2 Afs 91/2015
Je na stěžovateli, aby tvrdil a konkrétními argumenty a fakty týkajícími se jeho hospodaření osvědčil, že solární odvod pro něho přestavuje zátěž, která jej ohrožuje v jeho ekonomické existenci. Stěžovatel musí především osvědčit, že při své činnosti doposud postupoval s péčí řádného hospodáře. To především znamená osvědčit, že si pořídil vybavení pro svou činnost (typicky solární panely) za podmínek v dané době obvyklých a že i v jiných ohledech jednorázové i průběžné náklady jeho činnosti byly vynaloženy, resp. jsou vynakládány za podmínek na trhu obvyklých; totéž obdobně musí být samozřejmě osvědčeno i o způsobu a podmínkách financování stěžovatele z vnějších zdrojů. Dále to znamená osvědčit, že samotný rozsah a další parametry jeho podnikatelského záměru odpovídaly a i nyní odpovídají obvyklým standardům v daném odvětví, zejména nejsou např. pro svůj malý rozsah, neumožňující v přiměřené míře využít ekonomického efektu úspor z rozsahu, či pro specifické lokální, klimatické nebo jiné podmínky místa, v němž se solární panely nacházejí, anebo pro nevhodné nastavení jiných ekonomických parametrů na okraji obvyklého spektra projektů obecně považovaných za slibné a skýtajících rozumnou naději na rentabilitu a životaschopnost. Pokud stěžovatel osvědčí, že přestože se choval výše uvedeným způsobem, není v důsledku povinnosti platit solární odvod schopen zachovat svoji ekonomickou životaschopnost, bude to zásadně důvodem k patřičnému posečkání na jeho jiných daních podle § 156 a 157 daňového řádu.
2 Afs 131/2015
Pokud by výrobce elektřiny vskutku osvědčil, že využil instrumentů podle § 156 a 157 daňového řádu, a to v plné jejich šíři a ve vztahu ke všem jím placeným daním či jiným odvodům, na které jsou tyto instrumenty použitelné, a ačkoli mu jejich dobrodiní bylo poskytnuto, ani tak to nestačilo k zachování jeho životaschopnosti s ohledem na likvidační účinky solárního odvodu, nastaly by podmínky pro postup ministra financí podle § 260 daňového řádu.
Diskuze k článku ()