Co přinesl první rok aplikace NOZ - I.

Cílem mého příspěvku je nastínit, co se stalo v prvním roce účinnosti nového občanského zákoníku. Nevím, zda budu schopna naplnit veškerá očekávání, která by nadpis tohoto textu mohl vyvolat. Zřejmě vám neřeknu, jak to bude s technickou nebo koncepční novelou, protože již na Ministerstvu spravedlnosti nepůsobím a práce na novele mám tedy víceméně zprostředkované.

ředitelka Kabinetu vedoucího Úřadu vlády České Republiky
Foto: Fotolia

Ráda bych se však věnovala tomu, co se vlastně za ten necelý rok, co je nový občanský zákoník účinný, událo, jakým způsobem jsou činné soudy, jestli se pracuje na nějakých nových legislativních úkolech atp.

Začala bych troškou nadsázky: ilustrace navozuje situaci po Silvestru, kdy koncipientka přijde za panem doktorem, který jako po každém Silvestru trpí bolestí hlavy a pocitem, že všechno zapomněl. Koncipientka doktorovi sděluje, co se následující den chystá a pan doktor na závěr neopomene sdělit, že oproti jiným rokům se 1. leden roku 2014 bude vymykat v tom, že stav vyprázdněnosti jeho hlavy bude trvat asi kvůli novému občanského zákoníku i nadále, neboť vlastně vůbec neví, jakým způsobem by měl založit svěřenský fond, ani jakým způsobem by měl sepsat smlouvu o výměnku.

Nastala tedy k prvnímu lednu Apokalypsa? Na tuto otázku odpovídám, že nikoli. Nenastala apokalypsa, ale aplikace. Hororové scénáře, které nabádaly k tomu, aby se občanský zákoník ještě odložil o rok, o dva, o deset, se nekonaly. Naopak, právo se začalo aplikovat.

Ve svém příspěvku se chci zabývat třemi hlavními oblastmi aplikace občanského zákoníku. Jednak je to aplikace organizovaná na poli exekutivního orgánu skrze výkladová stanoviska Komise pro aplikaci nové civilní legislativy, tzv. KANCL, kterou jsme, když jsem ještě byla na ministerstvu, zřizovali. Další oblastí, které se chci věnovat, jsou vybrané otázky na poli judikatury a metodiky soudů, které byly k novému občanskému zákoníku prozatím vypracovány, a pak mám v úmyslu zamyslet se nad chybějícími zákony a případnými novelizacemi týkajícími se jak nového občanského zákoníku, tak zákonů s novým občanským zákoníkem souvisejícími.

Komise pro aplikaci nové civilní legislativy, aneb KANCL v akci

KANCL, to je poradní orgán Ministerstva spravedlnosti, který jsme zřídili v září 2012 a fungoval zhruba do jara 2014. V KANCLu bylo asi 40 členů, šlo nejen o ty, kteří nový občanský zákoník psali, kteří se na rekodifikaci podíleli, ale také o aktivní právníky, notáře a soudce (včetně soudců Nejvyššího soudu). KANCL měl v první fázi pomoci s výkladem některých ustanovení, u kterých mohly panovat nějaké nejasnosti ohledně výkladu, a to dokud nebudou k dispozici judikaturní výstupy ze soudů. Účelem účasti soudců Nejvyššího soudu nemělo být předjímání jejich rozhodování, ale seznámení se s jejich názorem, respektive zasvěcení samotných soudců do tématu, aby s ním byli obeznámeni ze všech možných úhlů, až jim první spory napadnou k rozsouzení. Snahou byla předvídatelnost výkladu zákona. KANCL měl sjednocovat sporné otázky nového soukromého práva a vydávat výkladová stanoviska. Celkem bylo vydáno přes 30 výstupů, které jsou zveřejněny na webu  občanského zákoníku -  obcanskyzakonik.justice.cz.

