Soudní dvůr upřesnil rozsah výjimky pro „pastiš“ v kontextu „hudebního vzorkování“ (samplingu): Cílem této výjimky je zajistit přiměřenou rovnováhu mezi autorskoprávní ochranou a ochranou svobody umění.
V rámci dlouhotrvajícího sporu týkajícího se převzetí vzorku (sample) z hudební skladby německé skupiny Kraftwerk Soudní dvůr upřesnil rozsah výjimky pro „pastiš“, která umožňuje použít prvky díla, které jsou chráněny autorským právem, bez předchozího svolení nositelů práv. Soudní dvůr zejména konstatoval, že se tato výjimka vztahuje na tvorbu, která evokuje jedno nebo více existujících děl, zároveň se ale od nich zřetelně liší, a která používá některé z jejich charakteristických prvků chráněných autorským právem, a to i prostřednictvím „vzorkování“ (samplingu), s cílem navázat s těmito díly umělecký nebo tvůrčí dialog, který je jako takový rozpoznatelný. Tento dialog může mít různé formy, zejména formu otevřeného napodobování stylu uvedených děl, vzdání pocty těmto dílům nebo humoristické či kritické konfrontace s týmiž díly.
Německá hudební skupina Kraftwerk zveřejnila v roce 1977 zvukový záznam, který obsahoval hudební skladbu Metall auf Metall.
Dva zakládající členové této skupin podali u německých soudů žalobu proti dvěma skladatelům hudební skladby Nur mir, jakož i společnosti Pelham GmbH, která je výrobcem zvukových záznamů, na nichž byla tato skladba zveřejněna v roce 1997 (a znovu v roce 2004). Vytýkajíjim, že porušili zejména právo související s autorským právem, jehož jsou nositeli jakožto výrobci zvukových záznamů, když pořídili v elektronické formě přibližně dvouvteřinový vzorek (sample) rytmické sekvence skladby Metall auf Metall a v rámci postupných opakování tento vzorek začlenili do skladby Nur mir.[2][1]
V tomto sporu, která trvá více než 20 let zbývá vyřešit otázku, zda je toto vzorkování od 7. června 2021 legální jakožto užívání pro účely „pastiše“. K tomuto dni v Německu nabyla účinnosti výjimka z autorského práva a práv výrobců zvukových záznamů, která pro účely karikatury, parodie nebo pastiše povoluje rozmnožování a rozšiřování zveřejněného díla, jakož i jeho sdělování veřejnosti.[3]
Vzhledem k tomu, že má tato výjimka svůj základ v unijním právu, Spolkový soudní dvůr požádal Soudní dvůr o upřesnění rozsahu pojmu „pastiš“.[4]
Soudní dvůr odpověděl, že se výjimka pro „pastiš“ vztahuje na tvorbu, která evokuje jedno nebo více existujících děl, zároveň se ale od nich zřetelně liší, a která používá některé z jejich charakteristických prvků chráněných autorským právem, a to i prostřednictvím „vzorkování“ (samplingu), s cílem navázat s těmito díly umělecký nebo tvůrčí dialog, který je jako takový rozpoznatelný. Tento dialog může mít různé formy, zejména formu otevřeného napodobování stylu uvedených děl, vzdání pocty těmto dílům nebo humoristické či kritické konfrontace s týmiž díly.[6][5]
K tomu, aby bylo možné konstatovat, že užití je činěno „pro účely“ pastiše, stačí, aby byla povaha „pastiše“ rozpoznatelná osobami, které znají existující dílo, z něhož jsou prvky převzaty. Není tedy nezbytné konstatovat, že uživatel měl v úmyslu užívat dílo pro takové účely.
Soudní dvůr poznamenal, že tento výklad výjimky pro „pastiš“ zajišťuje přiměřenou rovnováhu mezi ochranou svobody umění a ochranou autorského práva, jakož i právní jistotu.
Přísluší Spolkovému soudnímu dvoru, aby ve sporu, který projednává, rozhodl s přihlédnutím k odpovědím podaným Soudním dvorem. Spolkový soudní dvůr v předkládacím rozhodnutí poznamenal, že podle konstatování provedených v předcházejícím řízení hudební skladba Nur mir provádí uměleckou konfrontaci s rytmickou sekvencí převzatou z hudební skladby Metall auf Metall do odlišného hudebního žánru, ovšem navzdory redukci tempa a rytmickému posunu je rozpoznatelná jako narážka na originál.[7]
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-590/23
Vzhledem k tomu, že jeden z nich zemřel v roce 2020, vstoupila do řízení jeho právní nástupkyně.[1]
Které obsahují skladbu Metall auf Metall.[2]
Soudní dvůr v odpověď na předchozí žádost o rozhodnutí o předběžné otázce německého Spolkového soudního dvora v rámci téhož sporu již upřesnil, že sampling může porušovat práva výrobce zvukového záznamu, je-li pořízen bez jeho svolení. Použití zvukového vzorku ze zvukového záznamu v pozměněné a při poslechu nerozpoznatelné podobě však nepředstavuje porušení těchto práv, a to i v případě absence takového svolení (viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Pelham a další, C-476/17; viz rovněž tisková zpráva č. 98/19).[3]
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Podle této směrnice mohou členské státy stanovit výjimky nebo omezení výlučných práv na rozmnožování a sdělování veřejnosti, zejména pokud se jedná o užití pro účely karikatury, parodie nebo pastiše.[4]
Uvedená v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice. Soudní dvůr v tomto kontextu upřesnil, že tato výjimka nemá povahu zbytkové skutkové podstaty (Auffangtatbestand) v tom smyslu, že zahrnuje jakoukoli formu tvůrčího užití materiálu chráněného autorským právem.[5]
Pojem „pastiš“ tedy nezahrnuje skryté napodobeniny předmětů ochrany, či dokonce plagiáty.[6]
Před Vrchním zemským soudem v Hamburku.[7]
Diskuze k článku ()