Pomoc obětem (svědkům) trestných činů

Poskytování pomoci obětem a svědkům trestných činů je tématem, které je v České republice komplexně řešeno především zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále jen "zákon o obětech trestných činů") a zákonem č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (dále jen "zákon o zvláštní ochraně svědka").

advokát, zakladatel Matzner Legal
Foto: Fotolia

Problematika pomoci obětem trestných činů byla však již historicky řešena i na mezinárodní úrovni, a to například Evropskou úmluvou o odškodňování obětí násilných trestných činů ze dne 24. listopadu 1983. Jedná se bezesporu o velmi důležitou oblast v rámci trestní agendy, jelikož oběti trestných činů bývají často v mnoha ohledech velmi vážně poškozeny, a proto je nutné jim poskytnout dostatečnou péči a pomoc, jakož i případné odškodnění.

Problematika pomoci obětem (svědkům) trestných činů je velice komplexní a zahrnuje jak peněžitou pomoc (např. ve formě finančního odškodnění), tak i pomoc nepeněžitou. Nepeněžitá pomoc obsahuje přirozeně mnohem více forem, jakými je obětem trestných činů pomoc poskytována, a to především s ohledem na jejich individuální schopnost psychicky se vyrovnat s újmou způsobenou v důsledku trestného činu, nebo se začlenit zpět do běžného života ve společnosti. Nepeněžitou pomoc proto můžeme v zásadě rozdělit dále na pomoc psychologickou, sociální a právní.

Peněžitá pomoc

Obětí se ve smyslu zákona o obětech trestných činů v obecné rovině rozumí: „fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil." Jak bylo již uvedeno výše, újma způsobená oběti nemusí být vždy nehmotné povahy, ale může se jednat i o škodu materiální, a to jak o škodu na zdraví, tak i o škodu na majetku. V trestním řízení proto existuje institut adhezního řízení, kterým se nahrazuje škoda způsobená poškozenému trestným činem. Vzhledem k tomu, že mnohdy není možné se náhrady škody domoci přímo na pachateli trestného činu, přebírá v takovýchto případech odpovědnost za škodu vůči obětem trestných činů na sebe stát.

Podle zákona o obětech trestných činů mají právo na peněžité odškodnění oběti, kterým bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví, byla jim způsobena těžká újma na zdraví, jakož i osobám pozůstalým po oběti (např. rodičům, dětem nebo manželovi), která v důsledku trestného činu zemřela. Peněžitá pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky za účelem překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. Zákon je založen samozřejmě na principu subsidiarity, podle níž se peněžitá pomoc oběti poskytne pouze v případě, že využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu způsobenou trestným činem nahradit. Až následně se tedy oběť může domáhat odškodnění na státu.

Peněžitá pomoc se podle zákona o obětech trestných činů oběti poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví nebo nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost. Musí být tedy (až na některé zákonné výjimky) prokazatelné, že trestný čin byl příslušným pachatelem spáchán, přičemž peněžitá pomoc nemusí být přiznána (popř. může být snížena), pokud se oběť určitým způsobem na trestném činu nebo na vzniku újmy podílela.

Nepeněžitá pomoc

S ohledem na trestnou činnost jako takovou již z podstaty věci vyplývá, že materiální podpora nemusí vždy postačovat k dostatečnému odškodnění újmy obětí trestných činů, a to především proto, že mnohdy nejproblematičtějším pro oběti bývá se psychologicky a sociálně vyrovnat se samotným zážitkem ze spáchaného trestného činu.

Psychologická pomoc

Přesto, že každý člověk se s následky trestného činu vyrovnává jinak, psychologická pomoc bývá velice důležitá zejména, je-li v důsledku spáchaného trestného činu způsobena smrt nebo vážná újma na zdraví. V takovém případě materiální odškodnění většinou nepostačuje k nápravě nebo zmírnění následků trestného činu. U tohoto druhu nepeněžité pomoci můžeme rozlišit psychologickou pomoc akutní (tj. pomoc okamžitou, poskytovanou například policisty, zdravotníky či psychology bezprostředně po spáchání trestného činu) a pomoc následnou (tj. poskytovanou především psychology, psychiatry či jinými vhodnými odborníky v dlouhodobějším časovém horizontu).

V rámci poskytování psychologické pomoci existuje mnoho odborných způsobů a přístupů, kterými je možné obětem psychologickou péči poskytovat. Jelikož každá z obětí bude mít ze spáchaného trestného činu zcela odlišný zážitek (různého charakteru a intenzity), jakož i úplně jiné vnímání a vstřebávání jeho následků, bude samozřejmě i samotná psychologická péče velmi individuální záležitostí. Existuje proto nespočet různých druhů přístupů a možností v rámci psychologické pomoci poskytované obětem trestných činů. Podle zákona o obětech trestných činů poskytují obětem v rozsahu a za podmínek tohoto zákona odbornou pomoc např. příslušné subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.