Stavba jako součást pozemku, vodní díla

Z více než třiceti výstupů jsem vybrala průřezově některé z nich, které mohou být důležité i z hlediska aktuálních snah o novelizaci občanského zákoníku či předpisů s ním souvisejících. Třeba hned první – ke sjednocení stavby a pozemku podle § 3054 o.z. Když jsme začínali tvořit doprovodnou legislativu, která navazovala na nový občanský zákoník, obrátilo se na nás Ministerstvo zemědělství s tím, že všechna vodní díla by měla být samostatnou věcí, což by ovšem mělo dalekosáhlé důsledky. Ministerstvo zemědělství bylo poněkud vyděšeno tím, že stavba se má nově stát součástí pozemku a měli obavu, že vodní díla by se stala součástí pozemku, a to konkrétně toho pozemku, na kterém jsou zřízena. To znamená, že by povodí ztratilo možnost jimi disponovat, ovlivňovat vodní toky, atp. K tomu KANCL zasedl a řekl dvě věci. Jednak že stavba sice je součástí pozemku a od 1. ledna by měla být zřizována až na výjimky pouze na vlastních pozemcích. Stavby, které však historicky stojí na cizích pozemcích, jak je uvedeno v §§ 3054 a následujících, nesplynou s pozemkem automaticky, vznikne pouze předkupní právo. Stavba splývá s pozemkem pouze v případě, že vlastník jak pozemku, tak stavby je stejný.

Byl tu ale jiný problém, a to že zákon o vodách označuje vodní díla za stavby, nicméně tyto stavby podle občanského zákoníku vůbec stavbami nejsou. Dle vodního zákona lze totiž za stavbu považovat jakýkoliv násep nebo dno rybníka, což není ale automaticky samostatnou věcí v občanskoprávním slova smyslu. Z hlediska civilistického se často jedná o součást pozemku, na němž jsou vodní díla zřízena (stejně tomu bylo i před účinností nového občanského zákoníku). Kdybychom tedy změnili koncepci a považovali všechna vodní díla za stavby ve smyslu občanskoprávním, tak by to znamenalo, že by např. ono dno rybníka bylo samostatnou věcí, a s pozemkem pod touto „stavbou“ by její vlastník nemohl v podstatě vůbec nakládat. Lze jmenovat i další příklady, kdy právo veřejné má odlišné pojetí od práva soukromého. Například zákon o civilním letectví - ukládá určité povinnosti vlastníkům letiště, přestože letiště v soukromoprávním smyslu není samostatnou věcí. Vodní díla tedy nejsou a ani dříve nebyla samostatnou věcí, a tudíž se na ně superficiální zásada nevztáhne. Ministerstvo zemědělství přišlo s touto připomínkou při přípravě doprovodného zákona, nicméně v rámci výkladového stanoviska KANCLu zaznělo, že taková úprava není možná a že lze maximálně v zákoně upravit určitou povinnost vlastníka strpět za náhradu vybudované vodní dílo a jeho užívání. Nelze nicméně vyloučit, že se tato připomínka objeví v rámci některé z připravovaných novelizací.

Výkladové stanovisko k činnosti spolků

Výkladové stanovisko č. 9 řešilo např. činnost spolků. Když Ministerstvo práce a sociálních věcí připravovalo ke konci roku 2013 novelizaci svých předpisů, tak mimo jiné z výčtu právnických osob, které se mohou účastnit dotačního řízení, vyloučilo spolky, a to s odůvodněním, že spolky nemohou být založeny k veřejně prospěšnému účelu, tzn. že spolek nemůže činit aktivity navenek, v zájmu všech, ale jen v zájmu svých členů. K tomu se také sešel KANCL a usnesl se, že není důvod, proč spolky vylučovat, že spolky mohou přirozeně činit veřejně prospěšné aktivity, a tudíž v zákoně jako příjemci dotací mohou být také uvedeny.

Plná moc k zastoupení na valné hromadě

Samostatnou kapitolou, která velmi trápí zejména byznys, je plná moc k zastoupení na valné hromadě. Ustanovení § 441 odst. 2 říká, že, vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udílí se v téže formě i plná moc. Když notář přijde na valnou hromadu a sepisuje zápis o valné hromadě, tak se to činí notářským zápisem, takže znění § 441 odst. 2 navádí k tomu, že i plná moc by měla být činěna notářským zápisem. Šlo by tak v podstatě o zpřísnění oproti minulému stavu, kdy se říkalo, že postačí písemná forma, stejně jako to nyní stanoví zákon o obchodních korporacích.

