Právní systém Měsíce

Úvod

S postupným pokrokem v oblasti kosmických technologií a rostoucím zájmem států i soukromých subjektů o využití Měsíce se začínají vynořovat nové a dosud právně neřešené otázky. Zatímco dříve byly diskuse o právním režimu vesmírných těles spíše teoretické povahy, aktuální vývoj, reprezentovaný zejména programem Artemis vedeným NASA, rostoucí aktivitou Čínské národní vesmírné agentury a zapojením komerčních subjektů (např. SpaceX či Blue Origin), signalizuje možnou blížící se realitu trvalé přítomnosti člověka na Měsíci. Tato situace klade nové nároky na právní teorii i praxi, a to jak v rovině mezinárodní, tak i vnitrostátní.[1]

Tento text si klade za cíl analyzovat předpoklady a možnosti budoucího právního systému Měsíce, a to na základě platného mezinárodního práva, se zvláštním zřetelem na český právní řád. Práce vychází z předpokladu, že současný mezinárodní právní rámec, zejména ve formě Smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles z roku 1967 (dále jen „Smlouva o vesmíru“), poskytuje určité východisko, avšak není koncipován pro potřeby trvalé, institucionálně ukotvené lidské přítomnosti mimo Zemi. Vzhledem k absenci územní suverenity ve vesmírném prostoru bude nutné uvažovat o hybridním právním modelu, který kombinuje prvky mezinárodního práva, vnitrostátních jurisdikcí a potenciálně i nově konstruovaných právních rámců specificky přizpůsobených pro lunární prostředí.[2]

Zvláštní pozornost bude věnována otázkám výkonu jurisdikce, tvorby a aplikace právních norem, odpovědnosti států a subjektů za činnost mimo Zemi, právního režimu využívání lunárních přírodních zdrojů a kolizí právních řádů. V rámci úvahy budou rovněž identifikovány potenciální aplikační problémy v českém právním prostředí, zejména ve vztahu k mezinárodnímu právu veřejnému a soukromému.

Mezinárodní právní východiska

Smluvní rámec mezinárodního práva veřejného

Základními východisky pro právní úpravu Měsíce jsou multilaterální mezinárodní smlouvy přijaté pod záštitou Organizace spojených národů, zejména Smlouva o vesmíru. Tato smlouva byla ratifikována i Českou republikou a zakotvuje několik klíčových zásad, kterými je zejména:

• princip volného přístupu k vesmíru a rovnosti států při jeho využívání (čl. I);
• zákaz nárokování územní svrchovanosti na kosmických tělesech (čl. II);
• využití kosmického prostoru výhradně k mírovým účelům (čl. IV);
• výlučnou mezinárodní odpovědnost státu za činnost jeho vládních i nevládních subjektů (čl. VI).

Smlouva vytváří rámec pro spolupráci států při mírovém výzkumu a využívání vesmíru, nicméně její ustanovení nejsou dostatečně konkrétní pro právní správu trvalé přítomnosti lidí na Měsíci, zejména pokud jde o výkon pravomocí, řešení sporů či regulaci hospodářské činnosti.

Dohoda o Měsíci a její limity

Dohoda o činnostech států na Měsíci a jiných nebeských tělesech z roku 1979 (tzv. Moon Agreement) se pokusila doplnit nedostatky Smlouvy o vesmíru, zejména pokud jde o využívání přírodních zdrojů a možnost vytvoření mezinárodního právního režimu pro jejich spravedlivé rozdělení. Avšak tato dohoda byla přijata pouze malým počtem států a žádný z hlavních kosmických aktérů (Spojené státy, Rusko, Čína) ji neratifikoval. Česká republika není ani smluvní stranou.[3]

Důsledkem této skutečnosti je faktická nerealizovatelnost mezinárodního režimu správy lunárních zdrojů, jak jej Dohoda o Měsíci předpokládala, a současně otevřený prostor pro právní nejistotu, bude-li činnost na Měsíci skutečně zahájena komerčně a trvale.

