Ústavní právo

Do tajuplného Bermudského trojúhelníku trestního práva procesního se letos razantně ponořil první senát Ústavního soudu v případu, který mě zaujal. Zaujal mě jako člověka, který ve zkráceném a zjednodušeném trestním řízení rozhodl jistě více jak dvě stě případů podezřelých, kteří od zadržení policií po činu až do výslechu před soudcem byli omezeni na osobní svobodě.

Na úvod mi dovolte představit Vám pojem „sprostý podezřelý“. Podle Cimrmana jej poprvé užil inspektor Václav Trachta při vyšetřování nenadálé smrti továrníka Bierhanzla ve vlaku, který jel z Istanbulu do Prahy. Až později jej převzala trestněprávní nauka, dostal se dokonce do denní praxe orgánů činných v trestním řízení. Později se také stal součástí právního řádu, avšak díky netransparentnosti tehdejšího legislativního procesu není dnes již možné zjistit, kdy přesně vymizelo slovo „sprostý“, proto se dnes setkáváme pouze s pojmem „podezřelý“. Jedná se o případ, kdy původně velmi odborný právnický termín zlidověl natolik, že jej dnes používáme v podstatě v běžné řeči.

Ostravský krajský soud policii vydal k prostudování deset mobilních telefonů, flashdisky, dokumenty a také počítač zabavený policií při domovních prohlídkách v bytě advokáta Ivana Langera. Soud musel rozhodovat proto, že Česká advokátní komora odmítla dát s vydáním věcí souhlas, protože tyto dokumenty a paměťová média mohou obsahovat advokátní tajemství. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že „nelze akceptovat, aby odhalování trestné činnosti bylo znemožněno jen ochranou advokátního tajemství“.

Úvahy nad justiční reformou dlouhodobě rezonují českou společností a navazují na snahy o posílení nezávislosti a zvýšení efektivity a důvěryhodnosti justice. Kromě v poslední době velmi diskutované problematiky reformy správy soudnictví je třeba se zaměřit rovněž na otázku uspořádání soudní soustavy a rozmístění jednotlivých soudů v České republice.

Podle předsedy Ústavního soudu ČR JUDr. Pavla Rychetského je úctyhodné, kam se náš demokratický systém za 27 let od revoluce posunul. Na druhou stranu stále vyvstává řada otázek a problémů, se kterými se musíme vypořádat. „Jsem si vědom toho, že moderní demokratický právní stát zatížil justici v rozsahu, který nemá v historii obdobu,“ uvádí k současnému stavu české justice, jejíž problémy nám jako její nejvyšší představitel vyložil v následujícím rozhovoru, ve kterém se mimo jiné zmíní o deficitech právního státu, novele Ústavy a problematice rozdílných civilizačních konceptů.

Letos v lednu uplynulo 25 let od přijetí Listiny základních práv a svobod jako ústavního zákona, tehdy ještě České a Slovenské Federativní Republiky. Již čtvrt století je tak Listina součástí našeho ústavního pořádku.

Ústavnímu soudu a jeho rozhodnutím se oproti jiným právním institucím dostává poměrně značné veřejné pozornosti. Stojí však za povšimnutí, že tato pozornost je velmi nerovnoměrně rozložena mezi rozhodnutí jednotlivých soudců zpravodajů. Tato disproporce může na úkor jejich kolegů posílit vliv některých soudců na veřejný obraz Ústavního soudu, ale i na judikaturu obecných soudů či odbornou diskuzi.

Při analýze otázky práva na informace u institucí EU je potřeba si vyjasnit fundamentální teoreticko-právní otázku, jestli lze toto právo považovat za základní lidské právo uplatnitelné mj. i v právu mezinárodním. V současnosti EU lavíruje mezi supranacionálním přístupem a pohledem intergovernmentálním, který se projevuje aplikací pravidel světa diplomacie (tj. mezinárodního práva). Existuje v případě unijních institucí prostor pro plnohodnotný přístup k informacím, tak jak jsme zvyklí z většiny členských zemí?

Článek je přepisem ústního vystoupení na konferenci o lidské důstojnosti. Poukazuje na to, že v politickém a společenském diskursu je hodnota lidské důstojnosti jedním z důležitých justifikačních argumentů, odůvodňujících důležitost ochrany lidských práv. Dále se zabývá na případě konkrétní soudkyně – autorky článku, jak ve své judikatuře s tímto pojmem pracuje a proč. Závěrem jsou shrnuty základní oblasti, v nichž se český ústavní soudce bez argumentace důstojností neobejde.

Příspěvek se stručně zabývá případem A. F., který byl v roce 1951 zadržen Státní bezpečností, následně za nevysvětlených okolností v uherskohradišťské věznici zemřel a jehož rehabilitace se od roku 2013 domáhá jeho syn. Předchozí rozhodnutí obecných soudů, které vyslovily neúčast otce stěžovatele na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny zrušil nálezem 20. října 2015 Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2887/14.

Shodou historických okolností a náhod se mi poštěstilo ocitnout od 7. 10. 2015, kdy jsem byl prezidentem republiky jmenován, ve funkci soudce Ústavního soudu České republiky.

