První otázkou, kterou si musíme položit, je „co to vlastně softwarové právo je?“ Je třeba také upozornit na to, že se softwarovým právem souvisí řada velmi často užívaných pojmů, jakými jsou například „software“, „počítačový program“, „outsourcing“, „cloud computing“ či „cloud“, který je dnes velkým fenoménem. Pro zajímavost bych rád uvedl, že autorské právo, které upravuje počítačový program, nikdy nepoužívá pojem „software“. Na druhou stranu pojem počítačový program nenajdete jinde, než právě v autorském právu, zatímco všude jinde se užívá termín „software“. Autorské právo pro počítačový program používá jistou výjimku, neboť ačkoli autorské právo obecně je postaveno na jedinečnosti, pro počítačový program postačuje původnost. Pro zdůvodnění si představme příklad na výrobcích počítačových programů zpracovávajících účetnictví. Vezmeme-li v úvahu, že všechny tyto programy dovedou účtovat ideálně správně, pak by ochrana v případě postavení autorského práva k počítačovému programu založeného na jedinečnosti musela být vyloučena. Původnost zde tedy znamená, že je chráněna vlastní duševní myšlenka autora ohledně toho, jak je daný software postaven.
Cloud computing a outsourcing
Často užívaným pojmem je již zmíněný cloud computing, což je na internetu založený model vývoje a používaní počítačových technologií. Lze ho také charakterizovat jako poskytování služeb či programů uložených na serverech na Internetu s tím, že uživatelé k nim mohou přistupovat například pomocí webového prohlížeče nebo klienta dané aplikace a používat je prakticky odkudkoliv Pojem „cloud“ je dnes považován za poměrně nový, avšak nikdo si neuvědomuje, že řadu let užíváme emailové schránky, které však nejsou ničím jiným než užíváním jakéhosi prostoru, který nemáme pod svou vlastní správou. Zde je velkým problémem ochrana osobních dat, neboť užíváním emailových schránek se data každého uživatele dostanou mimo jeho vlastní kontrolu a správu. Domněnky o tom, že by bylo možné tyto data dostat zpět či je dokonce zcela odstranit, bohužel nejsou příliš reálné.
Nedávno jsem se účastnil jednání mezi nejmenovanou velkou bankou a společností Google, která měla poskytnout službu. V rámci dohledu ČNB dostala banka dopis s požadavkem na vysvětlení, zda daný systém, který využívají, splňuje bezpečností prvky, tedy měly být vedle jiného zodpovězeny otázky: kde jsou data uložena a jakým způsobem jsou chráněna? Google odpověděl, že v podstatě sám neví, kde jsou data v daný moment uložena, neboť tato data se neustále posunují v rámci jednotlivých center po celém světě. Tvrzení, že máme vědomost o tom, kde se data nacházejí, tak není ničím jiným než iluzí. Facebook dokonce uvedl, že veškerá data na něm jsou v jeho vlastnictví a tato data chce využít k získávání dalších prostředků, a to využitím pro samostatnou marketinkovou či reklamní kampaň, zároveň ale uvedl, že si se získanými daty může v podstatě dělat, co chce, když uživatel, který se na Facebook přihlásí, s tímto souhlasí. Stačí se kupříkladu jen zamyslet nad tím, kdo z nás si čte podmínky operačního systému nebo instalovaného programu? Co můžeme dělat s tím, pokud s nimi nebudeme souhlasit? Zdá se, že vyjednat licenční smlouvu pro „obyčejného“ spotřebitele je velmi obtížné. Na druhou stranu mohu říci, že za posledních zhruba 17 let, kdy se se softwarem setkávám, erudovanost uživatelů neuvěřitelným způsobem stoupla a o licenčních podmínkách se dnes již vyjednává poměrně běžně. Věřme, že i mediace pomůže tomu, že případné spory budou úspěšně řešeny.
Dalším užívaným termínem je outsourcing, který znamená vyčlenění různé podpůrné a vedlejší činnosti dodavateli specializovanému na příslušnou činnost. Tedy například činnost advokátní kanceláře pro určitou společnost, která nemá svého vlastního právníka, případně jej má, ale využívá ho pouze pro pracovní právo apod.
Všudypřítomný software
Kde všude můžeme software vidět? Podle mého názoru je software úplně všude a není možné se jej dnes zbavit. Domnívám se, že například to, že v mém telefonu je nainstalovaný software a v něm jsou určité kontakty, kdo je vlastní, co se s nimi stane v momentě, kdy telefon prodám, toto nikoho z nás tolik netíží. Co ale lidi a odborníky tíží nejvíce je skutečnost, že právo je dnes velmi nepřehledné a nikdo se v něm nedovede orientovat.
