Předkládaný článek se zaobírá dnes velmi aktuální problematikou postavení dítěte jako poplatníka poplatku za komunální odpad[1]. V současnosti je totiž „veden boj“ hned na několika frontách, který se týká řešení relativně časté praxe správců místních poplatků, kteří vyměřují poplatek za komunální odpad dětem již v době jejich nezletilosti a poté, co tyto osoby nabydou zletilosti (plné svéprávnosti), tyto dlužné částky, které často dosahují až např. 15 tisíc Kč[2], po těchto „čerstvě zletilých“ vymáhají, a to i formou exekučních příkazů.

Inspirací pro sepsání tohoto článku byl poslední vývoj problematiky obchodovatelných povolenek na skleníkové plyny na úrovni Evropské unie, kdy se v rámci třetího obchodovacího období diskutuje o účelnosti a smysluplnosti tohoto ekonomického nástroje. Proto jsem se rozhodl, že se v rámci článku zaměřím nejen na tento ekonomický nástroj, ale pokusím se přinést základní přehled ekonomických nástrojů využívaných obecně ve veřejném právu se zaměřením na právo správní, ale také se znatelnými přesahy do práva životního prostředí a práva finančního, jelikož právě v těchto právních odvětvích je využitelnost ekonomických nástrojů nejzřetelnější.