Trestní odpovědnost právnických osob
Od roku 2012 bylo zahájeno trestní stíhání proti více než 1400 právnickým osobám a více než 230 řízení bylo ukončeno odsuzujícím pravomocným rozsudkem. Nejčastěji ukládaným trestem byl peněžitý trest v rozsahu od 5 tisíc až po 5 milionů Kč. Dvacet sedm společností bylo zrušeno.
V tomto článku bych rád zmínil důvody, které jsou podstatné při úvaze, zda se vůbec zabývat otázkou trestní odpovědnosti právnické osoby a zda přijmout vhodná opatření ke snížení rizika trestní odpovědnosti.
Jaké důsledky může mít uložený trest pro obchodní společnost?
Podmínky trestní odpovědnosti:
-
právnická osoba může být trestně odpovědná za jednání fyzické osoby (typicky jednatele, ředitele, prokuristy, vedoucího oddělení, zmocněnce, pověřeného pracovníka apod.);
-
právnická osoba může být odsouzena i přesto, že viník není odsouzen, nebo není zjištěno, kdo trestný čin spáchal;
-
trestní odpovědnost přechází na nástupce právnické osoby (typicky sloučením, převodem podstatné části majetku, prodejem podniku apod.);
-
peněžitý trest uložený právnické osobě může být vymáhán po členech statutárních či kontrolních orgánů z titulu porušení péče řádného hospodáře;
-
trest zákazu účasti ve veřejných zakázkách může u některých společností vést k jejich ekonomické likvidaci;
-
informace o uloženém trestu je evidována v rejstříku trestů a je dostupná na portálu veřejné správy; v návaznosti na výši a druhu trestu se vymazává až po třiceti letech;
-
informace o uloženém trestu vylučuje právnickou osobu z účasti ve veřejných zakázkách, snižuje důvěryhodnost mezi lokálními i zahraničními partnery a v konečném důsledku vede k výraznému snížení zakázek na několik let, případně k likvidaci obchodní společnosti.
Jak lze snížit/vyloučit riziko trestní odpovědnosti mé obchodní společnosti?
PO se trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila.
Co bych měl tedy přijmout a změnit v mé fungující společnosti?
Napříč organizací implementovat účinné nástroje (compliance program), které budou obsahovat pravidla:
-
efektivně zamezující jednání vedoucí k riziku trestní odpovědnosti;
-
identifikace a hlášení protiprávního jednání a včasné reakce;
-
revize a aktualizace pravidel v návaznosti na zjištěné incidenty;
-
pravidelně školit odpovědné osoby, kontrolovat prosazovat plnění zavedených pravidel;
-
zavedená pravidla aktualizovat v návaznosti na změnu legislativy.
Kvalitně nastavený compliance program bude obvykle nejvýznamnější důvodem, který rozhodne, zda vaše obchodní společnost bude trestně odpovědná a bude potrestána, či nikoliv. Nastavený program ale nesmí zůstat pouze na papíře. Musí být zajištěna jeho reálná implementace a prosazování prostřednictvím pravidelných kontrol a školení.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