S ohledem na ochranu obětí před tzv. druhotnou újmou zakotvuje zákon o obětech trestných činů určitá specifická práva, pravidla a metody, jejichž účelem je zabránit způsobení druhotné či prohloubení již stávající psychologické újmy oběti. Patří mezi ně např. právo oběti požádat v kterémkoliv stadiu trestního řízení, aby byla při úkonech, kterých se účastní, učiněna potřebná opatření k zabránění kontaktu oběti s pachatelem. Oběť může rovněž požádat, aby byla např. v přípravném řízení vyslechnuta osobou stejného nebo opačného pohlaví, má rovněž právo na to, aby ji k úkonům trestního řízení a k podání vysvětlení doprovázel tzv. důvěrník, nebo může v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na její dosavadní život.

Zákon o obětech trestných činů zakotvuje i některé další způsoby zajišťující co největší šetrnost vůči obětem trestných činů. Při výslechu či podání vysvětlení obětí lze kupříkladu otázky směřující do intimní oblasti klást jen za určitých zákonem stanovených podmínek, tzv. zvlášť zranitelnou oběť je nutné vyslýchat obzvláště citlivě, nebo informace umožňující zjištění totožnosti oběti lze uveřejnit jen za podmínek uvedených v zákoně. Všechna tato práva jsou samozřejmě v zákoně zakotvena z důvodu co největšího zmírnění či zabránění případnému prohloubení psychologické újmy obětí trestných činů, což je určitě s ohledem na jejich psychiku oběti důležité.

Sociální pomoc

Sociální pomoc poskytovaná obětem by měla být, podobně jako je tomu v případě psychologické pomoci, komplexním a propracovaným systémem nestátních organizací, státních orgánů a programů pomoci zajišťujících odbornou podporu a poradenství v dané oblasti. Pravděpodobně neznámější nestátní organizací zabývající se pomocí obětem a svědkům trestné činnosti je Bílý kruh bezpečí, který v tomto směru poskytuje jak právní a psychologickou asistenci, tak i pomoc sociální. Smyslem sociální pomoci je především zajistit, aby se oběť po své zkušenosti ze spáchaného trestného činu bez větších problémů navrátila zpět do běžného života. V rámci sociální pomoci je obětem proto poskytována např. podpora a ochrana v zaměstnání či v příslušné vzdělávací instituci, podpora v rámci ochrany soukromí a ochrany před případnou medializací apod.

Právní pomoc

Právní pomoc poskytují obětem trestných činů zpravidla příslušníci právnické profese, a to především advokáti, ale i soudci či státní zástupci. Soudci a státní zástupci sice neposkytují obětem trestné činnosti právní pomoc v pravém slova smyslu (tuto poskytují hlavně advokáti), avšak svou činností, jejímž účelem je, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, k tomuto bezesporu přispívají. Advokáti samozřejmě mohou obětem trestné činnosti poskytovat právní pomoc ve všech možných oblastech, a to například za účelem efektivního domožení se finančního odškodnění za újmu způsobenou trestným činem, nebo účinného uplatnění dalších zákonem garantovaných práv oběti. Rozsáhlé informační povinnosti ohledně poučení oběti o jejích právech a o způsobu jejich uplatnění mají samozřejmě také orgány činné v trestním řízení, popř. subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, orgány veřejné moci či zdravotnická zařízení. Jedná se především o informace typu: za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí, jaké etapy trestního řízení budou následovat, za jakých podmínek a v jakém rozsahu má oběť právo na peněžitou pomoc atd. Právní pomoc je proto rovněž velmi důležitou složkou asistence poskytované oběti, a to především z důvodu její časté neznalosti složitých právních předpisů a postupů v rámci trestního řízení.

Závěrem

Charakter a rozsah pomoci poskytované obětem trestné činnosti co do komplexity vcelku zřetelně přesahuje limity tohoto článku a její jednotlivé složky by tak mohly být podrobeny mnohem důkladnějšímu rozboru. Ještě by se však určitě slušelo ve stručnosti zmínit některé formy pomoci poskytované také svědkům podle zákona o zvláštní ochraně svědka. Podle tohoto zákona mají tzv. ohrožené a chráněné osoby, za které se považují např. osoby, jež vypovídaly jako obviněné nebo podaly svědeckou výpověď či vysvětlení, právo na zvláštní ochranu a pomoc (při splnění veškerých zákonných požadavků). Tato pomoc se poskytuje však spíše ve výjimečných případech, kdy jsou tyto osoby v souvislosti s trestním řízením vážně ohroženy, a zahrnuje např. osobní ochranu, přestěhování takto chráněné osoby (vč. příslušníků její domácnosti) nebo zastření její skutečné totožnosti. Tento druh pomoci svědkům trestných činů tudíž velmi vhodně dokresluje celkový charakter pomoci poskytované obětem a svědkům trestných činů.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články