Kdo si hraje, nezlobí? Zdroj:

Kdo si hraje, nezlobí?

Svým dnešním příspěvkem jsem se rozhodl pokračovat cestou, kterou jsem na kongresu Právní prostor vykročil už loni. Začal jsem totiž přemýšlet nad tím, že lidstvo čím dál více hraje na počítači.

JUDr. Libor Vávra

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

Mému tehdy asi osmiletému synkovi jednou při hraní nějaké offline hry zamrzl počítač, a to navždy. Všechno, co vyhrál, se definitivně ztratilo a my potom dva dny doma nic jiného neřešili. Začal jsem přemýšlet nad tím, co musí prožívat opravdu velký online hráč, pokud se mu stane něco podobného. Zdůrazňuji, že s tím nemám velkou zkušenost, stejně jako trestní soudci obvykle nemají skoro žádnou vlastní zkušenost s žádným typem trestné činnosti. Přesto jsem se pokusil pro vás něco vyhledat a pár možných otázek souvisejících s touto problematikou zodpovědět.

Kdo hraje?

Překvapilo mě, jaký je průměrný věk hráče online her. Bavíme se o „zasloužilém třicátníkovi“, neboť podle zprávy ESA (Essential Facts About the Computer and Video Game Industry) dosahoval k roku 2016 průměrný věk hráče k 35 letům. Nejvíce hráčů je ve věkové kategorii 18 až 35 let, tato skupina tvoří 29 % všech lidí, kteří hrají hry. Jsou zde ale i extrémy, a to jsou děti a důchodci, přičemž statistiky považují za důchodce osoby starší 50 let, což mě poněkud nadzvedlo. Statistiky jsou ale zajímavé v tom, že online hráčů jsou vlastně tři třetiny a jsou plynule rozloženy v celém věkovém spektru. Tedy dětí do 18 let jako online hráčů je zhruba stejně jako osob starších 50 let. Dokonce jsem surfoval po různých webech a dočetl jsem se, že nejvíce stoupá prodej her pro osoby starší 60 a 70 let, tedy ti opravdoví důchodci, kteří mají hodně času, se stávají klíčovým trhem pro vývojáře. 

Právě tehdy mě napadlo, že se tady střetávají tři světy. Ti nejpočetnější, třicátníci, jsou ti, kteří mají dokonalé zkušenosti, nejsou naivní, znají bezpečnostní rizika, vývoj kriminality na internetu atp. Naopak děti do 18 let jsou pochopitelně naivnější, mohou při online komunikaci skočit na nějaké úskalí a ztratit výhodu ve hře. Předpokládal jsem také ohledně lidí na opačném spektru věku, že čím je člověk starší, tím méně na vlastní kůži pozná jednotlivé úskoky či kriminální činnost a bude naivnější; všichni známe problematiku zabezpečení složitým heslem. 

Uvědomil jsem si ale, že nemá smysl bavit se o klasických krádežích, ale o situacích, kdy se jeden hráč zmocní nashromážděných bonusů jiného hráče, tedy virtuálních prostředků, ať už jde o draky, meče, samopaly, auta. Jako trestního soudce mě napadla dvojakost těchto věcí. Řada her funguje na paralelním systému, tedy že čím pilněji hrajete, tím víc střádáte, vyhráváte bitvy, soutěže, a díky tomu vám přibývají věci, ve kterých se hra odráží. Nicméně podstata her, to tržní gró, spočívá v tom, že tohle všechno jde nakoupit, a tak přeskočit hodiny hraní tím, že si koupíte odpovídající počet draků, vybavení apod. 

Trestná činnost?

Co s tím, pokud se někdo dostane do vaší hry, vašeho majetku a zmocní se ho? Je to majetek virtuální, do reálného světa nepřenosný. Může na to pamatovat trestní zákoník? Podívejme se do § 230 trestního zákoníku, který upravuje skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Pokud se někdo dostane k vašemu heslu a prostřednictvím hesla se zmocní vašich věcí, asi by se mohlo jednat o jednání, který by orgán činný v trestním řízení měl posuzovat podle § 231 trestního zákoníku, tedy jako trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat. 

Říkal jsem si, že je to přece majetková hodnota a pro hráče je to mnohdy věc cennější než to, co mají v reálném světě. Bylo by možné považovat takové jednání za majetkový delikt, a to jak v případě, kdy jsou prostředky ve hře skutečně vyhrané poctivou každodenní dřinou nebo když jsou koupeny za hotové peníze? 

Krádež má podmínku zmocnění se cizí věci, přičemž „věc“ je definována v § 134 trestního zákoníku, podle nějž „Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata a zpracované oddělené části lidského těla, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného." Nicméně k tomu, co lze považovat za věc, existuje i celá řada judikátů, výkladových stanovisek, na definici reaguje i odborná literatura. Pátral jsem tedy dál, zda a podle jakého ustanovení by policista zareagoval, kdyby vám někdo ukradl zbrojnoše ve hře. Zdá se mi nesporné, že § 230 či 231 trestního zákoníku by na to dopadat mohl.

