhu zájezdu zákazník dostal. Dříve pořadatel nemusel poskytovat pomoc v nesnázích způsobených třetími osobami, neodvratitelnou a neovlivnitelnou událostí nebo událostí, která nebyla nikterak spojena s poskytováním zájezdu. NOZ však počítá s tím, že pořadatel je povinen poskytnout zákazníkovi pomoc v nesnázích neprodleně kdykoliv, kdy se v nich po zahájení zájezdu v jeho průběhu zákazník ocitne.
Smlouvu je možno postoupit
Jak již bylo řečeno, jako na zákazníka se hledí i na osobu, na níž je smlouva postoupena. Tato možnost je další z řady novinek, které NOZ zákazníkovi umožňuje. Je však potřeba si uvědomit, že tak nelze učinit jen tak bez dalšího. Povinností zákazníka, který zvažuje využití svého práva k postoupení smlouvy, je oznámení této skutečnosti pořadateli zájezdu ve lhůtě nejpozději sedm dní před zahájením zájezdu (pokud si nedohodli ve smlouvě lhůtu kratší). Samozřejmostí je, že pokud zákazník musí splňovat určité specifické požadavky pro účast na zájezdu, jako například věk u seniorských pobytů, musí tyto požadavky splňovat i osoba, na níž má být smlouva postoupena. Veškeré náklady spojené s postoupením smlouvy pak hradí zákazník, který smlouvu postupuje.
Vlastní úprava pro školní zájezdy
V rámci inspirace německým občanským zákoníkem byla v NOZ zvlášť vyčleněna úprava zahraničního školního pobytu. Důvody k tomuto kroku jsou poměrně jednoznačné. Na prvním místě je zde zvýšená ochrana žáka jako zákazníka. Ten má navíc například možnost od smlouvy odstoupit již před zahájením zájezdu bez povinnosti platit jakékoliv odstupné. Žákem se zde nerozumí pouze žák základní školy, ale obecně ten, kdo za účelem vzdělávání a přípravy na budoucí povolání navštěvuje školu, tedy i studenti škol středních, odborných učilišť, vyšších odborných a vysokých.
Nově možno žádat i imateriální újmu
Vlastní zákonné úpravy se dočkala i možnost vyžadování náhrady nehmotné osobnostní újmy z narušené dovolené, známé mezi veřejností též jako náhrada za ztrátu radosti z dovolené. Podobné nároky sice byly v minulosti u soudů uplatňovány, nicméně dělo se tak převážně dovozováním nároku z § 11 a násl. starého OZ a tyto žaloby se u soudů mnohdy nesetkávaly s přílišným úspěchem. S vlastní pasáží v zákoně má tak zákazník přímou možnost se v daných případech obrátit na soud a opřít své požadavky o konkrétní zákonná ustanovení. Úprava sama o sobě není žádnou novinkou, jako většina novot, které NOZ u cestovní smlouvy zavádí, vychází z evropských právních předpisů a judikatury. Pravidlem pro přiznávání nároků bude to, že pořadatel je povinen nahradit v penězích či přiměřeném zadostiučinění (v naprosté většině však v penězích, neboť samotná podstata těchto nároků ani jinou účelnější formu náhrady nepřipouští) tu imateriální újmu, za kterou odpovídá. Pořadatel tak tedy, pokud se k tomu výslovně nezavázal, neručí například za špatné počasí. Narušení dovolené musí ke vzniku práva na náhradu újmy dosahovat vysoké intenzity, v podobě třeba zkrácení či úplného zmaření zájezdu. Z rozhodnutí evropských soudů byly nároky tohoto typu přiznány například zákazníkům, kteří se nakazili salmonelou při konzumaci hotelových potravin, zákazníkům, jejichž ubytování bylo zamořeno hmyzem nebo zákazníkům, kteří navzdory slibovaného hotelu na klidné pláži byli ubytováni kilometr od moře v průmyslové zóně. Ohledně reálného posuzování sporů na toto téma ze strany soudů panuje asi nejvíce nejasností. Jisté je, že soudy budou muset posuzovat případy co nejvíce individuálně s přihlédnutím ke všem specifikám konkrétního zájezdu. Výše náhrady pak bude určována v poměru rozsahu a intenzity porušení povinností ze strany pořadatele k dopadu na osobnostní sféru poškozeného zákazníka. Právo na náhradu za narušení dovolené může vzniknout pouze těm zákazníkům, kteří opravdu mají zájezd jako dovolenou s primárním účelem vlastní relaxace. Nemohou se jí tedy dožadovat ti zákazníci, kteří se účastní zahraničních školení, služebních cest, konferencí či výukových pobytů.
Závěrem
Úprava cestovní smlouvy v NOZ významnou měrou přispěla k harmonizaci českého práva s právem evropským. Na evropské půdě je však již delší dobu připravován návrh směrnice nové, více reflektující změny, ke kterým na poli cestovního ruchu a moderních technologií v posledních letech došlo. S přijetím této směrnice by opět došlo ke změnám v právní úpravě, které by i české právo muselo reflektovat. Je tedy otázkou, jak dlouho bude současná úprava NOZ v platnosti v nezměněné formě. Zajímavé bude rovněž sledovat vývoj tuzemské judikatury týkající se sporů ze smluv o zájezdu, obzvláště těch, týkajících se náhrady újmy z narušení dovolené. Panují obavy, že tohoto institutu bude ze strany zákazníků zneužíváno a že se zákazníci budou snažit uplatňovat nároky založené na absurdních důvodech. Jen praxe však ukáže, zda jsou tyto obavy oprávněné a hlavně jak budou soudy k řešení těchto a podobných případů přistupovat.
Diskuze k článku ()