Články s tagem: trestní právo

Obnovou řízení lze dosáhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku. Pro odsouzeného se často stává jedinou nadějí, jak zvrátit výsledky původního trestního řízení. Jak ovšem obnovy řízení dosáhnout?

Lze se dopustit trestného činu zpronevěry užíváním vlastního automobilu? Za určitých okolností ano. O jaké okolnosti se jedná se dozvíte z tohoto článku.

Mgr. Josef Mana působí řadu let jako soudce trestního úseku na prvoinstančním soudu. Rodák z Valašska působil nejprve u Okresního soudu Plzeň-město, v současné době rozhoduje o trestních věcech u Obvodního soudu pro Prahu 4, a to jak o vině a trestu v hlavním líčení, tak i o zajišťovacích institutech v rámci přípravného řízení.

Praha 1. října (ČTK) - Od dnešního dne se mění pravidla pro ukládání peněžitých trestů. Krádež je nově trestným činem až od spáchání škody nejméně 10.000 korun. Obžalovaný může u soudu prohlásit svou vinu, a dosáhnout tak snížení trestu pod stanovenou sazbu. Účinnosti totiž nabyla obsáhlá novela trestního zákoníku a trestního řádu, která přináší i řadu dalších změn. Přispět mají mimo jiné ke zrychlení trestního řízení, projevit by se měly také snížením počtu vězňů.

Ústavní soud České republiky se ve svém nálezu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 2511/19, vyjádřil k počátku běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě nebo meritu věci, kterou je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Uvedený nález dopadá zejména na rozhodování o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody.

Domácí násilí je bezesporu složitý společenský jev, jehož zkoumání zdaleka překračuje rámec paragrafů. Tato problematika se navíc nevztahuje pouze k právu trestnímu či přestupkovému, ale praktikující právnické profese se mohou s tímto fenoménem setkat často také při aplikaci práva správního.

Situace kolem stávající epidemie koronaviru COVID-19 nás vede ke stručnému shrnutí trestněprávních aspektů, které se mohou pojit s přijatými opatřeními Vlády ČR, jakož i se situací samotnou.

Asi nikoho nepřekvapí, že po takto přelomovém rozhodnutí odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce proti rozsudku vrchního soudu dovolání. Pro stručnost již nebudu rozebírat argumentaci obžaloby v mimořádném opravném prostředku, ale zaměřím se na úvahy Nejvyššího soudu České republiky.

Obžalovaná v odvolání písemně odůvodněném jejím obhájcem rozsudek napadla v celém rozsahu, když byla přesvědčena, že s odkazem na konstantní judikaturu a její psychický stav v průběhu skutku bylo třeba posoudit žalované jednání jako nutnou obranu.

V trestním právu je málo témat, která vzbuzují tak časté a tak silné emocionální debaty ve veřejnosti, jako je tomu u institutu nutné obrany. Přičítám to pocitu, že právě toto ustanovení, je-li probíráno v libovolné společnosti, ukáže přístup konkrétního člověka ke světu kolem něj. Jak se staví k případné individuální odpovědnosti za vlastní bezpečnost, či jak moc spoléhá na sílu státu a společnosti vynutit si klid na svém území.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „NS ČR“) svým usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 6 Tdo 425/2019, odmítl dovolání obviněného horolezce, který byl soudy nižších instancí uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, když při slaňování poškozeného řádně nezajistil slaňovací lano, čímž došlo k pádu poškozeného z výšky přibližně 10 metrů. V důsledku pádu poškozený utrpěl vícečetné zlomeniny.

V předchozích článcích jsme se zaměřili na potenciální důsledky odsouzení právnické osoby, na zákonné požadavky vedoucí ke zproštění trestní odpovědnosti či na vhodné postupy při analýze rizik a implementaci zpracovaných pravidel.

V dnešní době máme v české justici a médiích možnost sledovat stále více trestních kauz závažné úmyslné, nezřídka dlouhodobě páchané a mnohdy i organizované trestné činnosti mimo jiné například z oblasti nakládání s veřejnými prostředky, evropských fondů či dotací. Často se přitom týkají nesmírně vysokých částek, které přinášejí pachatelům rozsáhlé zisky představující na druhou stranu újmu společnosti a státu.