Co je to spravedlnost? Existuje právo na spravedlnost? A kým nebo čím je garantováno? Prof. Jiří Přibáň se ve své přednášce v rámci vzpomínkové akce Rosa Parks Memorial Lecture pokusil téměř o nemožné, totiž vystihnout podstatu a definovat pojem spravedlnost a právo na spravedlnost, a to nejen ve světle právního prostředí, ale i čistě lidského vnímání.

Plénum Ústavního soudu přijalo stanovisko, které nově umožňuje advokátům, aby v řízení před Ústavním soudem vystupovali bez zastoupení dalším advokátem a odchyluje se tak od dosavadního právního názoru Ústavního soudu. Uvedené stanovisko však pro řadu přesahů stojí za pozornost širší veřejnosti než jen advokátů, neboť má význam i pro diskuzi o tématech jako role advokáta obecně, práce s judikaturou a interpretace práva.

Miroslav Kalousek se pře s Andrejem Babišem o výroky k povolení sázení na internetu, hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák podává na šéfa hnutí ANO žalobu za hodnocení, ve kterém ho A. Babiš přirovnal k Davidu Rathovi. „Svoboda slova mezi politiky dostává v ČR na frak, a to pod rouškou ochrany osobnosti,“ říká Petra Gříbková ze společnosti Atlas Consulting, která se zabývá právními informačními systémy.

V blízkých dnech zřejmě opustí soudce a místopředseda Městského soudu v Praze JUDr. Jaromír Jirsa své současné působiště, aby se stal novým soudcem Ústavního soudu. Jeho jmenování posvětil Senát svým souhlasem minulý týden. Vzápětí poté, co Jaromír Jirsa složí slib ústavního soudce, bude brněnský soud ochrany ústavnosti opět ve své kompletní patnáctičlenné sestavě. Nejen o jeho budoucím působení na Ústavním soudě se dočtete v dnešním rozhovoru.

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním JUDr. Jaromíra Jirsy soudcem Ústavního soudu dnes kladně projednal Senát. Prezidentovi tak již nic nebrání využít jeho ústavní pravomoci dle čl. 62 písm. e) Ústavy České republiky.

Příspěvek rozebírá problematiku sociálních práv na půdorysu Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Neboť sociální práva jsou v Listině upravena v pohyblivém rozpětí a jsou determinována zákonnou prováděcí úrovní,[1] věnuji pozornost právě jednotlivým klíčovým zákonům, které sociální práva upravují.

Ústavní soud ČR se v nedávném nálezu z 16. června 2015 sp. zn. I. ÚS 3018/14 důležitým způsobem vyjádřil k výkladu indemnity členů parlamentu a odmítl její poměrně široké pojetí, které v poslední době v některých mediálně sledovaných kauzách razil Nejvyšší soud.

O soudech a soudcích toho bylo v minulosti napsáno již mnoho a jejich vývoj je stejně spletitý a složitý jako Mínóův labyrint. Na aktuálnosti to však tomuto tématu nijak neubírá a dalo by se spíše říct, že se stává stále diskutovanějším, neb jedni si myslí, že soudní moc začíná být pomalu neúnosně rozsáhlá a politizovaná, a jiní mají zase za to, že jistota nezávislosti a nestrannosti soudce by nějakým způsobem potřebovala ještě posílit.

Na tuto otázku nelze bez znalosti konkrétního skutkového a právního stavu věci odpovědět jednoznačně. Klíčovým v této situaci je, jakou povahu deliktní jednání má, tedy zda spadá do vymezení tzv. Engelových kritérií tak, jak tuto doktrínu rozvinul a ve své judikatuře užívá Evropský soud pro lidská práva.

Jaký obraz má Česká republika v oblasti lidských práv? Jak jsme se v této oblasti za pětadvacet let existence státu posunuli? A jsme na konci tohoto lidskoprávního vývoje? Hostem pořadu Právo o páté byla JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., senátorka a bývalá ústavní soudkyně.

Vítězná práce soutěže "Cena Františka Weyra" se zabývá iusnaturalismem, tzv. kauzou Melčák, interpretací materiálního jádra ústavy a derogační pravomocí Ústavního soudu. Dnes přinášíme její druhou část.

Vítězná práce soutěže "Cena Františka Weyra" se zabývá iusnaturalismem, tzv. kauzou Melčák, interpretací materiálního jádra ústavy a derogační pravomocí Ústavního soudu.

Obstrukce jako takové byly a v určité míře stále jsou brány jako jedna z pák opozice v parlamentních systémech po celém světě. Je to možnost, jak dát parlamentní většině najevo, že má opozice k dané problematice velmi vyhraněný názor a chce ho určitou cestou, viditelnou i pro veřejnost, dát najevo.

Nakolik by mělo být postavení státního zastupitelství zakotveno přímo v ústavě? To je ústřední otázka této čtvrté a poslední části série článků o postavení našeho státního zastupitelství v systému dělby moci. Na úplný závěr samozřejmě nelze opomenout ani shrnutí celé problematiky.