Šíření nakažlivé nemoci
Jednou z nejdůležitějších změn právní úpravy, která byla učiněna v důsledku přijatých opatření proti šíření koronaviru, je novela Nařízení vlády č. 435/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin.
Touto novelou se doplňuje do Přílohy č. 1 jako jedna z nakažlivých lidských nemocí i onemocnění COVID-19. Tato skutečnost znamená, že od nabytí účinností této novely, tj. ode dne jejího uveřejnění ve Sbírce zákonů dne 13. 3. 2020, se každý, kdo zaviněně šíří onemocnění COVID-19, může dopustit i následujících trestných činů:
§ 152 trestního zákoníku – šíření nakažlivé lidské nemoci
(1) Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
c) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo
d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob.
(5) Příprava je trestná.
§ 153 trestního zákoníku – šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti
(1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
b) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 proto, že hrubě porušil zákony na ochranu veřejného zdraví.
(5) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci se lze dopustit jak úmyslně zaviněným jednáním, tak vedle toho i jednáním z nedbalosti. Trestným jednáním je způsobení nebo zvýšení nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, což v dané situaci nepochybně hrozí. Při vyvozování případné trestní odpovědnosti bude zcela zásadní, zda konkrétním jednáním dojde k porušení zákazů, opatření a pravidel, a to jak obecně platných, tak pravidel přijatých v souladu s aktuální situací, jako je např. opatření o karanténě osob vracejících se do České republiky z vyjmenovaných zemí.
V souvislosti se současnou situací, kdy veškerá média podrobně informují o aktuální situaci, o jejím vývoji a o způsobech jejího řešení, lze předpokládat, že nedbalostní forma zavinění může být dovozena u velice širokého okruhu osob. V praxi si lze jen těžko představit případ, že by osoba podezřelá ze spáchání trestného činu šíření nakažlivé lidské choroby z nedbalosti dle dikce ustanovení § 153 tr. zákoníku, mohla na svou obhajobu tvrdit, že nevěděla, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit. Jinými slovy, současná informovanost o stávající situaci zvyšuje požadavky na každého z nás, a to nejen na osoby nemocné COVID-19, osoby vykazující příznaky tohoto onemocnění a další tzv. rizikové osoby, ale na každého jednotlivce. Rovněž je třeba také nekompromisně potírat různé pokusy jedinců, kteří se snaží celou situaci zlehčovat či dokonce zneužívat.
Nouzový stav
Dalším opatřením, které má své významné trestněprávní dopady, je usnesení Vlády ČR č. 194 ze dne 12. 3. 2020, kterým byl v souladu s čl. 5. a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav, a to od 12. 3. 2020 od 14 hod na dobu 30 dnů.
Skutečnost, že došlo k vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s výskytem a šířením onemocnění COVID-19 odůvodňuje užití obecné přitěžující okolnosti uvedené v § 42 písm. j) trestního zákoníku. Obecně tedy u každého pachatele jakéhokoliv trestného činu, kterého se dopustí v době nouzového stavu, bude tato skutečnost přitěžující a bude k ní přihlíženo při ukládání trestu.
Vedle toho je pak spáchání trestného činu v rámci vyhlášeného nouzového stavu okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby u některých trestných činů: zejména u již shora zmíněného trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci [§ 152 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] či šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti [§ 152 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty [§ 156 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti [§ 157 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Shodně pak tato skutečnost, tj. spáchání trestného činu v rámci vyhlášeného nouzového stavu podmiňuje i použití kvalifikované skutkové podstaty u trestných činů proti majetku, např. u krádeže [§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], zpronevěry [§ 206 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku], podvodu [§ 209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku], lichvy [§ 218 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku]. Za zmínku pak rovněž stojí, že pokud se někdo dopustí trestného činu šíření poplašné zprávy v době nouzového stavu [§ 357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku], může mu být za takový trestný čin uložen trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let, což je výrazné zpřísnění trestní sankce oproti sankci, kterou lze uložit za shodné jednání spáchané mimo nouzový stav, kdy lze uložit trest odnětí svobody až na 2 léta či zákaz činnosti.
Je tedy zřejmé, že zákonodárce při koncipování shora uvedených pravidel myslel na výjimečné situace jako je např. současná probíhající celosvětová virová epidemie. Není třeba zdůrazňovat, že se tím snažil apelovat na všechny osoby, aby za žádných okolností nezneužívaly krizové situace, což je nepochybně důležité tímto připomenout. Věříme, že všichni zodpovědní lidé se v současné situaci snaží nejen boj s onemocněním COVID-19 nekomplikovat svým vlastním přístupem, ale současně i v to, že nebudou k podobnému jednání ve svém okolí lhostejní.
Trestní odpovědnost právnických osob
I bez hlubších analýz je zcela zřejmé, že aktuální situace není jen otázkou každého z nás, ale že do ní vstupují i další subjekty tvořící celou naši společnost. Mezi ně nepochybně patří i právnické osoby.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že dne 1. 6. 2016 byla přijata novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také jen „Zákon o odpovědnosti právnických osob“), která je účinná od 1. 12. 2016.
Novelou došlo předně k novému vymezení trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit. Původně byl Zákon o odpovědnosti právnických osob koncipován tak, že obsahoval pozitivní výčet trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit. Tento model byl však předmětnou novelou opuštěn, přičemž pozitivní výčet byl nahrazen výčtem negativním.
V rámci tzv. principu přičitatelnosti je třeba zdůraznit, že všechny trestné činy uvedené ad 2) výše jsou trestnými činy přičitatelnými trestní odpovědnosti právnických osob. Tedy zjednodušeně řečeno, jestliže by se takovéhoto trestného činu dopustila fyzická osoba v zákonem stanovené pozici v rámci své činnosti pro společnost, byla by vyvozena trestní odpovědnost nejenom přímého pachatele, ale též právnické osoby.
Naprosto jednoznačná by byla trestněprávní odpovědnost právnické osoby, která by ignorovala zákaz či příkaz vydaný v rámci stavu nouze a v důsledku toho by se například nákaza rozšířila mezi další fyzické osoby.
Podle § 8 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (princip účinné prevence) se „právnická osoba trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila“.
Právnické osoby tedy mohou zamezit vlastní trestní odpovědnosti za spáchání jinak protiprávního činu, a to zejména prostřednictvím vhodně nastavených vnitřních pravidel a opatření reflektujících požadavky zákona - tzv. compliance programů. V současné situaci, i když je zřejmé, že právnické osoby jako podnikatelé i jako zaměstnavatelé řeší zcela jiné akutní problémy, by se jevilo vhodné doplnit stávající compliance programy o aktuální problematiku respektování všech opatření vlády ČR v rámci boje s pandemií Covid-19.
Celkově lze konstatovat, že vyhlášený nouzový stav klade určité další nové požadavky i na právnické osoby. Ty by měly reagovat na vzniklou situaci a přizpůsobit svá vnitřní pravidla a opatření tak, aby adekvátně reflektovala stávající situaci. Aktuální to bude zejména v provozech s větším počtem zaměstnanců, kdy bude nezbytné nastavit vhodné hygienické podmínky, provádět důslednou kontrolu jejich dodržování a reagovat na jejich porušování. V tuto chvíli je potřeba více než kdykoliv jindy dbát na bezpečí a zdraví všech osob ve svém okolí.
Diskuze k článku ()