Doplňkové mezinárodní nástroje a soft law

Další právní rámec poskytují tzv. kosmické deklarace Organizace spojených národů (např. Principy o odpovědnosti a Principy o dálkovém průzkumu), stejně jako rezoluce Valného shromáždění OSN týkající se mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty či registrace kosmických objektů. Tyto dokumenty sice nejsou právně závazné, nicméně vytvářejí interpretační rámec a mohou být významné při výkladu závazných norem.[4]

Mezinárodní praxe, judikatura a výklad mezinárodního obyčejového práva se zatím v oblasti lunárního práva vyvíjí jen omezeně, což zvyšuje riziko právní fragmentace a nejistoty.[5]

Implementace mezinárodních závazků v právu České republiky

Z hlediska českého práva jsou výše uvedené mezinárodní smlouvy součástí právního řádu České republiky, a to s aplikační předností před zákonem, pokud jsou ratifikovány, vyhlášeny a mají přímý účinek ve smyslu čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. 

Česká republika je smluvní stranou Smlouvy o vesmíru i Úmluvy o odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty (1972), jakož i Úmluvy o registraci kosmických objektů (1975), a je tak právně zavázána zajistit, aby všechny činnosti jejích občanů a právnických osob mimo Zemi odpovídaly mezinárodnímu právu. V současnosti však chybí specifický zákon upravující postavení českých subjektů ve vesmíru – existuje pouze obecný rámec, včetně zmínek o podpoře kosmického výzkumu v zákoně č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, a kompetence Ministerstva dopravy jako národní kosmické autority prostřednictvím Odboru kosmických aktivit a nových technologií.

Jurisdikční problém a role vnitrostátních právních řádů

Výkon jurisdikce v prostředí bez státní suverenity

Jedním ze zásadních problémů budoucího právního režimu Měsíce je otázka výkonu jurisdikce v prostředí, které je podle čl. II Smlouvy o vesmíru vyloučeno z územní svrchovanosti jakéhokoli státu. Přesto však Smlouva výslovně umožňuje, aby státy vykonávaly svou jurisdikci a kontrolu nad objekty, které do vesmíru vypustí, a zároveň odpovídaly za činnost subjektů pod svou pravomocí (čl. VI a VIII Smlouvy o vesmíru).

Z toho plyne, že jurisdikce v lunárním prostředí bude primárně založena na principu personality, tedy vztahu mezi právním řádem určitého státu a jeho občany, případně právnickými osobami registrovanými v daném státě. Tento model bude připomínat právní režim mezinárodních prostor – obdobně jako u lodí a letadel, kde stát registrace vykonává nad objektem svou pravomoc.

V případě, že se na Měsíci setkají osoby podléhající různým právním řádům (např. český subjekt a americká korporace), bude vznikat kolize jurisdikcí, jejíž řešení bude vyžadovat kooperativní rámec – buď na základě mezinárodních dohod, nebo prostřednictvím smluvních ujednání mezi zúčastněnými subjekty.

Aplikace českého mezinárodního práva soukromého

Z pohledu českého právního řádu lze při posuzování vztahů vzniklých v lunárním prostředí vycházet ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Tento zákon stanoví kolizní normy pro určení rozhodného práva v oblastech smluvních i mimosmluvních závazků, jakož i v oblasti statutu fyzických a právnických osob.

ZMPS neobsahuje žádná ustanovení vztahující se výslovně na meziplanetární prostředí, nicméně v souladu s § 2 ZMPS se jeho ustanovení použijí „v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána“. Právní vztahy mezi českými subjekty a zahraničními partnery, vzniklé např. v souvislosti s výstavbou, provozem či správou lunární infrastruktury, by tedy byly posuzovány podle ZMPS obdobně jako vztahy vzniklé na území jiného státu.

Specifickou otázkou je určení rozhodného práva v případě, že místo plnění nebo místo vzniku škody je lokalizováno na Měsíci. Jelikož Měsíc není součástí žádného státu a neexistuje obecně závazný „lunární právní řád“, bude rozhodné právo určováno primárně na základě vůle stran (§ 87 odst. 1 ZMPS) nebo podle jiných kolizních kritérií (např. sídlo nebo obvyklé bydliště strany, která má plnit smluvní závazek).

Možnost sjednání prorogačních doložek

Vzhledem k absenci jednotného právního rámce pro Měsíc lze očekávat, že smluvní strany budou stále častěji využívat možnost sjednání rozhodného práva (tzv. choice of law) a volby příslušného soudu prostřednictvím smluvních ujednání. Právě prorogační doložky se mohou stát klíčovým nástrojem pro předvídatelné a efektivní řešení sporů vznikajících v mimozemských podmínkách.

Z hlediska českého práva platí, že taková ujednání jsou přípustná a vymahatelná (§ 85 a násl. ZMPS), pokud neodporují kogentním ustanovením českého právního řádu nebo veřejnému pořádku.