Řešilo se proto, jestli zde dochází k nějakému posunu, jestli skutečně stačí prostá plná moc udělená písemně, anebo jestli musí být udělena notářským zápisem. Začaly se ozývat velké korporace, že s tímto pojetím mají problém. V případech, kdy mají společníka z Japonska, z Hongkongu apod., by bylo značně neefektivní a neekonomické, kdyby tento musel kvůli zastupování na valné hromadě přijet speciálně do České republiky za účelem sepsání plné moci notářským zápisem. I k tomu se tak sešel KANCL s výsledkem, že plná moc k zastoupení na valné hromadě nemusí být udělena formou notářského zápisu, neboť samotné hlasování na valné hromadě nemá předepsanou formu. Notářský zápis jenom osvědčuje, že se někde hlasovalo, není to samotný konstitutivní zápis. Stanovisko navíc připomnělo, že společník z Hongkongu či z Japonska může využít úpravy v zákoně o mezinárodním právu soukromém, kde se říká, že postačí forma plné moci toho státu, kde se plná moc uděluje. To znamená, že by stačila v případě, že by v Japonsku plná moc formou notářského zápisu vyžadována nebyla, prostá písemná forma. Toto výkladové stanovisko ovšem není jednomyslně přijímáno a budí do značné míry kontroverze. Hovořím zde o něm nicméně i proto, že stejné téma otevřu v poslední části přednášky, když budu mluvit o připravovaných novelizacích. Zrovna i otázka plné moci je totiž jedním z námětů deklarované novelizace.

Běžná údržba a drobné opravy v bytě

Dále se KANCL zabýval běžnou údržbou bytů a drobnými opravami. Ustanovení § 2257 občanského zákoníku pojednává o běžné údržbě bytů a drobných opravách, nicméně nařízení, které precizovalo to, co se běžnou údržbou a drobnými opravami myslelo, bylo zrušeno. KANCL vyjádřil názor, že jako soft law může být i do budoucna zrušené nařízení zohledňováno.

Klokánci

KANCL se rovněž zabýval tolik skloňovanými a medializovanými Klokánky, konkrétně zda děti mohou být umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (tzv. Klokánku) pouze na dobu šesti měsíců, jak říká nový občanský zákoník v § 971 odst. 2 o.z. Klokánek není ústav, kde má být dítě umístěno trvale, má tam být umístěno pouze na nezbytně nutnou dobu. KANCL se tehdy usnesl, že pokud to vyžaduje zájem dítěte, může být tato doba po šesti měsících ještě prodloužena, a to např. do doby, než rozhodne soud o nějakém trvalém řešení, neboť soudy občas z objektivních důvodů nestihnou v rámci stanovených šesti měsíců rozhodnout. Nicméně i toto téma se objevuje jako námět pro novelu občanského zákoníku s tím, že se uvažuje, že šestiměsíční lhůtu je nutné prodloužit.

Změna okolností při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu

Podle ustanovení § 2287 občanského zákoníku může nájemce vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely. Nájem na dobu určitou však nelze vypovědět při jakékoliv změně, ale okolnosti se musí změnit do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Může nastat situace, kdy nájemce přijde o práci, tudíž za byt nemůže platit a prokazatelně najde práci v jiném městě, kam se musí přestěhovat. V tom případě by mohl využít výpověď podle § 2287 o.z. V zákoně nicméně pro tyto případy chybí výpovědní doba. Dlouze se spekulovalo, jaký má mít absence tohoto údaje v zákoníku účel. Má to znamenat, že smlouvu lze vypovědět, ale že si délku výpovědní doby musí nájemce s pronajímatelem sjednat ve smlouvě? To by odporovalo logice. Další z možných výkladů byl, že nájem lze vypovědět úplně bez výpovědní doby – taková interpretace by však byla velmi nevýhodná pro pronajímatele, což také není optimální. Z tohoto důvodu KANCL přijal výklad, že pro výpověď z nájmu bytu na dobu určitou se analogicky použije tříměsíční výpovědní doba podle § 2231 občanského zákoníku, který upravuje výpověď z nájmu bytu.

Judikatorní výklad (nového) občanského zákoníku

Výše uvedené představuje pouze průřez výkladových stanovisek, které KANCL vydal. Nicméně KANCL zhruba od jara 2014 již nefunguje. Teď je tedy na soudech, aby judikatorně vyložily sporná ustanovení.

