Plná moc – jak ji správně vyhotovit?

Plná moc je v rámci života obchodních společností, ale nejen jich, vcelku běžnou záležitostí, pokud jedna osoba často nemůže být na dvou místech zároveň, a tak určitým jednáním pověří osobu jinou. I přesto, že plné moci jsou vnímány jako bezproblémová a standardní součást vyřizování každodenních záležitostí, staly se s přijetím nového občanského zákoníku jedním z nejčastěji a nejvášnivěji diskutovaných témat. Jak se problém plných mocí podařilo za rok a půl od účinnosti NOZ stabilizovat?

advokát, zakladatel Matzner Legal
Foto: Fotolia

Nový občanský zákoník plnou moc upravuje v části o smluvním zastoupení. Pojmenování zastoupení na základě plné moci bylo tvůrci nového soukromoprávního kodexu opuštěno s vysvětlením, že právním důvodem vzniku zastoupení představuje smlouva o zastoupení uzavřená mezi zmocnitelem a zmocněncem a plná moc jako taková je pouze jednostranným potvrzením toho, že zastoupení bylo sjednáno. V plné moci by měl zmocnitel vymezit míru a rozsah zastoupení, pokud pak zmocněnec tento rozsah z libovolného důvodu překročí, zmocnitele zavazuje jen tehdy, pokud toto jednání bez zbytečného odkladu dodatečně schválí. Z jednání zmocněnce vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli, pokud však dojde k výše uvedenému překročení vymezených pravomocí a neschválení ze strany zmocnitele, je z jednání zavázán zmocněnec. Zmocnění pak zaniká v případě, že bylo vydáno k určitému úkonu vykonáním tohoto úkonu, u úkonem neomezených pak buď odvoláním ze strany zmocnitele, nebo vypovězením ze strany zmocněnce. Vzhledem k tomu, že plná moc je, jak již bylo řečeno, jednostranným úkonem, v písemném vyhotovení častá formulace „zmocnění přijímám“ spolu s podpisem zmocněnce je sice pro vyjasnění vzájemných vztahů jistě přínosem, nicméně plná moc se bez ní, co do zákonných požadavků, obejde.

Problém nastal ohledně formy plné moci

Výklad toho, jak plné moci fungují, nejspíše nikoho nepřekvapí a je i poměrně přímočarý na pochopení. Co však spustilo doslova lavinu reakcí a vášnivých debat bylo ustanovení § 441 NOZ ve svém druhém odstavci, které upravuje požadavky, které zákon klade na formu, v níž má být plná moc vydána. Předchozí úprava jak občanského, tak obchodního zákoníku maximálně pro určité typy právního jednání požadovala plnou moc v písemné formě s úředně ověřeným podpisem. NOZ však v daném ustanovení stanoví podmínku, že vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Tato podmínka se na papíře může tvářit nevinně, avšak pro chod obchodních korporací představuje mnohdy značné komplikace. Nová právní úprava totiž pro určité úkony, s obchodními korporacemi spojené, musí mít formu notářského zápisu a tento požadavek se tudíž promítne i na případnou plnou moc udělenou k provedení daného úkonu.

Komplikace nejen při zakládání, ale i během valných hromad

Notářský zápis je logicky vyžadován pro zakladatelská právní jednání, tedy společenské smlouvy nebo zakladatelské listiny jednočlenných obchodních korporací. Časté však je, že zakladatelé celou se založením spjatou agentu svěří do rukou advokáta a zde už vyvstává problém. Pro udělení plné moci advokátovi (nebo i komukoliv jinému) je totiž dle textu NOZ rovněž vyžadována forma notářského zápisu. Vzniká tak absurdní situace, kdy zakladatel, který nechce nebo nemůže notáře kvůli založení společnosti navštívit, tak učinit musí kvůli prostému udělení plné moci k tomuto úkonu. Ještě horší dopad mělo ustanovení § 441 na prostou účast a hlasování na valných hromadách či jiných orgánech společností, z nichž výstup měl také formu notářského zápisu. Obzvláště u zahraničních společníků, kterých je v rámci ČR mnoho a kteří po dlouhá léta hlasovali právě prostřednictvím zplnomocněnců, vznikla nutnost návštěvy českého notáře kvůli udělení zmocnění.  Ani návštěva notáře v zemi, kde společník pobývá, by nebyla jako splnění zákonné podmínky uznána. Tato situace se ukázala být ihned po nabytí účinnosti NOZ dlouhodobě neudržitelná, neboť představovala nebývalou zátěž nejen pro společníky, obzvláště ty zahraniční, ale i pro samotné notáře.

Problém vyřešil Nejvyšší soud

Výkladem problematického ustanovení se v loňském roce zabývala expertní skupina Komise pro výklad nové civilní legislativy, tzv. KANCL. Ta ve svém stanovisku vyslovila názor, že plná moc pro zastupování společníka na valné hromadě nemusí mít formu veřejné listiny a u zahraničních společníků stačí splnit podmínky, které stanoví právní řád jejich domovského státu. Nicméně stanovisko této komise je ve své podstatě jen odborným názorem, k jehož respektování nemůže být nikdo nucen a je tak prakticky zcela nezávazné. Více světla na tuto záležitost vrhl až Nejvyšší soud ve svém usnesení 29 Cdo 3919/2014, kde potvrdil názor, že postačí, když je na plné moci úředně ověřený podpis a není pochyb o tom, kdo tuto plnou moc udělil. Společníkům obchodních korporací se nepochybně ulevilo, neboť v dané oblasti je toto rozhodnutí rozumné. Vše však má svá úskalí. Odborná veřejnost vyslovila důvodné obavy, aby se názor NS nezačal aplikovat i na jiná odvětví než na právo obchodních korporací, kde je k platnosti úkonu vyžadována forma veřejné listiny, například právo dědické nebo rodinné. Zde by rozhodně tato analogie byla na škodu. Nehledě na samotnou skutečnost, že není příliš vhodné, když ve vyspělém právním státě takto soudy musí dotvářet právo a napravovat chyby zákonodárců a prohlubování této praxe by dozajista právní jistotě také nepřidalo. Proto můžeme s největší pravděpodobností očekávat, že první novelizace, která NOZ potká, se bude týkat mimo jiné i ustanovení § 441.

 

Hodnocení článku
66%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články