Čas od času se v médiích můžeme dočíst o případech, kdy matka při porodu, nebo těsně po něm, usmrtí své novorozené dítě. Vraždy a další trestné činy proti životu a zdraví vždy vyvolají silné odsuzující a negativní emoce, obzvlášť, je-li obětí dítě, natož dítě novorozené.

Být compliant, nebo nebýt, to je otázka. Je důstojnější zapřít se a snášet riziko trestního stíhaní své obchodní společnosti, anebo se vzepřít a být připraven? Dosti klasiků, volíme-li variantu připravenosti, pojďme si říci, co bychom měli udělat/vědět.

Od roku 2012 bylo zahájeno trestní stíhání proti více než 1400 právnickým osobám a více než 230 řízení bylo ukončeno odsuzujícím pravomocným rozsudkem. Nejčastěji ukládaným trestem byl peněžitý trest v rozsahu od 5 tisíc až po 5 milionů Kč. Dvacet sedm společností bylo zrušeno.

Svým dnešním příspěvkem jsem se rozhodl pokračovat cestou, kterou jsem na kongresu Právní prostor vykročil už loni. Začal jsem totiž přemýšlet nad tím, že lidstvo čím dál více hraje na počítači.

Pro novodobou společnost je příznačný zvýšený zájem o ochranu zvířat, který se zaměřuje zejména na podmínky a účely chovu zvířat. Český právní řád tento stav částečně reflektoval novou trestněprávní úpravou na úseku ochrany zvířat proti týrání s účinností od 1. 1. 2010 v rámci zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále také jen „trestní zákoník“), a následně zejména tzv. procesem „dereifikace“[1] neboli odvěcnění.

Trestní zákoník zanedlouho obohatí skutková podstata nového trestného činu, a to maření spravedlnosti. Zatímco část nového ustanovení pouze rozvíjí některé formy trestné součinnosti trestných činů křivého obvinění, křivé výpovědi, nepravdivého znaleckého posudku nebo křivého tlumočení, absolutní novinkou je trestnost předložení důkazu v řízení před soudem nebo v trestním řízení, o kterém předkladatel ví, že je padělaný nebo pozměněný.

Dle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platí: „Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let“. V praxi někdy dochází k nesprávné právní kvalifikaci, kdy je za loupež považováno jednání pachatele naplňující reálně skutkovou podstatu jiného trestného činu. Z pohledu pachatele však může být ještě významnější otázka, kdy (ne)má být jeho čin řešen prostředky trestního práva.

Pokud si dobře vzpomínám, skutek podobně právně kvalifikovaný jsem soudil jen jednou v polovině devadesátých let, kdy sotva zletilá „matka“ nechala ani ne dvouleté dítě v nákladním vagonu na nádraží a šla shánět drogy. Naštěstí přežilo.

Následující článek je prvním ze série článků věnujících se ochraně a právům lidského plodu v trestním právu. Obecně pojednává o problematice počátku lidského života, o možné aplikaci práva na život i na oblast prenatálního vývoje lidského života, o formách ochrany lidského plodu a o právech náležejících každému, resp. každému, kdo spadá pod pojem každý.

Při studiu judikatury nás napadlo zpracovat letité rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR do podoby krátké napínavé povídky, vhodné například ke zpříjemnění chladného podzimního večera. Touto romantickou krimi povídkou bychom zároveň chtěli populárně naučnou formou poukázat na nadčasovost citovaného judikátu a demonstrovat, že trestní právo řeší problémy každodenního života a že třeba i vepřové sádlo může způsobit krizi manželství.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Praha 19. září (ČTK) - V trestním zákoníku zřejmě přibude nový čin maření spravedlnosti, jenž míří na předkládání falešných nebo pozměněných důkazů a také na navádění ke křivému obvinění nebo výpovědi. Sněmovna jej ale ve vládní novele, kterou dnes schválila, zpřesnila a zmírnila. Kritici v čele s Markem Bendou (ODS) neprosadili úplné vypuštění zaváděného činu z předlohy. Norma nyní zamíří k posouzení senátorům.