Tady jsem si s dovolením vypůjčila další vtipný obrázek z právnických zkazek. Jeden z prvních judikátů k novému občanskému zákoníku z pera Nejvyššího soudu se totiž týkal označování starého a nového kodexu. Civilní kolegium se usneslo na tom že se starý občanský zákoník bude v judikátech označovat obč. zák. a občanský zákoník nový se bude označovat o. z. Ústavní soud se však označování, které Nejvyšší soud vymyslel, nedrží, a stejně tak velké komentáře k novému občanskému zákoníku označují tento předpis rozdílně.

Využitelnost „staré“ judikatury

Jakým způsobem je využitelná stará judikatura? Ustanovení § 3030 říká, že i pro práva a povinnosti, které se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první, hlavy jedna, tzn. základní zásady.

Která práva a povinnosti se posuzují podle dosavadních právních předpisů vyplývá z § 3028 o.z. Jedná se zejména o práva a povinnosti upravené v části čtvrté, což jsou relativní majetková práva. Smlouvy uzavřené v minulém roce (ještě za účinnosti starého práva) tedy nemusely být znovu uzavírány v letošním roce, ale mohly být nadále aplikovány podle starých právních předpisů (výjimku tvoří dříve uzavřené smlouvy o nájmu a o účtu, které se posuzují podle ustanovení nového občanského zákoníku od data jeho účinnosti). I při posuzování těchto smluv se nicméně musí dbát na základní zásady. V tomto smyslu například už v únoru 2014 judikoval Nejvyšší soud. Soud se tehdy věnoval uznání závazků částečným plněním a přitom aplikoval §§ 2 a 6 nového občanského zákoníku. V rozhodnutí přímo cituje § 2 o.z., který mimo jiné říká, že se nikdo nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. S ohledem na uvedené výkladové pravidlo dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, jejím úmyslem je plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 o.z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, závazek vůči ní uznává. Přestože se jednalo o starý spor ze staré smlouvy, tak ve chvíli, kdy o tom Nejvyšší soud v únoru 2014 rozhodoval, aplikoval základní zásady nového kodexu. Toto rozhodnutí však nakonec nebylo přijato Kolegiem NS k publikaci ve sbírce, neboť Kolegium bylo toho názoru, že základní zásady musely platit vždy, že se nejedná o novinku, kterou by přinesla ustanovení o.z.

Soudy nicméně nerozhodovaly v souladu se smyslem a účelem základních zásad nového občanského zákoníku pouze po jeho účinnosti, ale například už v usnesení 31 Cdo 1571/2010 uznal Nejvyšší soud dispozitivnost ustanovení starého o.z. o postupu při uzavírání smlouvy. V rámci odůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné zmiňuje, že i nový občanský zákoník takový stav již předpokládá, což je bezesporu správně.

Nicméně stará judikatura nebude využitelná ve všech případech. Např. právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 2433/2013 zní: „Vyjma zákonem stanovených případů nelze při pouhém zjištění osoby jednající v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí, která uzavřela (absolutně) neplatnou převodní smlouvu, dovodit, že i v takovém případě došlo k nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka, neboť pro takový závěr zde absentuje příslušné hmotněprávní ustanovení občanského zákoníku či jiného právního předpisu, jenž by takovou situaci reglementoval.“ Jinými slovy bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, že nemovitost nelze nabýt od nevlastníka jen na základě dobré víry v katastru nemovitostí. Toto ustanovení se ale přímo příčí § 984 nového občanského zákoníku. V tomto případě tedy samozřejmě tuto judikaturu uplatnit nelze (navíc byla překonána rozhodovací činností Ústavního soudu (č.j. I. ÚS 2219/12), podle které má posuzování dobré víry nabyvatele v řízení před soudem zásadní význam). Je tedy vždy potřeba poměřovat, jaký je smysl a účel judikátu a jaká je aktuální zákonná textace.

Současná rozhodovací praxe

Zajímavé jsou dva rozsudky Krajského soudu v Plzni o omezení svéprávnosti. První z nich již plně aplikoval nové principy, že omezit svéprávnost lze pouze v nezbytně nutných případech a na dobu nezbytně nutnou, naproti tomu druhý rozsudek z 8. ledna 2014 vyložil § 55 nového občanského zákoníku trochu proti jeho smyslu, když řekl, že 4 různí lékaři a ostatní důkazy svědčí pro to, že osobě by neměla být navrácena svéprávnost a soudní zhlédnutí navrhovatelky postrádá rozumné opodstatnění, a proto odvolací soud tomuto požadavku zákona vůbec nevyhověl. Rozhodnutí z ledna 2014 šlo tedy proti textu nového občanského zákoníku, který aktivní zhlédnutí předpokládá.

Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

Za zmínku stojí rovněž metodická práce Nejvyššího soudu v oblasti náhrady újmy. Vyhláška o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění č. 440/2001 Sb., tzv. tabulky obsahující přesné obodování způsobeného úrazu, byla zrušena. Jednak s odkazem na fakt, že odškodňovat bolest tímto paušalizujícím způsobem se zdálo nemožné, počet bodů byl navíc stanoven jako poměrně nízký, takže se mluvilo o tom, že rozhodování podle příslušné vyhlášky není spravedlivé.  Ustanovení § 2958 o.z. říká, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V zákoníku nicméně chybí konkrétní návod, kterého by se soudy měly držet. A proto, aby soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným, a také předvídatelným rozhodnutím, se Nejvyšší soud rozhodl společně se Společností pro medicínské právo a dalšími experty vytvořit pracovní skupinu, která zpracovala k náhradě újmy metodiku. Jedním z hlavních benefitů nové úpravy je celkové zvýšení vyplácených náhrad na zdraví. Rozsah úpravy se týká jak bolestného, tak ztížení společenského uplatnění, přičemž právě u ztížení společenského uplatnění se zcela mění přístup. Pro pracovněprávní vztahy je nicméně na základě § 394 zákoníku práce nutno i nadále aplikovat zrušenou vyhlášku č. 440/2001 Sb., čímž dochází k neodůvodněné disproporci, tzn. v případě, že si zaměstnanec cestou na pracovní jednání způsobí výron kotníku, který bude považován za pracovní úraz, dostane výrazně nižší odškodnění, než kdyby se stejný úraz přihodil „civilní“ osobě.

Metodika má dvě části, jednak se týká bolestného a jednak ztížení společenského uplatnění. Bolestné částečně navazuje na starou právní úpravu, protože se vychází opět z bodového hodnocení. Jeden bod byl však nově stanoven jako jedno procento z průměrné mzdy, tzn. asi 251 Kč, oproti zrušené vyhlášce tak dochází ke zdvojnásobení částky, která v případě poškození postiženému náleží. U ztížení společenského uplatnění se zcela mění přístup. Zde neplatí bodové hodnocení, zmaření zapojení do společenského života se vyjadřuje procentním ohodnocením. Při něm se vychází z doporučení Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví obsahující systematiku trvalých zdravotních újem. Tato systematika má škály stupňů, jakým způsobem jsou osoby, kterým byla způsobena nějaká újma, omezeny na společenském životě. V případě stoprocentního zmaření zapojení do společenského života činí ocenění takového stavu zhruba 10 miliónů korun. Soud by ztížení společenského uplatnění měl posuzovat ze dvou hledisek. Jednak z hlediska objektivního, tzn. podle škály, na kolik procent bylo zmařeno zapojení do společenského života konkrétního jednotlivce. Dále pak mají být v rámci subjektivního posuzování hodnocena specifika daného případu, tzn. věk a míra zapojení do společenských aktivit. Rozdíl bude mezi hokejistou, který potřebuje např. nohu, kterou mu přejela tramvaj, nebo zda jde o úředníka, který sedí v kanceláři, atp. Došlo zde tedy k zásadním změnám. Částka 10 miliónů korun však také není arbitrární, obecně se stanoví jako čtyřistanásobek průměrné měsíční hrubé mzdy. To proto, aby se příslušná metodika nemusela přepisovat v případě poklesu nebo naopak znásobení průměrné měsíční hrubé mzdy. Příslušná metodika je zveřejněna na stránkách Nejvyššího soudu.


Konference Právo ve veřejné správě 2014

Ve dnech 5. a 6. listopadu 2014 se v Hradci Králové konal již 3. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Záštitu nad letošním ročníkem převzalo Ministerstvo vnitra ČR prostřednictvím náměstkyně pro veřejnou správu a legislativu, Sdružení místních samospráv ČR, Svaz měst a obcí ČR, Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR a Institut pro veřejnou správu Praha. Na konferenci s podtitulem Nové právo 2014 vystoupilo během dvou dnů 13 přednášejících odborníků z oblasti advokacie, státní správy a samosprávy, akademické půdy a dalších. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články