Trestní a deliktní odpovědnost

Otázka trestního postihu činnosti prováděné na Měsíci je rovněž řešitelná prostřednictvím vnitrostátní jurisdikce. Podle § 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, se podle českého práva posuzuje trestnost činu, který byl spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla, anebo letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republice. Dále, podle § 6 trestního zákoníku se podle zákona České republiky posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt. Tato ustanovení se přiměřeně aplikují i na skutky spáchané mimo území planety Země, včetně lunárního prostředí.[6]

Potřeba autonomního právního rámce v lunárním prostředí

Absence územní suverenity jako právní výzva

Základní princip zakotvený v čl. II Smlouvy o vesmíru zakazuje, aby si jakýkoli stát činil nárok na svrchovanost nad jakoukoli částí Měsíce či jiného kosmického tělesa. Tento zákaz nejenže vylučuje klasický výkon státní moci ve smyslu územní jurisdikce, ale zároveň znamená, že na Měsíci nevzniká „území státu“ ve smyslu tradičního pojetí veřejného práva. S tím je spojeno vakuum normotvorné pravomoci, jež nelze trvale suplovat pouze aplikací právních řádů jednotlivých států prostřednictvím osobní nebo věcné jurisdikce.

Vzniká tak potřeba přemýšlet o autonomním právním režimu, jenž bude schopen:

• zajišťovat právní jistotu subjektům působícím na Měsíci;
• poskytovat rámec pro rozhodování sporů;
• definovat základní povinnosti a odpovědnost osob;
• vytvářet předvídatelné normativní prostředí pro investice, výzkum i každodenní život.

Tento rámec přitom musí být konstruován v souladu s mezinárodním právem veřejným, především se závazky vyplývajícími ze Smlouvy o vesmíru a souvisejících dokumentů.

Teoretická východiska – právo jako funkce organizace

Konstrukce právního systému v prostředí, kde absentuje klasický stát, vyžaduje odklon od tradičně pozitivistického chápání práva jako výrazu státní vůle. Inspiraci lze hledat v sociologických a systémových teoriích práva, které zdůrazňují jeho funkci jako nástroje koordinace lidského soužití (např. Luhmannovo pojetí práva jako autopoietického systému, nebo Kelsenovo chápaní právního řádu jako hierarchie norem nezávislé na státu jako instituci).

Z těchto koncepcí vyplývá, že je možné vytvořit právní rámec i v podmínkách institucionální neúplnosti nebo pluralitní správy, pokud existuje potřeba a schopnost normy fakticky vynucovat, případně na ně konsensuálně přistupovat. Lunární prostředí může sloužit jako modelový případ pro uplatnění takového přístupu – právo zde nebude odvozováno od státní svrchovanosti, nýbrž od praktické nutnosti, konsenzu a funkčnosti.

Možnost vznikajícího lunárního práva

Ve světle výše uvedeného je legitimní uvažovat o vzniku specifického lunárního právního rámce (někdy v literatuře označovaného jako lex lunaria), který by mohl zahrnovat:

• základní institucionální pravidla pro výkon správy a rozhodování;
• pravidla pro soužití mezi osobami s různou státní příslušností;
• právní režim přístupu ke zdrojům, infrastruktuře a lokalitám;
• definici základních práv a povinností osob;
• stanovení rámce a pravomoci institucí pro rozhodování sporů.

Tento systém by mohl být vytvářen na základě mezinárodních dohod, smluvních konsorcií, nebo i prostřednictvím konsenzuální praxe mezi subjekty trvale přítomnými na Měsíci. Jeho vývoj by tak připomínal vznik některých právních systémů ve specifických prostředích – například námořní právo, arbitrážní právo nebo určité formy transnacionálního obchodního práva.

Postavení České republiky a potřeba legislativní připravenosti

Z hlediska České republiky by bylo vhodné:

• zvážit přijetí právní úpravy, která by rámcově definovala postavení českých subjektů působících mimo Zemi (registrace, odpovědnost, pojistné mechanismy apod.);
• připravit se na zapojení do mezinárodních vyjednávání o vzniku lunárního právního režimu, zejména prostřednictvím struktur OSN, ESA či EU;
• zajistit, aby se české subjekty mohly účastnit případného normotvorného procesu na Měsíci, například formou členství v mezinárodních konsorciích nebo dohodách o společném využití lunárních lokalit.

