Důvodová zpráva k okolnostem přijetí tohoto zákona vysvětluje, že v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID-19, které je způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2, byla v České republice postupně přijata celá řada opatření. Došlo především k zásadnímu omezení volného pohybu osob, jsou zde však i jiné dopady do dalších sfér každodenního života. Zásadní je vliv na příjmy velké části obyvatelstva, kdy například v pohostinství a hoteliérství se provoz zcela zastavil, zaměstnanci ve velkém přicházeli a přicházejí o svou práci, někteří živnostníci svou činnost nemohou provozovat a rodiče byli nuceni v důsledku zavření škol pobývat se svými dětmi doma. To vše, ale i další okolnosti, vedlo k výraznému propadu příjmů domácností, přičemž je zde výhled, že se nastíněné ekonomické konsekvence budou i nadále prohlubovat.
Veškerá opatření i předestřené okolnosti se nutně musí projevit na sociálních a ekonomických poměrech obyvatelstva způsobem, se kterým platné právo doposud nepočítalo, a to ani v rámci právní úpravy nájmu bytu obsažené v občanském zákoníku, úpravy poskytování úvěrů Státním fondem podpory bydlení či v rámci právní úpravy zákona upravujícího některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Proto zákonodárce cítil potřebu na nastalou situaci také v těchto souvislostech reagovat. A to učinil právě publikovaným zákonem.
Jde především o omezení možnosti výpovědi pro neplacení nájemného po stanovenou dobu, o prodloužení doby splatnosti pohledávek, které se staly splatnými v době trvání mimořádného opatření při epidemii, o možnost odložit splatnost splátek jistiny a příslušenství úvěru na určitou dobu u úvěrů poskytnutých Státním fondem rozvoje bydlení či o úpravu lhůt stanovených pro doručení vyúčtování a vypořádání nákladů spojených s poskytováním služeb spojených s bydlením.
Své účinnosti zákon nabyl dnem 27. 4. 2020.
Diskuze k článku ()