Komentář k NOZ: § 55 - Omezení svéprávnosti

Předpoklady omezení: (1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. (2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.

Foto: Fotolia

Nová právní úprava v otázce omezení svéprávnosti prošla zásadní změnou, která je inspirována Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Nutností bylo zajistit osobám se zdravotním postižením výkon práv zaručených jednak touto Úmluvou, tak i Ústavou České republiky a LZPS. Samozřejmě se do nové úpravy promítnula i judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu. Nově úprava připouští pouze omezení svéprávnosti, a to pouze tehdy, nepostačuje-li mírnější a méně omezující opatření (nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti). Z logiky věci lze omezit jen zletilého (18 let) nebo plně svéprávného nezletilého člověka (přiznání svéprávnosti, uzavření manželství). Nicméně je nutné na jakýkoliv zásah do svéprávnosti pohlížet vždy jako na závažný zásah do osobnostní integrity člověka, a proto s veškerou opatrností zkoumat, zda se zde vyskytuje duševní porucha a další podmínky. Proto je nezbytné, aby právní řád jednoznačně stanovil přesné podmínky, za kterých k omezení svéprávnost může dojít.

Základním předpokladem pro vydání rozhodnutí o omezení svéprávnosti je, že jeho vydání musí být v zájmu člověka, jehož se rozhodnutí týká. Dalším kritériem, kterým se soud při rozhodování o omezení svéprávnosti musí řídit po zhlédnutí jedince, je rozsah a stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Příkaz stanovený v odstavci jedna tohoto ustanovení „po jeho zhlédnutí“ dle mého názoru zaručuje, že soud nebude o omezení svéprávnosti moci rozhodnout jen na základě spisového materiálu, znaleckého posudku, ale bude muset dotčenou osobu osobně vidět, či ji vyslechnout. Samozřejmostí je nutnost přistupovat ke každému posuzovanému individuálně, s reflexí jeho práv a osobní jedinečnosti. Nezbytností je zkoumat konkrétní způsob života jedince, tzn. jaká je jeho osobní situace. Pod tím si můžeme představit například, v jakém prostředí žije, s kým, zda si je schopen obstarat záležitosti sám (nakoupit, zaplatit nájem) či se neobejde bez pomoci jiných osob. A dále majetkovou situaci, tedy zda je schopen se živit sám, jak hospodaří s finančními prostředky, například zda se dokonce svými rozhodnutími nedostává do finančních potíží (čerpání nevýhodných finančních produktů u finančních institucí).

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se soud po úplném a spolehlivém zjištění osobních a majetkových poměrů člověka musí prvotně zabývat otázkou, zda se vůbec u posuzovaného vyskytuje nějaká duševní porucha, která není jen přechodného rázu a která způsobuje neschopnost právního jednání. Následně musí vyhodnotit, zda je nutné využít nejkrajnějšího institutu, tj. omezení svéprávnosti, či by k ochraně zájmu posuzované osoby postačovalo využití některého z mírnějších opatření, jako je zastoupení členem domácnosti (§ 49 a násl.) či nápomoc při rozhodování (§ 45 a násl.).

Pokud soud shledá, že je v zájmu člověka nezbytné omezit jej na svéprávnosti, musí soud následně pečlivě zvážit v jakém rozsahu, tj. co do jakých právních jednání, bude způsobilost člověka dotčena. Například může soud uvést, že osoba X.Y. bude omezena ve svéprávnosti, a to tak, že není schopna nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč, uzavírat smlouvy o finančních produktech (o úvěru, o životním úrazovém pojištění apod.), uzavírat manželství či k výkonu rodičovských práv a povinností.

Na závěr považuji za zásadní zdůraznit, že napříště již NOZ nedovoluje člověka zbavit svéprávnosti. Podrobnosti přechodu mezi starou právní úpravou a vymezením v novém zákoně nalezneme v § 3032 a 3033 NOZ. V nich je striktně stanoveno, že osoby, které byly dle dosavadních předpisů zbaveny způsobilosti k právním úkonům, považují se ode dne nabytí účinnosti NOZ za osobu omezenou ve svéprávnosti. Soudy mají povinnost do 31. 12. 2016 rozhodnout o rozsahu omezení, jinak by se na něj nahlíželo jako na plně svéprávné osoby.

 

Právní stav komentáře k 1.1.2014


Související předpisy
  • důvodová zpráva k NOZ
  • LZPS
  • Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením
  • zákon o zvláštních řízeních soudních
  • Občanský soudní řád
Související pojmy
  • svéprávnost, omezení svéprávnosti
Související ustanovení
  • §15 a násl., § 45 a násl., § 49 a násl., § 56 a násl., 1453 a násl., § 3032, 3033, 3034
Právní stav komentáře do 31.12.2013
  • Související předpisy: LZPS, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, Občanský soudní řád
  • Související pojmy: způsobilost k právním úkonům, omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům
  • Související ustanovení: §186 a násl. OSŘ, § 8 a násl. OZ
Z literatury
  • NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník: s komentářem: zákon č. 89/2012 Sb.: 1. obecná část (§ 1 až § 654), 2. rodinné právo (§ 655 až § 975), 3. absolutní majetková práva (§ 976 až § 1720). Český Těšín: Poradce, 2012, 320 s. ISBN 978-807-3653-361.
  • Tégl, P, Melzer, F. Občanský zákoník Velký komentář § 1 – 117, Svazek I. Obecná ustanovení, Leges, 2013
Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články