Absence právní přípravy by v budoucnosti mohla znamenat ztrátu právní i technologické suverenity v prostředí, které bude mít nejen vědecký, ale i komerční a geopolitický význam.

Ekonomické a majetkoprávní aspekty

Právní status přírodních zdrojů na Měsíci

Jedním z nejproblematičtějších aspektů lunární přítomnosti je otázka právního režimu využívání přírodních zdrojů Měsíce. Smlouva o vesmíru v čl. II zakazuje přivlastnění si jakékoli části kosmického tělesa státem, a to jak formou proklamace svrchovanosti, tak prostřednictvím okupace či jiných prostředků. Tento zákaz se však nevztahuje výslovně na vlastnictví vytěžených surovin, což ponechává prostor pro různé výklady.[7]

V praxi se mohou objevit dva přístupy:

• restriktivní výklad, podle něhož je jakékoli ekonomické využití surovin nepřípustné bez zvláštního mezinárodního režimu;
• liberální výklad, který připouští těžbu a využívání surovin, pokud nedochází k přivlastnění samotného území (analogicky k rybolovu na volném moři).[8]

Např. Spojené státy americké či Lucembursko již přijaly vnitrostátní legislativu, která těžbu surovin ve vesmíru výslovně umožňuje., Naproti tomu Česká republika dosud nemá žádný zvláštní právní předpis, který by režim takové těžby upravoval.[10][9]

Možnost vlastnictví a převodu lunárních surovin

Z pohledu mezinárodního práva neexistuje žádný explicitní zákaz, který by bránil tomu, aby fyzická nebo právnická osoba získala vlastnické právo k materiálu vytěženému z lunárního povrchu, pokud byla tato činnost vykonána v souladu s právem a mezinárodními závazky státu, pod jehož jurisdikcí osoba spadá.

V českém právním řádu není pojem „věc vytěžená z Měsíce“ nijak definován. Nicméně podle § 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je věc „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“. Pokud by tedy těleso získané na Měsíci bylo dopraveno na Zemi nebo jinak zpřístupněno k lidskému užívání, mohlo by být považováno za věc ve smyslu českého práva, a tedy i předmětem vlastnictví, převodu či zajištění.

Z pohledu práva závazkového je rozhodné, zda si smluvní strany sjednají rozhodné právo, a to i pro případ koupě lunárních surovin, využití infrastruktury apod. Český zákon o mezinárodním právu soukromém (§ 87 a násl.) umožňuje takovou volbu učinit, přičemž v případě absence dohody by se rozhodné právo určovalo např. podle sídla prodávajícího nebo místa plnění.

Právní režim komerčních činností

Budoucí právní režim Měsíce bude muset reflektovat růst soukromých aktivit – výstavbu modulů, poskytování služeb, dopravu, výzkum, energetiku či těžbu. Vznikne tak nová forma ekonomického prostoru, který nebude vázán na klasické území, ale na infrastrukturu, právní smluvní rámce a technologickou dostupnost.[11]

Z právního hlediska otevírá tato skutečnost prostor pro vznik smluvního práva lunární ekonomiky (lex mercatoria lunaris), jehož základem by mohly být zejména multilaterální smlouvy mezi státy a podniky, smluvní kodexy vytvořené konsorcii činnými na Měsíci a judikatura vázaná na precedenty vzniklé z prvních sporů.[12]

Z hlediska českých subjektů by bylo nezbytné stanovit proces schvalování a kontroly kosmických projektů, včetně pojistných a odpovědnostních mechanismů. V současnosti není jasné, jaké konkrétní státní orgány (kromě Ministerstva dopravy) by měly tyto agendy vykonávat.

Možné právní konflikty a jejich řešení

S rostoucím počtem aktérů na Měsíci bude narůstat pravděpodobnost právních konfliktů, ať již smluvních, deliktních nebo investičních. Klíčovým nástrojem by mohlo být rozhodčí řízení – jak mezinárodní obchodní arbitráž, tak potenciálně nové lunární rozhodčí fórum, respektované hlavními hráči.[13]

Pro české subjekty by pak bylo zásadní, aby byla uznána vymahatelnost rozhodčích nálezů, zejména na základě Newyorské úmluvy o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (1958), jíž je Česká republika smluvní stranou.[14]

