JUDr. Jiří Matzner Ph.D., LL.M.

Novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále jen „zákon o zaměstnanosti”), která se aktuálně nachází v Poslanecké sněmovně ve 3. čtení, má přinést důležité legislativní změny především v oblasti regulatoriky agentur práce, zvýšení podpory tzv. společensky účelných pracovních míst či zpřísnění podmínek pro výkon nekolidujících zaměstnání.

Od prvního ledna letošního roku došlo ke zrušení zákona o loteriích a právní úpravu hazardních her kompletně převzal zcela nový zákon o hazardních hrách. V důsledku těchto změn tak došlo i ke značné deregulaci tzv. spotřebitelských soutěží, které nyní již nebudou tak striktně omezeny a bude možné je za určitých podmínek pořádat, což je pro jejich potencionální provozovatele bezesporu vítanou změnou. Vzhledem k zakotvení nové definice pojmu hazardní hry bude na druhou stranu nutné být obezřetný za účelem předejití jejího naplnění při provozování spotřebitelských soutěží a vyhnutí se tak regulaci nového zákona.

V průběhu ledna a února 2017 postupně nabyla účinnosti převážná část novely zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“), která je u tohoto zákona historicky první novelou od jeho přijetí v roce 2014. Některé změny však začnou platit až od ledna 2018.

Soudní dvůr Evropské unie (“SDEU”) nedávno přišel s relativně průlomovým, avšak do jisté míry i trochu překvapivým rozhodnutím. Rozhodnutí se týká uveřejňování hypertextových odkazů na internetu, odkazujících na obsah chráněný autorským právem, avšak zveřejněný bez souhlasu autora – tedy neoprávněně. Přesto, že problematika uveřejňování hypertextových odkazů na webových stránkách nebo sociálních sítích se velmi často dotýká mnohých z nás, lze přepokládat, že jen velmi málo lidí by napadlo, že při této na první pohled banální činnosti bude třeba dodržovat určitá pravidla tak, aby nedocházelo k porušování autorských práv. Pojďme se podívat, jak se s touto problematikou SDEU vypořádal.

Přes šedesát poslanců Parlamentu ČR, zejména z KSČM a vládních stran ANO a ČSSD, se podepsalo pod návrh na znovuzavedení trestného činu, který by měl chránit hlavu státu před hanobením a urážkami ze strany veřejnosti. Podle některých předkladatelů návrhu, v čele se Zdeňkem Ondráčkem (KSČM), by měl mít trest za hanobení prezidenta především výchovný charakter. Nabízí se otázka, jestli je hrozba trestu ročního odnětí svobody opravdu tím správným výchovným opatřením?

Střet dvou (či více) základních lidských práv a svobod není ničím neobvyklým a dochází k němu dnes a denně. K soudním sporům se velmi často přistupuje u svobody projevu uplatňované médii a u práva na ochranu osobnosti u veřejně známých osob. Podle jakých kritérií soudy postupují při rozhodování o tom, které z těchto dvou základních práv má přednost a proč? Pojďme se na základní zásady pro řešení takovýchto střetů podívat zblízka.

Novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“) nabude účinnosti od 1. prosince 2016. Klíčové změny jsou očekávány hned v několika oblastech. Jednak v rozšíření okruhu trestných činů, za které bude moci být právnická osoba trestně odpovědná, jakož i ve značném posunu v oblasti přičitatelnosti a zproštění se trestní odpovědnosti. Už jen samotná změna dosavadního pojetí katalogu trestných činů (z pozitivního do negativního výčtu) představuje značný převrat v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob od jejího zavedení u nás.

Až na relativně krátké období mezi lety 2012 až 2014, kdy byl souběh funkcí člena statutárního orgánu a vedoucího zaměstnance ve firmě obchodním zákoníkem výslovně povolen, je souběh funkcí ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu soustavně považován za nepřípustný. K takovému závěru se dospělo i po rekodifikaci soukromého práva v roce 2014 a až doteď byl zákaz souběhu funkcí považován za téměř nezpochybnitelný. Zaběhlou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu však nečekaně nabouralo nedávné rozhodnutí Ústavního soudu. Pojďme se na jeho závěry podívat zblízka.

Převody nemovitostí jsou velice častým jevem, s nímž se v praxi setkal již snad každý. Vzhledem k tomu, že nemovitosti mívají zpravidla vysokou finanční hodnotu, je důležité si u jejich převodů dát pozor na některé skutečnosti, které by Vám mohly způsobit značné nepříjemnosti, kterým by se jinak dalo předejít za předpokladu dostatečné informovanosti.

Právní úprava nájmu se nyní řídí novým občanským zákoníkem (dále jen „NOZ“), ve kterém jsou podrobně upraveny jednotlivé typy nájmů. Samozřejmě nájem věcí nemovitých, jako např. nájem domů, bytů, nebytových prostor či prostor sloužících k podnikání, je nejčastěji užívaným typem nájmu.

Poskytování pomoci obětem a svědkům trestných činů je tématem, které je v České republice komplexně řešeno především zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále jen "zákon o obětech trestných činů") a zákonem č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (dále jen "zákon o zvláštní ochraně svědka").

Má dnešní prezentace si klade za cíl sdělit Vám několik podstatných informací z oblasti softwarového práva. První zajímavostí je skutečnost, že softwarové právo je kolem nás každý den, ačkoli si to třeba neuvědomujeme. Rád bych Vám dnes proto nastínil několik otázek či problémů, které každý den musíme řešit.