Kdo se vůbec potkává se softwarem? Jednak uživatelé, tj. uživatelé nástrojů, které jsou vytvářeny různými společnostmi. Jednak ale také softwarové společnosti, které doufají ve svůj úspěch na trhu. Mnohdy jsou to také uživatelé, kteří se softwarem umí více, než bychom si přáli, neboť jej užívají ke svým cílům. Ať už jde o ty, kteří ho používají pro svou potřebu nebo ty, kdo jej vytváří, oba mají podle mého názoru jediný cíl, kterým jsou peníze. Jediným motivem snah společností posouvat se stále více dopředu je touha vydělávat víc a víc peněz. Těmi, kdo rovněž vydělávají velké peníze, jsou ti, kdo využívají software tzv. naopak; ti využívají trojské koně, přístupy, spywary či hromadné malwary, které mají v podstatě jediný cíl, a to poškodit nebo naopak využít toho, že jim sdělíte informace, které nechcete sdílet mnohdy ani se svým partnerem. Tohoto jsou tito uživatelé schopni velmi obratně využít. Velmi častým zneuživatelem jsou různé přístupy přes internetové bankovnictví.
Pokud jde o nelegální software, nevede si podle studie o pirátství Česká republika vůbec špatně, neboť se řadíme ke 12. nejnižší míře pirátství na světě, tedy k rozsahu 33-36% nelegálně, tj. bez řádné licence, užívaných softwarů. Jedná se o lepší výsledek než ve Francii, Itálii či Španělsku, přitom evropský průměr činí 31%. Znamená to tedy v podstatě, že každý třetí software je nelegální.
Je rovněž zajímavé říci si několik málo slov k rozsahu pirátství podle geografického uspořádání světa. Kupříkladu u Asie a Pacifiku činí podíl nelegálně užívaných softwarů 62%, střední a východní Evropy 61%, zatímco západní Evropy 29% a Severní Ameriky dokonce „jen“ 19%.
U autorského práva, ať už je v podobě softwaru, elektronických knih, filmů, písniček, se čím dál více prosazuje koncept říkající, že všechny tyto věci byly jednou vyrobeny, dány na trh, a proto není nutné za tyto platit. Někde jsem se dokonce dočetl, že pokud by Hollywood získal všechny finanční prostředky za nelegální kopie filmů, které se po světě šíří, vytvořilo by se tak 200.000 pracovních míst.
Co je vůbec myšleno nelegálním softwarem? Jedná se například i o nadužívání určitého softwaru, tzn. například koupě jedněch Windows, ale jejich nainstalování na tři počítače. Nelegálním je rovněž padělání, tedy podílení se na rozmnožování či prodeji autorsky či průmyslově chráněného díla.
Jaká práva vlastně vznikají pro právníky či legální uživatele softwaru? Zhruba od roku 2003 statistika odsouzených případů neoprávněného zásahu k autorským právům bohužel stoupá. Podle mého názoru to souvisí se dvěma skutečnostmi. Jednak se vzdělaností a mírou informovanosti ve společnosti, ale též například orgánů činných v trestním řízení, kdy policie je například dnes již poměrně dobře školena k tomu, aby její příslušníci poznali, kdy se jedná či nejedná o porušení autorství. Dále jsou za porušení autorských práv ukládány poměrně značné finanční sankce, tedy nejen propadnutí či zabrání věci, ale i ukládání pokut. V občanskoprávních věcech se v poslední době objevilo několik kauz, například kauza Pražské hromadné dopravy či ePreskripce na užívání registrovaných léčiv. Přesto, že se tyto kauzy objevily v poslední době a tzv. se nahromadily, problematice zneužívání autorských práv přesto není věnována dostatečná pozornost.
Licenční smlouva a licenční souhlas
V závěru bych se rád věnoval rozdílu mezi licenční smlouvou a licenčním souhlasem. Licenční smlouva je ujednáním dvou stran, které dnes lze učinit i pouhým kliknutím na Internetu. Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi odměnu. Licenční smlouva dokonce nemusí mít písemnou formu, tato dohoda může být uzavřena i ústně. Písemná forma se vyžaduje pouze tehdy, pokud se poskytuje licence jako výhradní. Ve smlouvě musí být dohodnuta odměna a její výše, případně způsob jejich určení.
Podstata licenčního souhlasu však spočívá v tom, že autor dá souhlas uživateli k užití, aniž by za to chtěl odměnu a stanovil další podmínky. Přiznám se, že u souhlasu mám drobné pochyby v tom směru, zda ve skutečnosti nejde o uzavření smlouvy, byť ne se všemi náležitostmi. Podstatné u souhlasu je však to, že následné užívání postrádá aspekt protiprávnosti. Má-li totiž někdo souhlas k užití, pak, ačkoli nedošlo k uzavření licenční smlouvy, nemohlo dojít k porušení autorských práv, neboť zde absentuje prvek protiprávnosti.
Kongres Právní prostor 2016
Ve dnech 19. a 20. dubna 2016 se v Seči u Chrudimi konal již 6. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, ministryně pro místní rozvoj, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a archivnictví a předseda Ústavního soudu.
Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.
Diskuze k článku ()