Perspektivy tvorby práva v mimozemském prostředí

6.1 Otázka normotvorné autority

Zásadní otázkou budoucího právního systému Měsíce není jen jeho obsah, ale především to, kdo bude oprávněn takové normy tvořit, aplikovat a vymáhat. Vzhledem k tomu, že žádný stát nemůže uplatnit svrchovanost nad lunárním územím (čl. II Smlouvy o vesmíru), není možné vytvořit klasický model národní legislativy. Je tudíž nutné hledat alternativní cesty normotvorby, a to v několika možných rovinách:

• multilaterální model – normy vytvářené mezinárodní dohodou mezi státy, např. pod záštitou OSN nebo Výbor pro mírové využívání vesmíru (COPUOS);
• konsorciální model – normy přijímané skupinou států, které provozují společnou infrastrukturu (např. lunární základnu);
• smluvní a korporační model – pravidla vycházející ze soukromých smluv, interních řádů a konsenzuálních dohod mezi subjekty působícími v dané oblasti.

Ve všech případech však bude nutné řešit problém legitimity, vymahatelnosti a koherence těchto pravidel, přičemž je pravděpodobné, že zpočátku vznikne polycentrický normativní rámec, kde bude vedle sebe existovat více právních systémů – státních, smluvních, či autonomních.

Možnost kodifikace a přenos práva

Jednou z možností je i přenesení vybraných částí vnitrostátního práva (např. občanského práva, procesních předpisů nebo pracovního práva) do prostředí Měsíce prostřednictvím dohody mezi aktéry působícími v daném sektoru. Taková transplantace by byla možná buď jako výslovně sjednaný režim (např. aplikace českého práva v pracovních smlouvách s českými subjekty), nebo jako subsidiární rámec, pokud by chyběla výslovná právní úprava (gap-filling přístup).[15]

Inspiraci lze hledat v mezinárodním leteckém a námořním právu, kde se rovněž uplatňují hybridní modely s prvky národního a nadnárodního práva.[16]

Vývoj práva praxí – možnost lunárního „obyčeje“

Vzhledem k absenci zákonodárce a soudní autority je možné, že se v lunárním prostředí začne vyvíjet praxí ustálené obyčejové právo – podobně jako tomu bylo v raných fázích námořního práva. Takový vývoj by však vyžadoval opakované a dlouhodobé aplikování určité praxe, přesvědčení o právní závaznosti (opinio juris) a uznání ostatními aktéry jako závazného standardu chování.

V praxi by tak mohly vznikat kvaziprávní pravidla, například v oblasti alokace místa pro přistání, sdílení infrastruktury, nebo stanovení odpovědnosti za znečištění lunárního prostředí.[17]

Role České republiky v tvorbě pravidel

Česká republika by se mohla zapojit do tvorby lunárního práva prostřednictvím aktivní účasti v orgánech OSN (zejména UNCOPUOS), posilování své role v Evropské kosmické agentuře a kosmické politice EU, iniciativy k přijetí vnitrostátního zákona o kosmických aktivitách, který by upravoval podmínky pro působení českých subjektů mimo Zemi (registrace, povolování, odpovědnost, pojištění atd.) a rovněž podpory akademického a vědeckého výzkumu v oblasti space law.[18]

S ohledem na rostoucí zájem komerčních subjektů a technologický pokrok je žádoucí, aby Česká republika nezůstala v roli pouhého pozorovatele, ale aktivního normotvůrce, schopného přispět k utváření lunárního právního prostředí, které bude funkční, kooperativní a v souladu s principy právního státu.[19]

Závěr

Úvahy o právním systému Měsíce nejsou pouhou spekulací vědeckofantastického charakteru, ale nutnou součástí právního diskurzu v době, kdy se reálná přítomnost člověka mimo Zemi přibližuje z říše hypotéz do sféry geopolitické a hospodářské skutečnosti. Současný mezinárodní právní rámec, založený především na Smlouvě o vesmíru, vytváří základní mantinely pro mírové a neokupační využívání vesmíru, avšak neposkytuje dostatečně konkrétní pravidla pro dlouhodobou správu lidských aktivit na Měsíci.

Tato absence právního a institucionálního ukotvení vyvolává potřebu promýšlet alternativní modely práva, které by byly schopny fungovat v prostředí bez klasické územní suverenity, a přitom zajistit právní jistotu, odpovědnost a ochranu základních práv. Ve hře jsou různé scénáře: od rozšířené aplikace vnitrostátních právních řádů, přes hybridní mezinárodní úpravy, až po vznik nového autonomního právního systému, který by vycházel z praktické potřeby a konsenzu mezi aktéry přítomnými v lunárním prostředí.