Případy z reálného života

Narazil jsem na případ z Holandska z roku 2009. Šlo o hru Habbo hotel, kde hráč vlastní hotel nebo hotelový pokoj a komunikuje s ostatními hráči, směňuje služby. Vybavení pokoje nakupuje za kredity, které získává za skutečné peníze. Stalo se, že se někdo zmocnil vybavení pokoje, přičemž k účtu hráče získal přístup poté, co z něj přes falešný odkaz k přihlášení do hry vylákal přihlašovací údaje a heslo. Zjistil jsem, že pachatel byl odsouzen za trestný čin odpovídající naší krádeži v souběhu se zásahem do počítačového systému. Čili nizozemská justice už před 10 lety neměla pochybnost o tom, že i virtuální předměty mohou být předmětem krádeže podle našeho § 205 trestního zákoníku. 

Podařilo se mi najít i nějaké případy v Česku. Zajímavé je, že ani jeden z těchto případů nedošel z různých důvodů k pravomocnému rozhodnutí. Hra Metin2 přinesla naší policii dokonce dva případy. 

V prvním případě pachatel pomocí podvodné phishingové stránky s odkazem hry Metin2 získal přístupové údaje k účtům hráče, kdy mu z herního účtu vzal zakoupenou herní výbavu v hodnotě 2 000 Kč a celkem 10 000 000 yangů (virtuálních peněz). Policie vůbec nepochybovala o tom, že se jedná nejen o trestný čin podle § 230231 trestního zákoníku. Bohužel trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Vůbec jsem tedy nevyrozuměl, zda policejní orgán či státní zástupce mohli jednání posuzovat i jako majetkový delikt, resp. krádež. 

S totožnou hrou je spojen i jiný případ. Tentokráte hráč hry Metin2 pod falešnou záminkou přidání bodů do herního profilu oslovil jiného hráče s žádostí o zadání přístupových údajů do emailu na webové stránce se skrytým programem keylogger. S údaji získanými z emailu prolomil heslo do herního účtu, účet si přeregistroval na svůj nově založený účet a začal ovládat velice silnou postavu válečníka, kterou poškozený vytvořil. Syn poškozeného si při hraní hry Metin2 všiml, že jedinečná postava, kterou vytvořil jeho otec, se ve hře stále pohybuje. Kontaktoval hráče, jež postavu ovládal, a ten mu nabídl její prodej za 15 000 Kč. Poškozený kontaktoval policii, s níž dorazil na domluvenou schůzku, kde mělo dojít k předání peněz. Zde je důležité si všimnout, že došlo ke střetu generací. Evidentně klíčový hráč, který si přišel pro svého bojovníka, byl otec, který si hrál podle svého a podařilo se mu ve hře něco vybudovat. Patrně nějakým naivním způsobem o postavu ve hře přišel a obrátil se na policii. Syn poškozeného si pak povšiml, že postava v online hře pořád působí, našel člověka, který hru ovládal a dotyčný mu ji chtěl prodat. Aby byl střet generací dovršen, zjistilo se, že pachatel, který tatínkovi odcizil válečníka a byl odhalen synem poškozeného hráče, byl mladší 15 let a nemohlo tedy ani dojít k zahájení trestního stíhání. Kdyby byl dospělejší, mohli bychom se bavit o tom, jaká trestná činnost by to mohla být, pokud otec patrně „skočil“ na nějakou falešnou záminku. Každopádně už jen to, že následně požadoval peníze za vrácení zbrojnoše, znamená, že tyto věci mají pro hráče skutečnou hodnotu. 

Další případ souvisí s populární hrou World of Tanks. Zde došlo k tomu, že hráči někdo zablokoval herní účet a změnil přístupové údaje. Nešlo tedy o to, že by mu někdo něco ukradl, ale hráč se nemohl vůbec dostat zpět k levelu a svému vybavení, které si za 7 000 Kč nakoupil. Zjistilo se, že to vůbec nebyla otázka krádeže nebo hacknutí. Při prověřování bylo z výpisu konverzací, které oznamovatel vedl během hraní hry s jinými hráči, zjištěno, že své přístupové údaje k účtu v minulosti poskytl jinému hráči za účelem vzájemné dočasné výměny herních účtů. Policie tento případ odložila, o čemž si nejsem jistý, že je to namístě, neboť i tady bylo lze uvažovat například o trestném činu podvodu. Nicméně museli bychom znát detaily případu. 

K této problematice jsem další případ nenašel. Doufám však, že se tato oblast nebude do budoucna zbytečně kriminalizovat, nepůjde-li o velké finanční hodnoty.

trestní právo počítačové hry Právní prostor 2019

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotilo 8 čtenářů

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články