Autorský zákon momentálně prochází zásadní proměnou s ohledem na právní úpravu kolektivní správy autorských práv. Novela zákona v oblasti kolektivní správy vychází především z evropské směrnice o kolektivní správě, jejíž transpozicí by mělo dojít ke sjednocení a harmonizaci pravidel výkonu kolektivní správy autorských práv napříč Evropskou unií. Tedy i v České republice.

Využití softwaru ve firmách se řídí především licenčními podmínkami konkrétního výrobce, většinu pravidel lze ale zobecnit.

Při využívání softwarových produktů je třeba dodržovat licenční podmínky, které se mohou u různých dodavatelů výrazně lišit. Základní pravidla a pojmy ovšem platí pro většinu licencí.

Zvíře není věc, ale smysly nadaný živý tvor. Tento legislativní obrat české civilistiky již druhým rokem rezonuje širokou veřejností a zcela jistě potěšil všechny milovníky zvířat. Je však nutno podotknout, že toto nové pojetí bude mít ve většině případů na běžný život vlastníků zvířat jen minimální dopad. Účinky nového kodexu se naopak významně projeví v případě, kdy dojde ke škodní události, jejímž původcem je právě onen smysly nadaný živý tvor.

Je dost možné, že čtenář se při čtení titulku tohoto článku s pojmem dodatečná odměna setká poprvé. Není divu – institut dodatečné odměny je sice užitečný, ale bohužel také prakticky neznámý a nepoužívaný. Což v praxi může být doslova škoda, protože nejeden autor se pouhou neznalostí možnosti uplatnit nárok na dodatečnou odměnu připravil o velké peníze. Pojďme si tento institut v krátkosti představit.

Veřejné zakázky jsou dlouhodobě palčivým tématem, které nechybí snad v žádném proslovu nebo předvolební kampani týkající se zlepšení situace v oblasti veřejných financí. V rámci všech výběrových řízení jsou ta na informační a telekomunikační technologie často dávána za exemplární případ podhoubí pro korupci, manipulace a odlivy veřejných financí s často tristními výsledky.

S pojmem whistleblowing se v poslední době setkáváme v médiích čím dál častěji. Jeho jednoznačná definice nikde v zákoně k dohledání není, ale lze pod ním v širším slova smyslu chápat jakékoliv jednání, kterým dojde k odhalení, nahlášení a na základě tohoto podnětu i následnému řešení nelegitimních, neetických nebo nelegálních praktik.

Zavedení elektronické evidence tržeb pro všechny podnikatele a živnostníky je v současné době jedním z nejvíce diskutovaných témat na české legislativní scéně. Vládní koalice prohlásila přijetí příslušného zákona za jednu ze svých priorit, a naproti tomu opozice slibuje zavedení elektronické evidence tržeb zabránit i za cenu obstruování legislativního procesu.

Plná moc je v rámci života obchodních společností, ale nejen jich, vcelku běžnou záležitostí, pokud jedna osoba často nemůže být na dvou místech zároveň, a tak určitým jednáním pověří osobu jinou. I přesto, že plné moci jsou vnímány jako bezproblémová a standardní součást vyřizování každodenních záležitostí, staly se s přijetím nového občanského zákoníku jedním z nejčastěji a nejvášnivěji diskutovaných témat. Jak se problém plných mocí podařilo za rok a půl od účinnosti NOZ stabilizovat?

Již od roku 2014 neexistují v našem právním řádu daň dědická a daň darovací. Neznamená to však, že od této doby vše, co dříve pod režim těchto daní spadalo, není zatíženo daňovou povinností. V mnoha případech lidé dodnes tápou, zda z konkrétní situace, ve které se ocitnou, musí něco státu odvádět. Nejasnosti se pokusíme vysvětlit v tomto článku.

Nový občanský zákoník s sebou přinesl mnoho změn a nových institutů. Jedním z nich je i kvitance, slušelo by se však dodat, že se jedná spíše o institut staronový. Co do obsahu, tedy písemné potvrzení o splnění dluhu, ji znala i předchozí právní úprava, a co do názvu se jedná o terminologický návrat do minulosti stejně jako například pacht. Úprava v současném občanském zákoníku však přinesla i nové problémy, které je potřeba řešit.

Technologický pokrok posledních několika let se logicky promítá do všech lidských aktivit, činnosti pracovní nevyjímaje. Proto stále více lidí při své práci přichází do styku s technologickými řešeními a postupy, které by ještě v nedávné minulosti nebyly vůbec myslitelné. Jedním z těchto zcela nových přístupů k organizaci práce je právě cloud. Pojem jako takový má několik definic a jeho přesné vymezení či náplň ještě nikdo jednoznačně neposkytl. Proto se můžeme setkat s více pohledy na to, co jako cloud vlastně lze chápat. V článku se nebudeme pokoušet cloud definovat, spíše se zaměříme na různá úskalí s jeho používáním spjatá.

BYOD neboli Bring Your Own Device, tedy „přines si své vlastní zařízení“, je bezpochyby trendem posledních několika let. Tento přístup sám o sobě není však žádnou novinkou, de facto od vzniku notebooků jako přenosných počítačů se právě této jejich vlastnosti využívalo i k pracovním účelům a zprvu byly doménou právě těch lidí z business sektoru, kteří měli největší potřebu mít s sebou svou práci na cestách vždy po ruce.