Zvláštní důraz si zaslouží otázka právního postavení přírodních zdrojů, odpovědnosti za škody a rozhodování sporů – oblasti, které budou zcela nevyhnutelně předmětem ekonomických i politických zájmů. Právo se zde bude muset pohybovat na tenké hranici mezi efektivním řešením konfliktů a ochranou společného zájmu lidstva.

Z pohledu českého právního řádu je situace obdobně neukotvená: chybí vnitrostátní legislativa pro kosmické aktivity, právní úprava odpovědnosti, registrace či povolování činností ve vesmíru. Přitom však existují konkrétní nástroje, jak se Česká republika může připravit – jak legislativně, tak institucionálně. Klíčová bude především systematická integrace českého mezinárodního práva veřejného i soukromého do kosmického diskurzu.

Lze shrnout, že Měsíc bude nejen výzvou pro inženýry a astronauty, ale také pro právníky. A právě proto je nezbytné již nyní – ještě před prvním lunárním sporem – promýšlet pravidla, podle nichž se tamní lidské soužití bude řídit. Právo, stejně jako astronautika, musí být připraveno čelit prostoru.

---

---

Prameny a literatura

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky

Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků

Zákon č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku

Zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

Vyhláška č. 58/1977 Sb., o úmluvě o odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty

Vyhláška č. 130/1978 Sb., o úmluvě o registraci kosmických objektů

Dohoda o Měsíci (Moon Agreement), dostupné na: https://treaties.unoda.org/t/moon (02. 06. 2025).

Newyorská úmluva o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (The New York Convention), dostupné na: https://www.newyorkconvention.org/ (04. 06. 2025).

Program Artemis, dostupné na: https://www.nasa.gov/humans-in-space/artemis/ (02. 06. 2025).

Přehled všech kosmických smluv a principů OSN (Space Law Treaties and Principles), dostupné na: https://www.unoosa.org/oosa/en/ourwork/spacelaw/treaties.html (02. 06. 2025).

Smlouva o vesmíru (Outer Space Treaty), dostupné na: https://treaties.unoda.org/t/outer_space (02. 06. 2025).

Zákon o průzkumu a využívání vesmírných zdrojů (Loi du 20 juillet 2017 sur l’exploration et l’utilisation des ressources de l’espace), dostupné na: https://legilux.public.lu/eli/etat/leg/loi/2017/07/20/a674/jo (04. 06. 2025).

Zákon umožňující komerční těžbu vesmírných zdrojů (H.R.2262 - U.S. Commercial Space Launch Competitiveness Act), dostupné na: https://www.congress.gov/bill/114th-congress/house-bill/2262 (04. 06. 2025).

Bin Sulaiman, Hamda, Abbas, Sheer: 2025. Evaluating governance and the role of international law in protecting natural resources: Space powers and the Moon Agreement. In: Corporate Law & Governance Review, 7(2), s. 103–111, dostupné na: https://doi.org/10.22495/clgrv7i2p11 (04. 06. 2025).

Klečková, Zuzana: 2023. Kosmické právo a možnosti jeho začlenění do českého právního řádu, bakalářská práce (Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického v Praze: Praha).

Luna Vega, Maria Fernanda: 2025. Equity on the Moon and Beyond: Legal Analysis and Proposals for Space Regulation in the 21st Century. SSRN, dostupné na: https://ssrn.com/abstract=5163762 (04. 06. 2025).

Giannoni-Crystal, Francesca: 2025. The Legality of Defending National Activities on the Moon. In: Harvard National Security Journal, dostupné na https://harvardnsj.org/2025/01/12/the-legality-of-defending-national-activities-on-the-moon/ (04. 06. 2025).

Sviatkin, Ivan: 2024. Vývoj mezinárodního kosmického práva: otázky vlastnictví při těžbě nerostných surovin na Měsíci a asteroidech (Wolters Kluwer: Praha).

Šlemr, Dominik, Pulgret, Lukáš: 2025. Zločin ve vesmíru: Vybrané aspekty vesmírného trestního práva, dostupné na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/zlocin-ve-vesmiru-vybrane-aspekty-vesmirneho-trestniho-prava (10. 06. 2025).

Zíka, Tadeáš: 2022. Právní úprava postavení osob v soukromém právu, diplomová práce (Právnická fakulta Univerzity Karlovy: Praha).