Svoboda tisku představuje právo na svobodný projev v hromadných sdělovacích prostředcích, jako je tisk, ale i rozhlas, televize či masmédia jako internet. Jde zejména o možnost bez cenzury veřejně sdělovat informace a svobodně vyjadřovat názory.
Svoboda tisku je nepochybně součástí svobody projevu a jako taková nebyla vždy samozřejmostí. V mnoha zemích se s ní nesetkáme dodnes. Svoboda tisku a médií jde nepochybně ruku v ruce s demokratickým a právním státem, neboť nejméně svobodná média jsou ve státech s nedemokratickými režimy (viz níže Index).
Svoboda projevu patří mezi základní práva a svobody. Podle čl. 10 odst. 1. Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv platí, že: „Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“ V České republice je tato svoboda na ústavní úrovni zakotvena v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, kde stojí, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, a že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Článek také výslovně stanovuje nepřípustnost cenzury.
Reportéři bez hranic
V celosvětovém měřítku jsou v oblasti ochrany svobody tisku významnými aktéry Reportéři bez hranic (z francouštiny Reporters sans frontières, RSF), nevládní organizace založená roku 1985, která sídlí v Paříži. Toto neziskové sdružení brání nezávislost novinářů a médií před politickým, korporátním nebo náboženským vlivem, střetem zájmů a jinými nátlaky, které by mohly stát v cestě pravdě a přístupu k informacím. RSF dokonce předkládá legislativní návrhy s cílem zlepšit vnitrostátní zákony ovlivňující média, a snaží se posílit mezinárodní ochranu novinářské svobody.
Reportéři bez hranic organizují nebo jsou partnerem takových událostí jako jsou mezinárodní dny, ceremonie a festivaly, které vzdávají hold novinářům za jejich neustálé úsilí a za obranu svobody médií po celém světě. Tyto události také umožňují RSF ukázat svou každodenní činnosti a upozornit mezinárodní společenství na situaci novinářů, kteří jsou vězněni nebo museli uprchnout ze své země.
Indexy
Organizace Reportérů bez hranic monitoruje situaci ve světě pomocí indexů – nejvýznamnějším je index svobody tisku, ale existuje i index internetové cenzury a dohledu.
Index svobody tisku (The World Press Freedom Index) byl poprvé zveřejněn roku 2002, a od té doby vzrůstal jeho vliv. Mnoho vlád se dokonce obává jeho zveřejnění. Tento index řadí 180 zemí světa podle tamější úrovně svobody pro novináře. Měří se pluralita, nezávislost médií, cenzura, transparentnost, kvalita legislativy a bezpečnost novinářů v každém státu. Údaje se získávají na základě odpovědí z dotazníku, který je zasílán novinářům, mediálním pracovníkům, a dalším výzkumným specialistům po celém světě.[1]
Na prvních příčkách žebříčku se v roce 2020 drží Skandinávie, Dánsko, a celkově většina evropských zemí. Co se týče zemí mimo Evropu, je na tom velmi dobře Jamajka, Kostarika, ale i Nový Zéland nebo třeba Kanada. Naopak nejhorší stav „svobody“ pro média a novináře je v zemích jako Severní Korea, Turkmenistán, Eritrea, ale i třeba v Číně nebo Íránu, a zkrátka obecně v zemích nedemokratických. Česká republika je letos na 40. místě, což je propad o celých 6 příček oproti roku 2018, kdy jsme byli 34. Pro srovnání třeba Slovensko je tento rok na 33. místě a Spojené státy americké mají 45. příčku. Jak si stojí jednotlivé státy si můžete prohlédnout zde.
Česká republika podle RSF
Reportéři bez hranic se obávají rostoucí koncentrace médií v České republice. Čeští novináři čelí velkým výzvám, jako jsou hrozby pro veřejné vysílání ze strany vládních kontrolních orgánů a internetových podvodných kampaní, což vede k tomu, že neustále klesá počet kritických novinářů. Verbální útoky proti novinářům ze strany vrchních představitelů státu vyvolaly nedůvěru k médiím a despekt vůči novinářům. Také v ČR roste obava z koncentrace vlastnictví médií v rukou několika oligarchů. Tento proces vyvrcholil v říjnu 2019, kdy nejbohatší Čech Petr Kellner získal CME media group, jejíž součástí je i TV Nova. Přestože Kellner popírá jakékoli politické zájmy, rozsáhlý výzkum dvou českých investigativních reportérů odhalil, že společnost vlastněná Kellnerem financovala PR kampaň, která zmobilizovala síť odborníků a novinářů s cílem zlepšit čínský obrázek v České republice.[2]
Závěr
S vývojem nových technologií a s globalizací světa rostou i nové možnosti, jak se svobodně projevovat a vyjadřovat své názory. Každý má prostřednictvím internetu možnost pouhým kliknutím získat informaci z opačného konce planety. Musíme si ovšem dávat pozor, do jakého zdroje vkládáme svou důvěru, a vzít v úvahu i konkrétní situaci v dané zemi. Svobody tisku bychom si měli vážit a bránit ji za každou cenu, aby svobodou zůstala. Není to pouhá náhoda, že v Indexu svobody tisku jsou novináři nejméně svobodní zrovna v nedemokratických zemích. Ne nadarmo se totiž říká, že média jsou hlídacím psem demokracie.
Diskuze k článku ()