V roce 2013 se uskutečnilo v Bruselu asi 1000 trialogů. Pokud však nejste jejich přímým účastníkem, většinou se ani nedozvíte, že se konaly. Pokud byste o nich hledali zmínku ve smlouvách o EU, nebyli byste úspěšní. Trialog je sice důležitou, ale neoficiální součástí legislativního procesu EU.
Setkání jsou neformální. Některá trvají pár minut, jiná se mohou protáhnout až hluboko do noci. Poslední trialog na téma společného rozhodovacího mechanismu, nejkontroverznější části zákonů o bankovní unii, trval dokonce 16 hodin. Úředníci a politici procházejí v rámci běžného trialogu zákony článek po článku, řádek po řádku.
Objem zákonů a nařízení schválených v Evropském parlamentu se v posledních dvou volebních obdobích příliš nezměnil. V letech 2004 - 2009 přijali evropští poslanci 447 zákonů. Ve stávajícím volební období, které končí již v květnu, by se konečné číslo mohlo pohybovat kolem 500. Co se však zásadně změnilo je způsob, jakým jsou zákony schvalovány.
Formálním prostředníkem mezi jednotlivými institucemi EU je dohodovací výbor, který zasahuje do legislativního procesu ve třetím, závěrečném čtení. Po přijetí Lisabonské smlouvy, která se snaží urychlit přijímání zákonů, však ztratil na významu. V letech 1999 - 2004 byla přijata za zprostředkování výboru téměř čtvrtina zákonů, v první polovině současného volebního období to byla pouhá čtyři procenta. 80 procent se jich totiž přijme již v prvním čtení. Právě díky trialogu.
Jak název napovídá, setkávají se při jednáních tři strany: poslanci Evropského parlamentu, úředníci Evropské komise a ministři nebo vysocí úředníci země, která EU právě předsedá. V průměru se koná zhruba 25 takových trialogů za týden.
Někteří poslanci však trialogy tvrdě kritizují. Hlavním důvodem je obava o demokratičnost a transparentnost tohoto procesu.
Poslanci hlasují o zákonech veřejně ve výborech a v plénu, to je však podle některých jen zástěrkou pro fakt, že většina jednání se odehrává v trialogu za zavřenými dveřmi bez možnosti kontroly ze strany veřejnosti. Navíc se podle kritiků při jednáních parlament jako jediný přímo demokraticky legitimizovaný orgán EU vlastně vzdává určité části svých pravomocí ve prospěch Evropské komise.
Kritikou nešetří ani národní parlamenty. Podle toho britského znemožňuje neformální trialog efektivní kontrolu procesu vzniku evropské legislativy.
Existuje však i mnoho jeho zastánců. Britská poslankyně Arlene McCarthyová vidí pozitiva hlavně v tom, že v trialozích parlament vystupuje jednotně, a daří se mu tak prosazovat své priority. Poslanci jsou prý navíc o průběhu jednání pravidelně informování svými zpravodaji. Své kolegy také upozorňuje, že jejich úkolem by mělo být spíše stanovovat politický rámec, než se zabývat konkrétním technickým provedením zákonů.
Bylo by snadné odsoudit trialog jako tajnůstkářský a nedemokratický proces a je jistě zvláštní, že o něm ve smlouvách o EU nepadne ani zmínka, i když má tak velký vliv na zákony společenství. Kdyby však byla jednání veřejná, zákonodárci by si jistě našli jiný způsob, jak jednat bez přítomnosti veřejnosti.
zdroj ČTK
Diskuze k článku ()